Objevují se pesticidy a léky. Pijeme kvalitní vodu?

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

V roce 2019 vědec z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd Martin Pivokonský ve svém stanovisku varoval, že „je zcela mylné se domnívat, že existuje voda - snad s výjimkou hluboké podzemní vody -, která by nebyla koktejlem cizorodých látek“.

Končící předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová k tomu v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy řekla: „Poselstvím textu byl apel, aby se upravily normy.“ Narážela na stále se rozšiřující škálu látek, které mohou být pro člověka v určitém množství škodlivé a které se díky sofistikovanějšímu měření ve vodě nově nachází.

Normy se poslední roky skutečně upravují. Novinkou je například sledování takzvaného PFAS, neboli věčných chemikálií, tedy látek obsažených v jednorázových obalech, kosmetice, čalounění či textilu, zejména v outdoorovém nepromokavém oblečení a obuvi. PFAS tvoří základní sloučeninu teflonu a Gore-Texu. Mají negativní vliv na lidskou plodnost, vývoj plodu a funkci hormonů štítné žlázy.

Další novou látkou na seznamu je sloučenina bisfenol A, známá rovněž pod zkratkou BPA, která se využívá - či využívala - při výrobě plastového nádobí, hraček, termopapírů nebo pro tisk jízdenek a účtenek.

„Pitná voda je v Česku dostatečně kvalitní, určitě jsme v lepší polovině států Evropské unie. Postupně probíhají rekonstrukce úpraven vody a například filtrace přes granulované aktivní uhlí, kde se odstraní řada mikropolutantů, mezi které patří pesticidy, řada léčiv a jiné, je dnes samozřejmostí. I když je stále pravdou, že surová voda jako zdroj pro pitnou vodu často obsahuje řadu cizorodých látek,“ vysvětluje autor stanoviska Martin Pivokonský.

Příkladem mohou být pesticidy. „V posledních letech to není tolik o znečištění dusičnany, rtutí nebo olovem, jako to bylo dříve, ale problematickým ukazatelem jsou pesticidy. Vše ostatní jsou lokální výjimky, ale zasažení pesticidy je plošné,“ upozorňuje Tomáš Hloušek ze Středočeských vodáren, který je zároveň předsedou Komise pro úpravny vody ze Sdružení oboru vodovodů a kanalizací.

Zemědělci pesticidy využívají pro vyšší výnosnost polí. Tyto látky jsou dle expertů nejen v povrchových vodách, kam je zpravidla splaví déšť, ale už i v podzemních zdrojích. „Pesticidy jsou u nás jednoznačný problém. Jak v přírodních vodách, tak surových a nakonec i v pitných. Stále ještě máme v Česku oblasti, ve kterých jsou i v pitné vodě povolené nadlimitní koncentrace pesticidů,“ doplňuje vedoucí odboru jakosti vody Českého hydrometeorologického ústavu Vít Kodeš.

Minulý rok bylo oblastí, kde měla úroveň pesticidů výjimku, 78 z 4,1 tisíce (některé oblasti mohou mít více výjimek).

Je však nutné zdůraznit, že to neznamená nějaké přímé ohrožení pro spotřebitele. Voda je z lékařského hlediska posuzována tak, aby byla bez rizika pitná. Mimořádně přísné limity jsou totiž nastavené na velmi nízké hodnoty.

I přesto, že jsou tuzemské vody postižené pesticidy, jejich kvalita se dle základních ukazatelů zlepšuje. Mnohdy velmi výrazně. Modernizovaly se čistírny odpadních vod, technologie zmírňují dopady průmyslu na životní prostředí, rovněž těžká hospodářská odvětví - jako jeden z velkých znečišťovatelů - postupně zanikají.

Zároveň ale ve vodě nacházíme čím dál více látek a nejsme schopni říct, jestli tam byly už před 20, 30 lety, nebo nikoli. A pokud ano, tak v jakém množství.

„S kolegy se domníváme, že není důvod, proč by historicky pesticidy ve vodách nebyly. Vyskytují se dlouhou dobu, od dob DDT,“ vysvětluje vodohospodář Tomáš Hloušek a odkazuje na půlstoletí zakázaný toxický insekticid hojně využívaný po druhé světové válce.

Právě u pesticidů se původně sledovaly pouze samotné mateřské látky, nicméně postupně se začaly monitorovat i látky, jež po rozpadu pesticidu v přírodě zůstanou - takzvané metabolity.

Příkladem může být pro životní prostředí nebezpečný pesticid atrazin, který je od roku 2005 v Evropské unii zakázaný. Tomáš Hloušek upozorňuje, že ho laboratoře ve vzorcích vody příliš nenacházely. Jenže pak se přišlo na to, že se v přírodě rozpadá, a když se vědci zaměřili na stále ještě toxické látky, které po něm zůstávají, nalezli je.

A po dvacet let zakázaném atrazinu je nacházejí pořád, protože přírodě trvá desetiletí, než látky odbourá. Tím se ale zároveň rozšiřuje okruh látek, na které narážíme, i když pochopitelně mohou být v nižších koncentracích, a tudíž nezatěžují životní prostředí tak významně jako dříve.

„Dnes ve vodě odhalíme i pesticidy v koncentracích, které jsou třeba 1000násobně menší než před deseti, patnácti lety. Ve vodě mohly být také, akorát jsme je detekovali jako nulu. Nacházíme opravdu pestrou směs, ale už tam s největší pravděpodobností byla,“ shrnuje Tomáš Hrdinka z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka.

Novinkou v testování je rovněž již zmíněný bisfenol A. Tato hojně využívaná látka sice není příliš toxická, ale způsobuje hormonální nerovnováhu.

„Zkratka BPA je známa především rodičům malých dětí, protože tato tři písmena jsou většinou zmíněna na kojeneckých lahvích, ve kterých je od roku 2011 její použití zakázáno. Bisfenol A je tedy právem ve vodě sledován,“ upozorňuje vedoucí centrální laboratoře Vodotech Pavla Veselá.

Evropská unie tuto látku zakázala nejprve u účtenek, nově pak při výrobě plechovek na jídlo, plastových lahví nebo kuchyňského nádobí.

Doposud nejvyšší naměřená hodnota v surové či již zpracované pitné vodě byla i tak pouze na necelé polovině stanoveného limitu. Další v pořadí na necelé pětině. Dle dosavadních výsledků, které má Sdružení oboru vodovodů a kanalizací k dispozici, byla drtivá většina měření množství látky pod hranicí, aby ji laboratoře vůbec zachytily.

Vít Kodeš z  Českého hydrometeorologického ústavu však naráží na problém, který se po zákazu vyskytl. „Řeklo se dobře, bisfenol A se nebude používat, tak použijeme jiný bisfenol. Ten se skutečně používá, jenže u něj se také projevují podobné účinky. Je to takový koloběh, ze kterého není moc úniku.“

Další z novinek, kterou vodohospodáři už nyní měří, jsou ony perfluorované a polyfluorované látky (PFAS), neboli věčné chemikálie, zmíněné v úvodu. Celou skupinu tvoří nejméně 10 tisíc různých druhů a vyskytují se asi v polovině evropských řek.

Víme, že samotné látky jsou toxické, že je najdeme v lidských i dalších organismech, jenže se doposud nepřišlo na to, jak přesně se chovají, jestli jsou či nejsou pro zdraví škodlivé, případně v jak velkém množství, zkrátka - jak velkým rizikem případně jsou.

I kvůli těmto „neznámým“ platí pro dvacet nejtoxičtějších látek limit v pitné vodě. Nově od začátku příštího roku 100 nanogramů na litr pro každou látku. Zároveň nesmí celkový součet látek ze skupiny PFAS překročit 500 nanogramů na litr.

„V surové vodě z vodní nádrže Švihov nejsou látky ze skupiny PFAS v měřitelných koncentracích,“ doplňuje výkonný ředitel společnosti Želivská provozní Jiří Mrkva, která zajišťuje pitnou vodu pro zhruba 1,3 milionů obyvatel v Praze, ve Středočeském kraji a na Vysočině.

I další vodárny hlásí, že se do limitu vejdou. Nicméně několik vzorků obsahovalo až 22 nanogramů na litr. Například v Dánsku je nastavený limit dva nanogramy. „Za administrativy Joea Bidena se limity ve Spojených státech zpřísnily na jednotky nanogramů. My jsme na 100, respektive 50,“ upozorňuje Jaroslav Semerád z Mikrobiologického ústavu Akademie věd.

Další z nepřirozených látek obsažených ve vodě jsou farmaka. Část se daří vodárnám úspěšně odbourávat, ale přesto alespoň nějakou takovou látku najdeme téměř ve všech sledovaných vzorcích povrchových vod.

Do řek a potoků putují z čistíren. Ty velkou část sice zachytí, ale některé látky proplují. Nicméně dle Františka Kožíška ze Státního zdravotního ústavu se farmaky zabývali už před zhruba deseti lety a ve 180 náhodně vytipovaných vodovodech žádné množství tehdy pěti vybraných látek, mezi něž patřil i ibuprofen či naproxen (na bolest), ale i ethinylestradiol (použití v antikoncepci), nenašli.

Nová data budou dostupná až ke konci roku. Nicméně léčiva jsou zejména dominantou menších toků, do kterých ústí větší aglomerace , v nichž se nacházejí nemocnice. Dle takzvané Modré zprávy o stavu vod za loňský rok je to třeba Příbramský potok u přítoku do řeky Litavky nebo Benešovský potok.

I přes nízké koncentrace je voda bohatou směsicí látek. Část tam už byla, akorát jsme o nich nevěděli, část přibyla. Před několika lety bychom prostě některé koncentrace ani nenaměřili.

„Existuje nepředstavitelné množství látek, které potenciálně naše vody kontaminují, a my mnohdy ani nevíme, jaké to jsou a jaké je jejich množství. Je otázkou, zda nepřehodnotit, jakým způsobem posuzujeme kvalitu vody, zda se nesoustředit především na výskyt cizorodých antropogenních látek,“ popisuje Seznam Zprávám hydrochemik Martin Pivokonský.

„Limity jsou dělané spíše pro jednotlivé látky a ukazatele. Nikdo nepočítá s koktejlovým efektem. A ani moc nejde s ním počítat. Tam je největší riziko. Nevíme, co směs různých cizorodých látek, které ve vodě nemají co dělat, dlouhodobě způsobí,“ doplňuje odborník Vít Kodeš.

Dobrou zprávou je, že většina moderních technologií, které postupně úpravny vody nasazují, dokáží odstranit jak staré a dosud „neviditelné“ přísady, tak i ty nové, které teprve objevujeme. Podle limitů i metrik, které se neustále zpřísňují, tak kvalita vod obecně stoupá.

„Můžeme se porovnávat se severskými zeměmi,“ přitakává Tomáš Hrdinka z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. Jenže otázkou je cena - nové technologie jsou velmi drahé.

Například Praze zajišťují nejmodernější technologie, jako je třeba filtrace v dalších stupních přes granulované aktivní uhlí a ozonizace, extrémně kvalitní pitnou vodu. Ta do hlavního města putuje z Káraného u řeky Jizery, z úpravny v Podolí a dominantě z nádrže Švihov na řece Želivce.

Nejmodernější technologii ze zdrojů pro Prahu a střední Čechy nemá jen vodárna v Káraném. Ta nicméně využívá jinou, rovněž efektivní metodu. Částečně odebírá vodu z podzemních zdrojů a částečně využívá vodu z řeky, kterou přes horniny čistí - zasakuje ji do podzemí, odkud ji posléze vodohospodáři opět čerpají.

Mechanickým čištěním tak dokáží z vody dostat například část léčiv, ale už ne pesticidy. „Tím horninovým prostředím projedou jako nůž máslem, to znamená, že se tam nestane z pohledu kvality ani kvantity téměř nic,“ popisuje člen představenstva Vodárny Káraný Marek Skalický.

Vodárna si ale látky bedlivě hlídá a pesticidy jsou ve většině případů pod mezí detekce, někdy na desetině, maximálně na polovině povolených limitů. Voda se navíc většinou mísí, a tím se i tak malé koncentrace ještě snižují. I pražské domácnosti mají vodu zpravidla z více zdrojů.

Řešení pro ještě další snížení existuje - zmíněná uhlíková filtrace. Káraný ji má připravenou, ale byla by to další investice v řádech desítek až stovek milionů, která by prodražila i provoz. A zvýšila by cenu vody.

„Musíme uvažovat o nějaké hranici. Nemůžeme vodu upravovat třeba na nula pesticidů. Technologicky by to šlo, ale není to potřebné a už vůbec ne udržitelné. Byly by to neuvěřitelné investice,“ dodává Skalický.