„Jde o vteřiny.“ Jak zachránit život, když se člověk dusí jídlem

Nepozornost, hltání nebo onemocnění komplikující polykání. Faktorů, které mohou přispět k tomu, že se člověk začne dusit jídlem, je celá řada. Stát se to může každému, proto je klíčové znát správnou první pomoc a včas zasáhnout.

Na riziko udušení se jídlem upozornil tragický případ zesnulého fotbalisty Jakuba Maliny. Při večeři v restauraci se začal dusit masem. Podle svědka události, kterého citoval deník Blesk, v tu chvíli nikdo z přítomných netušil, co se děje. Lidé jen přihlíželi a nikdo mu zezačátku nepřišel na pomoc.

Právě neschopnost poskytnout člověku v tu chvíli první pomoc je podle záchranářů největší problém. Jde totiž o vteřiny. „Pokud se někdo dusí tak, že neprojde ani molekula vzduchu do plic, je otázka desítek vteřin než ztratí vědomí a dalších pár než se zastaví srdce,“ upozorňuje lékař urgentní medicíny Marek Dvořák, který působí u Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje a na urgentním příjmu v Nemocnici Motol.

„Na záchrance prakticky nevidíme člověka, který by se dusil, protože buď je to tak, že se dusí a operátor volajícího navede, co má s dotyčným udělat, a dopadne to dobře. Nebo už začínáme resuscitovat,“ vysvětluje Dvořák v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Malinu záchranáři resuscitovali, úspěšně a v umělém spánku ho převezli do nemocnice. Po dvou týdnech však zemřel.

K situaci, kdy se člověk začne dusit jídlem, může přispět celá řada faktorů, ať už se jedná o nepozornost, onemocnění spojené s tím, že polykací akt nefunguje správně, nebo rychlé hltání nadměrně velkých soust jídla. Riziková ale může v tomto ohledu být i konzumace alkoholu.

„V krku máme dvě trubičky – jedna se jmenuje jícen a druhá průdušnice – přičemž chceme, aby vzduch šel do průdušnice a jídlo do jícnu. Pokud se to stane opačně, nastává problém. Přičemž až tolik nevadí, když se dostane vzduch do jícnu, ale když se dostane nějaká tuhá překážka do průdušnice, vzniká tam obstrukce. A je to bohužel jediná cesta, kterou dokážeme do plic dopravit vzduch a okysličit organismus,“ vysvětluje Dvořák.

Pokud se průdušnice ucpe, tělo je schopno bez kyslíku vydržet při vědomí pouze desítky vteřin. „Pokud se organismus neokysličuje a dušení je intenzivní, daný člověk má opravdu desítky vteřin, než ztratí vědomí,“ upozorňuje lékař.

V tu chvíli je proto zásadní, aby se dotyčnému dostalo co nejrychlejšího zásahu z jeho okolí. „Žádná záchranka není schopná dojet za deset vteřin, proto je extrémně důležitá pomoc laika,“ apeluje lékař.

Připouští, že u mladých lidí jsou případy vdechnutí jídla velmi raritní. V celkovém součtu se ale nejedná o tak výjimečnou zdravotní komplikaci, jak by se mohlo zdát. „Jsou to jednotky případů denně v České republice, ale je to i proto, že se tam počítají staří, dementní lidé, kterým například zaskočí potrava při krmení druhou osobou a mají k tomu navíc predispozice tím, že špatně žvýkají a polykají. A pak jsou to třeba i zaskočení mateřského mléka, nebo když dítě přechází z mléka na pevnou stravu,“ uvádí Dvořák.

Mezi prvotní příznaky dušení patří kašel, dávení, promodrání rtů i sípání. A přestože je podle Dvořáka na dotyčném člověku velmi rychle znát, že se dusí, i na základě postupů první pomoci radí, aby se zachránce v první řadě dotyčného zeptal, zdali se skutečně dusí. „Pakliže kývne, že ano, tak máme diagnózu potvrzenou, je to samozřejmě otázka vteřin, musí to proběhnout velmi rychle,“ říká Dvořák.

Přičemž ověření je důležité hlavně z toho důvodu, že v úvahu mohou přicházet i jiné zdravotní komplikace.„Člověk se může chytit za hrudník i z dalších důvodů, nemusí se nutně dusit, může jít o odlišný zdravotní problém,“ objasňuje Dvořák.

V případě, že ale dotyčný přikývne a došlo u něj k vdechnutí cizího tělesa do průdušnice, přichází na prvním místě nejefektivnější obranný mechanismus – kašlání. I proto je dobré v prvních chvílích dotyčného v kašlání podpořit, případně ho k tomu vyzvat. „Pokud se člověk dusí, kašel sám o sobě může být účinný vypuzovací manévr, podporovat v kašli je dobré,“ dodává mluvčí pražských záchranářů Jana Poštová.

Pokud ovšem kašlání není efektivní, nebo dotyčný ani kašlat nemůže, byť je stále při vědomí, doporučuje záchranář Dvořák udeřit postiženého pětkrát silně mezi lopatky.

„Rány musí být v tu chvíli takové, jako když jde člověku o život, žádné hlazení. Vždycky říkám, představte si, že máte trubku, která má jeden až dva centimetry v průměru, a máte tam napěchované maso, které z ní potřebujete vybouchat. Není to o žádném cvrnkání, musí to být herda,“ upozornil.

Pokud rány nezaberou, je třeba zkusit několikrát stlačit nadbřišek, tedy použít tzv. Heimlichův chvat.

„Dělá se to tak, že se postavíte za postiženého, jednu ruku sevřete v pěst, druhou si dáte na ni a velmi intenzivně směrem k sobě a nahoru stlačíte nadbřišek. Nedoporučujeme to zkoušet jen tak, jelikož by mohlo dojít ke zlomení mečovitého výběžku hrudní kosti, nebo poranění jater a podobně. Ale pokud se člověk dusí, jde mu o život, tak na zlomeném mečovitém výběžku v tu chvíli tolik nezáleží,“ říká záchranář.

Pakliže už ale dotyčný ztrácí vědomí, je třeba začít resuscitovat. I intenzivní stlačování hrudníku během resuscitace zároveň může dopomoci k tomu, že cizí těleso dostaneme ven, dodává Dvořák.

Lékař Marek Dvořák radil, jak postupovat v případě dušení, i svým sledujícím na Instagramu:

Zároveň upozorňuje i na praktiku, kdy se lidé snaží dotyčnému vyjmout zaskočené sousto z pusy mechanicky svými prsty. Čemuž se ale záchranář doporučuje vyvarovat, jelikož je to jak neefektivní, tak pro zachraňujícího i velmi nebezpečné. „Čím má člověk méně kyslíku v mozku – tím více je zmatený a mohlo by dojít k pokousání,“ varuje lékař.

V případě, že se člověk začne dusit ve chvíli, kdy je například sám doma a nemá kolem sebe nikoho, kdo by mu pomohl, doporučuje mluvčí Poštová jediné: co nejdříve najít pomoc. „Žádné auto-záchranné mechanismy pro tyto případy v doporučených postupech nejsou. Určitě je důležité co nejrychleji vyhledat pomoc, ať už sousedskou, nebo zavolat na 155.“

Specifický postup je pak potřeba zaujmout v případech, kdy dojde ke vdechnutí jídla u dětí.

„U malých dětí může být vdechnutí malého kousku jídla poměrně časté, tam je vypuzovací manévr prvním záchranným mechanismem, který by měl být použit. Pokud se jedná opravdu o malé miminko, tak první pomoc je taková, že si dítě položíte na předloktí tak, abyste obličej držela v dlani, aby se fixovala páteř. Ručičky a nožičky visí podél předloktí dolů, dáte dítě směrem dolů tak, aby fungovala gravitace, a zase použít údery mezi lopatky,“ doporučuje mluvčí pražských záchranářů Poštová.

Přičemž poloha dítěte se upravuje podle toho, jak je velké. Pokud se jedná o něco starší dítě, radí Poštová, aby si ho zachraňující opřel o bok, přičemž horní polovina těla dítěte by měla směřovat spíše dolů.