„Bylo hrozně těžké vůbec přijít před budovu.“ Studenti se vrátili na fakultu

Na dveřích učeben ve čtvrtém patře filozofické fakulty stále visí rozvrhy ze zimního semestru, na stěnách plakáty lákající na kulturní akce s datem z minulého roku. Jako kdyby prostor, ve kterém umíraly oběti prosincové střelby, zůstal do jisté míry zakonzervován v čase před tragédií.

V pátek – pět měsíců poté – se chodbou rozléhá zvuk piana a místem se beze slov procházejí lidé, kteří přišli uctít památku čtrnácti zemřelých. Otevřené učebny jsou vyzdobeny květinami a lidé mají možnost na místě zapálit svíčku. Na plátnech rozvěšených po stěnách postupně přibývají vzkazy a chodbu lemují kameny symbolizující odkazy obětí.

Nástěnka na vzkazy stojí i u schodiště o patro níže. „Jsem připraven se vrátit domů. Pro náš ústav. Pro naše patro. Pro naši fakultu,“ píše se na jednom z papírků.

A při průchodu budovou školy se opravdu na první pohled zdá, že se podařilo věci vrátit do zaběhlých kolejí. Odstartovalo zkouškové období a většina studentů, s nimiž mluvím, sem dnes přišla právě za tímto účelem.

Jedním z nich je i Lukáš Mikulecký, který aktuálně dokončuje první ročník v oboru historie. Ačkoliv teď už se v budově cítí dobře, ještě na začátku letního semestru, kdy se škola po několika týdnech studentům znovu otevřela, tomu tak rozhodně nebylo.

„Pro mě bylo nejdřív hrozně těžké vůbec přijít před budovu, byl to šílený skutek, takže se v člověku určitě něco zlomilo. Ale myslím se, že i díky vedení, které se k tomu z mého pohledu postavilo velice dobře, se nabývání důvěry v tenhle prostor určitě zlepšilo,“ popisuje své pocity při návratu do školy.

Ve čtvrtém patře zatím nebyl, dodává ale, že jeho návštěvu v budoucnu plánuje. „Určitě se tam chci podívat, jakmile opadne stres ze zkouškového, aby se na ten prostor mohl člověk nacítit a nebyl jen vystresovaný z výuky a zkoušek,“ vysvětluje.

Podobně to vnímá i jeho kamarádka Jana Horkovcová. „Já jsem bohemistka, čtvrté patro je bohemistické, takže určitě mám v plánu se tam podívat, ale asi počkám, až opadne zkouškové i prvních pár týdnů po otevření. A uvidíme, jak to bude příští rok. Jestli se tam bude vyučovat, se zatím neví, teď máme předměty přesunuté na jinou budovu,“ říká studentka.

Na chodbě během dopoledne zastavuji i Annu, která studuje historii a evropská studia. Hned na začátku našeho rozhovoru zmiňuje, že vzpomínka na prosincovou tragédii ji přepadla zrovna včera. „Seděla jsem v knihovně, přemýšlela jsem nad tím a uvědomila jsem si, jak je to povětšinou v mé hlavě zastřené,“ říká.

Zároveň ale velmi oceňuje, jak se fakulta snaží, aby se z budovy na Palachově náměstí znovu stalo bezpečné místo – třeba díky terapeutickým zvířatům. Jinou formu podpory, kterou fakulta nabízela, ona sama nevyužila. Téma si totiž zpracovávala v rámci terapie mimo školu.

„Občas jsem se cítila provinile, že jdu do školy a nepřemýšlím nad tím nebo že jsem tady a někdo další tu není, protože tu nemůže být. Ale já to třeba řeším na individuálních terapiích. Jednu dobu to bylo velké téma, teď už to trochu ustupuje, ale v podvědomí to určitě mám a asi navždycky mít budu,“ dodává.

Odkazů na tragické prosincové události lze v budově filozofické fakulty i s odstupem několika měsíců nalézt stále dost. Stěny jsou polepené plakáty s kontakty na psychologickou pomoc, pod schody v přízemí stojí interventi s poníkem Montym a ve chvíli, kdy v prvním patře mluvím s bohemistkou Markétou, která studuje magisterský program, se kolem nás prožene i canisterapeutická fenka Snow.

„V prosinci jsme tady s kamarády nebyli, ale zároveň pokaždé, když se to téma teď objeví, tak je z toho všem nepříjemně. Osobně se tomu třeba spíš vyhýbám, mám tu strategii asi spíš potlačovací, než že bych o tom chtěla sáhodlouze mluvit. Kdo o tom chce mluvit víc, jsou lidé, kteří na fakultě tehdy nebyli. Takže to téma tady určitě pořád je, ale nemám pocit, že by bylo nějak frekventované,“ líčí.

Návrat do budovy podle ní nejvíce usnadnilo zkouškové období v zimním semestru, během kterého mohli být studenti několik týdnů doma. Zároveň ale také oceňuje přístup ze strany vedení školy.

„Myslím, že vedení se to snažilo opravdu hodně komunikovat, neustále nabízí pomoc všemi možnými způsoby a i ve chvíli, kdy se teď otevírá čtvrté patro, jsou tam jasně stanoveny kroky, co se tam smí dělat i čemu je to určené,“ říká studentka s tím, že na místě ještě nebyla. „Ne proto, že bych nechtěla, ale spíš zatím nevím, jak k tomu přistoupit a jak se ohledně toho budu cítit,“ dodává. Podívat se tam ale určitě chce.

K původnímu fungování se zatím vracejí dvě křídla čtvrtého patra, takže část zaměstnanců, kteří tady sídlili, se může postupně vrátit do svých pracoven. Pro výuku by se měly tyto části otevřít se začátkem zimního semestru na přelomu září a října.

Proděkanka pro vnější vztahy a další vzdělávání Michaela Slussareff ale zároveň Seznam Zprávám sdělila, že obnovení běžného provozu v jižní části čtvrtého patra – v němž je aktuálně situováno „Tiché místo“ – se minimálně do konce roku 2024 nechystá.

Další pietní prostor by měl vzniknout i na náměstí před budovou fakulty.

Psychologickou pomoc nabízí fakulta nepřetržitě od prosincové střelby a to v různých podobách. „Nemáme přesná čísla, ale zájem o různé formy psychosociální podpory od krizových intervencí přes skupinové terapie až po canisterapii či hipoterapii je skutečně velký a akademická obec je hojně využívá,“ uvedla pro Seznam Zprávy mluvčí fakulty Ina Palacká.