Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory z diskuze u článku o tom, o kolik více zaplatí senioři, když nemají při nákupu potravin slevovou aplikaci. „Zvýhodněné ceny přes aplikace by se měly zakázat, je to diskriminační. Nejsem důchodce, ale prostě mě to při nákupu otravuje,“ píše například Michal Štěpánek.
Přečtěte si původní článek
Marek Tůma: Seniorka A si stáhla do telefonu aplikaci, protože se na něm naučila a umí ho používat, zatímco seniorka B všechno novější odmítá, poněvadž za jejich mladých let nic takového nebylo, a tak nemá ani chytrý telefon ani aplikaci, a tudíž ani slevu či věrnostní body… Diskriminace? Zcela určitě ne, obě mají zcela rovné podmínky, je to prostě o životním nastavení, jedna jde s dobou, druhá nechce…
- Jaroslav Pelcl (reaguje): To je nesmysl, nemůžete nabízet slevu jen tomu, kdo má telefon. Nebo jen ženám nebo tomu, kdo bude mít vlasy na modro nebo pleš. Ještě nedávno byly kartičky, buď máš aplikaci, nebo kartičku. Teď je povinný chytrý telefon a občas i data pro povinnou aktualizaci. Diskriminuje to i děti. A také když telefon zapomenu, tak jsem bez slev. Nicméně pořád se to dá ještě vyřešit vytisknutým štítkem s čárovým kódem, třeba by jí to mohly vyrobit děti. Ale správně by jí to měli nabídnout na pokladně.
Lucie Šlachtová: Slevy pro majitele aplikace znamenají diskriminaci lidí bez aplikace, nikoli diskriminaci seniorů, neboť získání nižší ceny nezávisí jak vidno na věku. A to, že má někdo chytrý telefon, neznamená automaticky, že si jako vůl instaluje aplikace všech krámů, okolo kterých projde. Dvojí ceny v obchodech se v poslední době hodně rozmohly a divím se, že to zákonu a ČOI nevadí. Přece buď to stojí tolik bez akce, nebo je to v akci a stojí to tolik. Jaké že pro tohoto člověka to stojí tolik a pro dalšího zase tolik?
Ladislav Kukla: My, důchodci, již pracovat nemusíme, samozřejmě pokud nechceme. Abychom nezakrněli, tak není na škodu se trošku i mozkově masírovat. Jak ze článku vyplývá, obě dámy byly ve svém věku ještě v podstatě na tom s myšlením dobře. Akorát jedna se chtěla učit, druhá ne. Slevy jsou v podstatě marketingová hra, jak zákazníky přilákat do dané prodejny svého řetězce. Rozdíl v cenách bez aplikace a s aplikací není zas tak markantní, aby tak výrazně jednoho obohatil a druhého nechal zchudnout. Žijeme v 21. století, tak se toho i snažme využít a nevymlouvat se na stáří. (redakčně kráceno)
Josef Jeřábek: Konečně to někdo správně pojmenoval. Je to nespravedlivé a jednoznačně se jedná o diskriminaci mnoha starších lidí. Celá řada starých lidí se v tzv. chytrém telefonu nevyzná a má obyčejný tlačítkový telefon, nemůže tedy ani aplikaci použít. Navíc mladí pracující lidé se v nových technologiích vyznají, mají mnohdy dvojnásobný příjem než důchodci a ještě koupí celou řadu zboží levněji než ten důchodce. Výsledkem pak je, že šetřící důchodce čeká na slevy pro všechny a dokud požadované zboží není ve slevě, tak ho nekoupí. (redakčně kráceno)
- Tomáš Lehot (reaguje): Starší lidé se mají možnost naučit s chytrým telefonem jako mladí lidé. Je jen jejich volba, že to odmítají. Mají možnost mít chytrý telefon jako jakýkoliv jiný člověk a mají možnost si stáhnout aplikaci, tak jak jakýkoli jiní lidi. Nejedná se o diskriminaci. Je to pouze jejich volba. To je jako kdybyste řekl, že je diskriminace, že si důchodce nemůže nakoupit na e-shopu ( který nemá kamennou prodejnu), protože s tím neumí a nemá internet. Je to jen jejich volba, že tyto věci nepoužívají.
Jaroslav Neoral: Jen trochu definic do bouřlivé diskuse. „Diskriminace v obchodě je nezákonné jednání, kdy je zákazníkovi z jakéhokoli důvodu (rasa, pohlaví, věk, zdravotní stav, náboženství atd.) odepřen přístup ke zboží nebo službě, nebo je mu poskytnuto horší zacházení než ostatním zákazníkům.“ Z tohoto pohledu jde o diskriminaci.
- Ondřej Horák (reaguje): A když má někdo horší příjem a nemůže si kvůli tomu koupit nějaké zboží, zatímco jiný ano, tak je to také diskriminace? Ten důvod se do kategorie „jakékoli důvody“ bezpochyby vejde, o horší zacházení se taky očividně jedná.
Hajovsky Bernard: Jsem důchodce a přijde mi pod úroveň se jako zákazník „podbízet“ prodejci nějakou kartou, kdy se zavazuji „k něčemu“. Vážím si své svobody v rozhodování, ne dle pofidérní slevy. Tento vztah s „klientskou kartou“, aplikací, je pokřivený. Tady platí: ty chceš mé peníze, já tvé zboží a rozhodnu se podle kvality a ceny. Ne nějaké slevové karty nebo akce. Závislostí na těchto „vymoženostech“ si tu diskriminaci zavádíme my sami, zákazníci. Pak se nás super a hypermarkety snaží „utáhnout na vařené nudli“. Takže si vybírám slušné krámky, řeznictví, pekárny, kde vím, že si mne jako zákazníka váží.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Michal Štěpánek: Zvýhodněné ceny přes aplikace by se měly zakázat, je to diskriminační. Nejsem důchodce, ale prostě mě to při nákupu otravuje. Pokud chce řetězec kvůli slevě aplikaci, tak to zboží prostě nekoupím. Například Tesco chce aplikaci skoro na všechno, a tak chodím jinam.
Jan Rechnovský: Doba se nemění zas tak rychle, aby i starší a konzervativnější lidé nemohli být IN. Své rodiče, ve věku těch paní, jsem naučil pracovat s IT. Šlo to těžko, ale nakonec zvládli alespoň základy. Ti, kteří se zapřou proti „těm blbostem“, se brzy ocitnou mimo. O diskriminaci se rozhodně nejedná. Je to jejich naprosto svobodná volba a musí nést odpovědnost a důsledky.
Václav Novák: To, že se senioři necítí diskriminováni, neznamená, že nejsou. Vnímám tento problém také jako diskriminaci, i když ještě seniorem nejsem. Pokud někdo podmiňuje poskytnutí nějaké služby nebo ceny vlastnictvím chytrého telefonu a aplikace, má to známky diskriminace na základě majetku. Co na to právníci? Již delší dobu mi chování různých marketů připomíná svými praktikami a slevovou a cenovou politikou chování „prodejců hrnců na akcích“, takoví novodobí potravinoví „šmejdi“.
Ondřej Horák: Nevím, proč by mělo jít o nějakou diskriminaci. Jde jednoduše o oboustranný smluvní vztah nad rámec běžného vztahu mezi obchodem a anonymním zákazníkem. Obě strany do něj vstupují dobrovolně a za podmínek, na kterých se dohodnou. Obchod získá osobní údaje zákazníka včetně sledování jeho spotřebitelských návyků, za to zákazníkovi poskytne nějaké výhody při nákupu. A technické požadavky taky nepředstavují diskriminační faktor. Když třeba nemám auto a musím si nějaké obtížněji přepravitelné zboží nechat za příplatek doručit, místo abych si ho mnohem levněji dovezl sám, jsem tím snad diskriminován?
Jan Beran: Já třeba nejsem zdaleka senior, mám chytrý telefon a přitom nemám ani jednu aplikaci do žádného obchodu, natož aplikaci, která mi všechny ty aplikace spravuje, abych se v těch aplikacích vyznal, když budu kvůli slevám lítat z obchodu do obchodu a našel pohotově tu správnou aplikaci. Prostě nehraju tuhle aplikační hru, ani se na to nechystám, prostě jedu nakoupit, co potřebuju, ne co je v „akci“ a honem pryč z blázince. Toť vše, žádná diskriminace.
