Jak válka na Ukrajině rozděluje i české pravoslavné věřící

„To je v Rusku zvykem, že církev podporuje stát. Když podporovala stát, měla se dobře. Ty vazby jsou stále v ruském národě: církev a moc. Je historicky dané, že církev byla v jednotě s vládou,“ uvedl pro Seznam Zprávy Izaiáš Slaninka, biskup olomoucko-brněnské eparchie, což je regionální část pravoslavné církve.

Slaninka tak reaguje na fakt, že ruský patriarcha Kiril označil Západ za síly zla. A že církev nadále spolupracuje s Putinem na jeho válečné propagandě.

Spolupráce se státem se pravoslavné církvi v Rusku vyplácí. Za Putinovy vlády došlo k masivnímu stavění kostelů a propagaci pravoslavné víry. Oplátkou za to církev v minulosti oslavovala okupaci Krymu, moskevský patriarcha Kiril dokonce označil Vladimira Putina za boží zázrak. Sleduje tím ale další, jiné cíle.

Ruská a ukrajinská pravoslavná církev totiž tvořily dlouho jeden celek. V roce 2018 ale získala ukrajinská církev od hlavy pravoslavné církve v Konstantinopoli částečnou samostatnost. Některé oblastní církve se samostatností souhlasí, jiné, v čele s ruskou, ji odmítají.

To vše se dotýká i českých věřících.

Ruský patriarchát podle Slaninky dělá všechno pro to, aby si nad Ukrajinou udržel moc: „Osobně nechápu, proč ruská církev nedá svobodu takovému velkému národu. Jedině snad kvůli moci, tam nejde o nic jiného, ani o peníze. Jenom o moc. “

Téma ukrajinské církevní nezávislosti rozděluje i pravoslavnou církev i v Česku. Podle biskupa Slaninky inklinuje moravská část církve k nezávislosti Ukrajiny, vedení pražské eparchie (územní správní jednotka řeckokatolických, pravoslavných a východních církví, obdoba římskokatolické diecéze – pozn. red.) naopak straní Rusku.

Zástupce pravoslavné církve v Čechách, protopresbyter Jan Beránek, Seznam Zprávám pouze sdělil, že pravoslavné církve jsou ze své podstaty apolitické a stejně tak jejich vzájemné vztahy. Pozitivní přístup ruské církve k Vladimiru Putinovi blíže nekomentoval, podle něj ale církev odsuzuje veškeré násilí a nespravedlnost.

Pravoslavných církví je na světě několik a fungují na sobě relativně nezávisle. Podle biskupa Slaninky mají eparchie pouze málo možností, jak do sporu o ukrajinskou církevní samostatnost zasáhnout.

S věřícími, kterých podle biskupa Slaninky v poslední době přibývá, se téma neprobírá. „Člověk se snaží, aby v kostele nevyvolával nějaké rozbroje, abychom někoho neodsuzovali. Každý ví a každý chápe, kde je v církvi problém, veřejně to ale neřekne. Víme ale, o co jde a co se děje,“ míní.

Podle teologa a církevního historika Jana Blahoslava Láška se ovšem nedá jednoznačně říct, že by jedna eparchie stranila Rusku a druhá Ukrajině. „Novodobý vývoj vztahů mezi českou a moravskou eparchií je strašně složitý. Řada kněží přišla z Ruska, řada z Ukrajiny,“ uvažuje.

Roli podle něj hrají spíš osobní vazby. „Řada lidí, která je v české církvi, je nějak propojená s moskevským patriarchátem. Třeba pan arcibiskup Michal je spolužákem patriarchy Kirila,“ dodává.

Právě arcibiskup Michal stojí v čele pražské eparchie.

Podle Láška získá ukrajinská církev samostatnost, pokud to odsouhlasí všechny ostatní církve. Proto se situace nevyřeší, dokud nezávislost neuzná i moskevský patriarchát.

Česká i moravská eparchie se spolu ale navzdory všemu shodují na nutnosti poskytnout finanční, duchovní i materiální pomoc ukrajinským uprchlíkům. „Jsme připraveni na všechno, podle svých schopností a možností,“ slibuje Slaninka.