Jak začlenit ukrajinské Romy? Rozdělit do skupin a pozvat na grilovačku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Neposílejme ukrajinské Romy do vyloučených lokalit, nevytvářejme další ghetta a snažme se pochopit, že pocházejí z jiného prostředí. Tři body, které nejčastěji jmenují odborníci na začleňování Romů do společnosti.

„Musíme si uvědomit, že tito lidé pocházejí z jiného sociokulturního prostředí. Mají úplně jiný příběh. Problémy vznikají nepochopením, proto je hodně klíčová komunikace, aby se jim dalo předcházet,“ nabádá Patrik Priesol z neziskové organizace Romodrom.

Vysvětluje proto, kdo vůbec Romové přicházející z Ukrajiny jsou. Většina pochází ze Zakarpatské oblasti na ukrajinsko-maďarských hranicích. Neslavně proslulé je především město Gyöngyöspaty, kde docházelo přímo k segregaci romských dětí a Romové v regionu čelili i několika nájezdům extremistů.

„Pro ně je ale hranice jen čára. Blíže Maďarsku sice většinou zimují, každý rok ale migrují na sever ke Kyjevu, kde si hledají sezónní práce,“ vysvětluje Priesol.

„Kvůli válce však museli změnit směr a dostali se na Západ. Někdo jim třeba po cestě řekl: ‚Jeďte do Čech, Češi jsou takoví elfové Slovanů.‘,“ připodobňuje. Vysvětluje tím, že i oni jsou oběti války a ruské agrese. „I když mají unijní doklady, válka je zasáhla a přišli o práci, na které jsou životně závislí,“ říká s odkazem na to, že mnozí z nich mají maďarský pas.

Jak se ukázalo zejména v posledních dnech, ukrajinské Romy nedokázalo Česko mnohde začlenit do zdejšího systému pomoci. Podle některých příběhů, o kterých reportovaly i Seznam Zprávy, se desítky z nich přesouvaly několikrát přes celou republiku, odmítli je majitelé ubytoven nebo vedení měst a krajů.

„Nemůžeme stohlavé skupiny posílat dohromady na jedno místo a vytvářet tím ghetta,“ zdůrazňuje jako jeden ze základních problémů, které mají řešení, Petr Globočník, dlouholetý sociální pracovník a aktuálně zastupitel města Litvínov za Zelené. Podle něj sice velká skupina vytváří romským ukrajinským uprchlíkům, a nejen jim, pocit bezpečí, ale ve výsledku se skupina více uzavírá do sebe.

„To je pro nás samozřejmě nežádoucí,“ pokračuje Globočník. Integrace s českou společností je zásadní. „To jde jen v menších skupinkách. Třeba se mohou účastnit grilovaček nebo jiných setkání s místními, zdánlivě je to banalita, v důsledku ale zásadní,“ dodává s tím, že právě při těchto setkáních dochází ke sblížení a porozumění vzájemným problémům.

Hromadné ubytovací kapacity jsou ale momentálně nejčastějším politickým řešením. Minulé úterý ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) řekl, že stát ve spolupráci s hejtmany vyčlenil objekty na Vysočině a ve Středočeském a Jihomoravském kraji.

Podle jihomoravského hejtmana Jana Grolicha (KDU-ČSL) Správa uprchlických zařízení navrhla hejtmanům asi 23 objektů, jen dva z nich nakonec souhlasili – oni a Vysočina. Desítky rodin aktuálně bydlí také v bývalém detenčním centru ve Vyšních Lhotách, nepodařilo se pro ně najít jiné místo.

„Je chybou je ubytovat ve velkokapacitních zařízeních. Ale respektuji rozhodnutí krajů, musíme to udělat tak, aby to všem vyhovovalo. Raději bych je ale viděl v místech s menší kapacitou,“ dodává k tématu Priesol. Vysvětluje, že do menších skupinek se dá snadněji proniknout, zjistit potřeby jednotlivců a naplánovat integraci. „A nezahltí to tolik infrastrukturu, když máte na jednom místě třeba šedesát dětí, hůře se shání zdravotnická péče nebo školy, kam je umístit,“ dodává.

To je třeba problém Prahy, kde situaci řeší už od konce března primátor Zdeněk Hřib (Piráti). „Skupiny se často odmítají rozdělit a my je s ohledem na kapacity takto nemůžeme ubytovat. Situaci také někdy ztěžuje, pokud je větší část osob ze skupiny negramotná,“ řekl v polovině dubna Seznam Zprávám Hřib. V úterý požádal Správu uprchlických zařízení o pomoc s ubytováním ukrajinských romských uprchlíků. Podle aktuálních dat jich je v hlavním městě asi 330.

„Není pravda, že by se velké skupiny nechtěly rozdělit, jen cítí obavu,“ oponuje primátorovi Patrik Priesol. „Musíme je přesvědčit o tom, že jim na našem území nic nehrozí, že je Česká republika právní stát a že mají stejná práva jako čeští občané,“ vysvětluje expert.

Ke komunikaci s menšími roztříštěnými skupinami je ale logicky potřeba více lidí. Právě to zmiňuje i Petr Globočník jako klíčový krok ke zvládnutí krize. „To by se dalo zorganizovat i okamžitě, tedy navýšení kapacit komunitních pracovníků. I třeba z řad Romů, kteří by se proškolili na pracovníky sociálních služeb. Dobrovolníci jsou už na hraně, ne-li za hranou svých možností,“ říká.

Že lidé z těchto sociálně vyloučených skupin přicházejí s představami, kterým zcela nerozumíme, potvrzuje i sociolog Daniel Topinka z Univerzity Palackého v Olomouci. Ten se aktuálně stal součástí poradní skupiny odborníků, která pomáhá s řešením problémů spojených s integrací běženců v Brně.

„Informace, že se tady dává pětitisícový příspěvek, pro ně znamená obrovskou motivaci. Je třeba jim tlumočit základní informace, aby si je začlenili do svých rozhodovacích procesů a vyhodnotili si, že jejich počínání není dlouhodobě smysluplná strategie,“ říká Topinka.

Odborníci zmiňují i problém, kdy tyto skupiny míří do strukturálně postižených regionů. „Oprostil bych se od etnicity, když pošlete lidi s nižší úrovní vzdělání do takového regionu, zařadí se po bok těch, kteří tam jsou, a budou si vzájemně konkurencí v získání pracovního místa,“ řeší dál Globočník.

Strukturálně postižené kraje jsou ty regiony, které se hlavně v minulosti soustředily mimo jiné na těžební průmysl, aktuálně se vyznačují nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti a nízkou mírou ekonomického růstu. Je tu obecně menší nabídka kvalifikovaných pozic. Jedná se konkrétně o Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj.

Globočník se domnívá, že by se uprchlíci nižších sociálních skupin měli spíše posílat do Prahy a jiných vyspělejších krajů, kde je daleko větší poptávka na méně kvalifikovaných pozicích. „A obráceně, migrační vlnu bychom měli využít i k tomu, abychom do regionů poslali kvalifikovanější lidi,“ dodává.

Za klíčový a také komplexní úkol považuje ekonomickou integraci uprchlíků Daniel Topinka: „Myslím, že je velmi důležité se podívat na skutečnou kvalifikaci těch lidí a na trh práce je umisťovat systematicky podle této kvalifikace. Dlouhodobě s tím jako stát máme problém, protože nedokážeme migraci využít v náš ekonomický prospěch.“

Jde v současné situaci předcházet vyhroceným, nebo i rasistickým náladám ve společnosti? „Jsem pevně přesvědčený, že se kvůli aktuální situaci v Česku nezrodí rasistické nálady,“ odpovídá Priesol.

Dle jeho slov si většinová česká společnost uvědomuje, že válka zasahuje všechny skupiny. „Spoustu skvělých lidí ubytovalo uprchlíky u sebe doma, to má ale samozřejmě svůj limit, který dneska vidíme, nejsme schopni u sebe doma ubytovat všechny sociální skupiny, a to je v pořádku, to musíme respektovat,“ doplňuje.