„Je mu 15 a váží přes 200 kilo.“ Přibývá extrémně obézních dětí, zní z léčebny

„Malé se při pobytu podařilo zhubnout tři kila, z toho 2,5 kila tuku, což je úžasné. Hlavně jsme upravili stravovací návyky,“ hlásí maminka Petry.

Její dcera má v 10 letech váhu dospělé ženy. I proto rodina kývla na doporučení lékařů. Dvojice má za sebou bezmála čtyři týdny v Dětské léčebně Křetín na Blanensku. Rodina si přeje zůstat anonymní, obává se reakcí okolí. I jméno dívky redakce změnila.

Areál bývalého loveckého zámečku na první pohled vypadá jako oáza klidu. Za zdmi se ukrývají útulné pokoje, sauna, relaxační zóna, klubovny. V rozlehlém venkovním parku klienty potěší několik hřišť, vyhřívaný bazén i zookoutek s kozami. Na části zámecké budovy pokračují opravy, přibude taky samostatná tělocvična.

Navzdory tomu lidé uvnitř válčí s návyky, které v poslední době sžírají českou budoucnost. Každé čtvrté dítě trpí nadváhou, 16 procent dokonce těžším stupněm - obezitou. „Nárůst je šílený. A nůžky se nám rozevírají už od pěti let. Nejvíc obézních dětí evidujeme ve věku 11 až 13 let. Někdy mají 120 kilo. Zrovna ve středu jsem o tom mluvila u kulatého stolu v Poslanecké sněmovně,“ vypráví vedoucí lékařka léčebny Kateřina Bednaříková.

Zdůrazňuje, že problémy podtrhla covidová pandemie. „Děti zůstaly zavřené doma. A měly tam plnou ledničku. Zlenivěly. Ztratily obvyklý režim. Zvykly si na uvolněnost a pak se z ní těžko vymaňovaly. Někteří s tím bojují doteď,“ vypráví pediatrička.

Nadváha zdaleka neznamená jen estetickou otázku. „Už u 10letých častěji evidujeme cukrovku druhého stupně. Vysoký krevní tlak, ztučnění jater či poruchy spánku. Nelze to přehlížet,“ zdůrazňuje doktorka.

Procházíme změtí místností. Prostornou žlutozelenou halu s veselými motivy na zdech v patře obklopují dvou- až šestilůžkové pokoje. Léčebna ubytuje až 40 dětí.

V jedné z kluboven stojí stolní fotbal a vedle šedý gauč. „Měli jsme tady i šestnáctiletého chlapce s váhou 220 kilo. Není výjimkou, že nábytek děti neudrží, někdy si vyrábíme vlastní,“ ukazuje na masivní konstrukci.

Do léčebny míří děti ve věku od 2 do 18 let, ti mladší často v doprovodu rodičů. Přijíždí i astmatici či anorektici, těch s nadváhou se zrovna léčí 12. Plno bývá hlavně v letních měsících. „V současné situaci bychom měli mít narváno. Jenže rodiče jsou často benevolentní. Zeptají se dítěte: Chceš jet? Ne, tak nejeď. Taky se bojí zameškání ve škole,“ popisuje Bednarčíková.

Ti, kteří kývnou, v Křetíně stráví čtyři týdny. „Malá by beze mě asi ani nejela. I já beru pobyt jako přínos. Řídíte se radami, abyste dítěti pomohl i po návratu domů,“ hlásí Petřina maminka.

Dětské klienty čeká v léčebně pravidelný režim. Jídlo dostávají pětkrát až šestkrát denně. „Obézní děti začínají být extrémně vybíravé. Vyžadují energeticky bohatá jídla, smažené i tučné věci. Ohledně stravy je motivujeme. K výuce používáme i videa, aby je to pobavilo. Odpadá jim neustálé mlsání,“ vysvětluje pediatrička.

Klienti mohou vybrat z dvou hlavních jídel. V kuchyni voní napečené buchty a segedínský guláš. „Je skvělé, že tu chystají běžná jídla. Hlavní je ubrat na porcích,“ vypráví maminka.

Podle ní má dcera k obezitě genetické dispozice. Při rozhovoru však přiznává i dřívější špatné návyky. „Bylo období, že si večer pustila oblíbený seriál a k tomu jedla brambůrky nebo oplatky. Stereotyp,“ popisuje žena.

Lékařka vypráví, že ke shození přebytečných kil na začátku stačí i detaily. „Největší nešvar je sladké pití. Stačí odbourat coly, limonády. Dáváme jim vodu s citronem nebo neslazené ovocné čaje. Dětem taky stále víc chybí normální pohyb. Do školy jezdí s rodiči autem. Namísto schodů jezdí výtahem,“ pokračuje Bednaříková.

I proto v Křetíně až čtyřikrát denně zařazují pohybové aktivity. Ve čtvrtek tu skupina dětí vsedě dělá protahovací cviky. „Každý všední den mají hodinu rehabilitačních cvičení, cvičení se zátěží,“ vysvětluje fyzioterapeutka Lucie Gloserová.

Později ve dne si vybírají sport podle vkusu. Fotbal. Skákání na trampolíně. Discgolf. Plavání. „Aby děti přišly na chuť činnosti, které se pak můžou doma pravidelně věnovat,“ popisuje maminka. Následují vycházky a vyběhnout ven mohou klienti i po večeři.

Přes zahradu procházíme do vedlejší budovy. Ať to nezapadne, děti se v areálu klasicky učí. „Mají čtyři hodiny denně. Často doháníme učivo, které nám zadají učitelé z kmenových škol,“ vysvětluje Martin Kotek v klasicky zařízené učebně.

„Zrovna probíráme podmět a přísudek,“ říká učitelka ve vedlejší místnosti, obstoupená klubkem dětí.

Podívejte se do léčebny pro děti s obezitou:

Měsíční pobyty dětem zpestří i speciální program. Někde svítí růžové nápisy. „Každý turnus je věnovaný předem danému tématu. Teď je to Barbie, příště MS v hokeji. Činnosti se námětu přizpůsobují. Děti se rozdělí do týmů. Soutěží mezi sebou. Snaží se vyhrát a na konci dostanou drobnou odměnu,“ hlásí hlavní sestra Jarmila Prudilová.

Před časem se také osvědčilo, když pracovníci dětem na větší část dne vzali mobily. Odevzdávají je v devět večer. „Dřív některé do tří do rána ťukaly do mobilu. Nešlo to uhlídat. A změna se osvědčila. Děti jsou soustředěnější. Kvalitně se vyspí,“ dodává sestra.

V jedné z kanceláří zámečku má zrovna pohovor psycholožka Veronika Ondrová. Obezita často úzce souvisí s duševním rozpoložením dítěte. „Velkým tématem je zajídání emocí. Nadváha často souvisí s jiným problémem,“ vysvětluje.

S dětskými klienty i jejich rodiči pracuje formou motivačních pohovorů, a to ve dvou liniích. „Snažíme si říct, k čemu jim zhubnutí bude dobré. A to je ryze individuální. Třeba k většímu začlenění do kolektivu. Někoho váha limituje ve sportu, který chce dělat,“ doplňuje Ondrová. Zároveň je podle ní důležité vzbudit víru, že s nadváhou dokážou bojovat a motivaci si udrží.

Rodina desetileté Petry po návratu z Křetína zavedla dřívější večeře kolem šesté večer, v ledničce má takzvané líné krabičky, v nichž jsou po ruce drobné svačiny. „Jsme měsíc doma a malá neřekla, že by si dala brambůrky. Má nastavený režim, který jí vyhovuje,“ hlásí maminka.

Děti často sebekázeň pozbydou, některé se do léčebny opakovaně vracejí. Malá Petra zpátky nechce. „Byla měsíc bez kamarádů. Cítila se odtržená, chyběli jí. Bude na sobě makat, aby tam už nemusela,“ dodává její maminka.

Psychoterapeutka zdůrazňuje, že léčba neznamená jen shozená kila. „V týdnu mě navštívila holčina, která tu při dospívání několikrát pobývala. Dneska je to spokojená studentka vysoké školy. I když má lehkou nadváhu, našla si přátele, má koníčky. Je prostě v pohodě. Když léčba zabere, je to pro nás velká satisfakce,“ říká.