Jak utéct z protektorátu? Odpoví nová hra ze studia Univerzity Karlovy

Jel jsem do Olomouce na pohřeb blízkého kamaráda, kterého zastřelili nacisté. Byl to můj spolužák na medicíně Jan Opletal. Smrtelně ho postřelili, když jsme v Praze 28. října 1939 pokojně protestovali proti okupaci. Zemřel 11. listopadu a pak jsme se dozvěděli, že pohřeb bude o čtyři dny později.

Pohřeb měl obrovskou sílu. Bylo nás ve Lhotě u Olomouce stovky. Stáli tam i gestapáci. Zapisovali si nás. Tušili jsme, že z toho bude průser. Po pohřbu mám na výběr: jet zpátky do Prahy, nebo přespat u kamaráda v Olomouci? Vybírám si Olomouc, máme co s kamarádem dobíhat.

V tu chvíli to nevím, ale udělal jsem jedno z nejdůležitějších rozhodnutí mého života. Na vlak, který přijel z Olomouce, čekali nacisté na nástupišti a pozatýkali všechny, kteří vypadali mladě. Pak pokračovali jiným vlakem - do koncentračního tábora Sachsenhausen.

Dozvěděl jsem se to z rádia. Čuměli jsme na sebe s kamarádem - teď co? Na druhý den přišla zpráva od jiného kamaráda, tentokrát z Brna. „Dojeď za mnou, pomůžu ti utéct,“ psalo se v ní. Je to past? Komu můžu věřit?

Rozhodnu se jet za ním, nemám co ztratit. Nabízí mi dvě možnosti útěku z protektorátu: lodí, nebo pěšky přes hranici…

„Počkejte, to jste se dostal do velmi vzácného konce. Vyberte si loď,“ ozývá se Vít Šisler, hlavní designér společnosti Charles Games. Měl pravdu, nejenom že jsme vzápětí utekli z protektorátu, ale u Gibraltaru jsme přestoupili na luxusní zámořskou výletní loď a dostali se až do Londýna.

V tu chvíli hra Vlak do Sachsenhausenu končí a pouští se video pamětníka, který přežil přesně to, co jsme si ve hře zvolili. Posouváním obrázků doleva nebo doprava jsme si vybírali osud, který se pak ukázal, že ho už někdo prožil. My jsme ho přežili v teple kanceláře na telefonu, oni v realitě roku 1939.

Hra Vlak do Sachsenhausenu bude vydána pravděpodobně v březnu a bude zdarma ke stažení na iPhone a smartphony s Androidem. U herního studia Univerzity Karlovy Charles Games si hru objednala nezisková organizace Živá paměť.

„Vybrali si nás kvůli tomu, že znali naši tvorbu a věděli, že odvedeme dobrou práci,“ popisuje začátek spolupráce s historiky z organizace designér hry Vít Šisler. Spolupráce byla prý jednoduchá - lidé ze Živé paměti navrhli, že by chtěli udělat hru, která připomene události kolem útoku nacistů na české vysoké školy. Všechno to vycházelo z reálných výpovědí, které má Živá paměť nahrané na videozáznam.

„Třeba i ten váš konec, to byl člověk, který reálně utekl do Londýna lodí a pak tam zakládal odboj za založení Mezinárodního dne studentstva. Ten připadl na 17. listopadu, kdy nacisté postříleli studentské lídry,“ popisuje Šisler události z ruzyňských kasáren.

Herní studio Charles Games si reputaci vybudovalo díky dvěma předešlým hrám - Atentát 1942 a Svoboda: 1945 Liberation. „Tohle jsou naše autorské hry, Svoboda je naše aktuální vlajková loď a je velmi úspěšná. Loni jsme za ni získali i cenu za nejlepší hru zaměřenou na společenské problémy na brazilském festivalu nezávislých her,“ pochvaluje si hru vydanou počátkem srpna 2021.

Hra Svoboda: 1945 Liberation je opravdu propracovaná. Obsahuje tři rozdílné vyprávěcí styly - film natočený v první osobě, rozhovory s aktéry děje, ve kterých si hráč vybírá sám otázky a odpovědi, a komiksové vzpomínky na druhou světovou válku, které jsou místy i hratelné. Hráč tak sice „jenom“ kliká myší, ale každou chvíli ho čeká nová výzva.

Jsem voják na frontě. Všude kolem mě se bojuje o průsmyk na Dukle. Na zádech mám telefonní kabel, který musím přenést z jedné strany bojiště na druhé a propojit dvě jednotky partyzánů.

Zdá se to jako nemožný úkol. Všude se střílí, létají granáty. Můj kamarád Pavel mi rekapituluje rozkazy. Musím přejít do lesa na druhé straně a velitelovi odevzdat kabely. V následujících dnech bude důležité vědět každý detail posunu fronty.

Jen co přeběhnu k veliteli partyzánů v lese, slyším obrovský rachot. Otočím se. Na místě, kde jsem byl před chvílí a kde jsem nechal Pavla, byl už jen obrovský kráter po granátu vyhozeném z letadla. Pavel je beze stopy pryč.

Dostal jsem příkaz od velitele partyzánů se vrátit ke své rotě. Na cestě zpátky slyším známý rachot a intuitivně skočím do kráterů přede mnou, abych se ukryl. Dopadl jsem na něco měkkého. Je to sovětský voják. „List…“ vysouká ze sebe poslední slova. Je mrtev, tak ho prohledám. Najdu ten list.

Listy z války se berou velice vážně. I když nic nefunguje, listy rodinám a přátelům se vždy doručily. Otevřu ho. Je to list jeho lásce, že je v pořádku a naživu. A že se těší domů.

Listy se vždy doručily, kdybych ale pomohl doručit tenhle, jeho láska by byla pokojná, že je všechno v pořádku. Jenže on leží mrtvý pode mnou. List nechám tam a raději vylezu z kráteru. Někdo ho najde a dá vědět jeho lásce. Doufám.

Hlavní motiv hry Svoboda: 1945 Liberation se odehrává v roce 2001. V obci na německém pohraničí, Svoboda na Žatecku, se místní nemohou dohodnout, jestli tamější školu vyhlásit za památku, nebo zbourat. Místní historik si uvědomuje obrovskou historickou vzácnost školy, která propojuje vše od třicátých let až po padesátá léta, a chce v ní vybudovat pamětní síň. Naopak tamější zemědělec chce rozšířit svůj pozemek a starostce nabídl velkou sumu za odkup pozemku pod školou. Musí se ale zbourat.

Hráč se ocitne jako památkář v obci a musí se potkat se všemi, kteří k zachování nebo zbourání školy mají co říct. A odkrývá historii školy přes poněmčení, druhou světovou válku, divoký odsun sudetských Němců, výhru komunistů a následnou kolektivizaci. Všechny tyhle události ve vsi spojuje právě ona zmíněná škola.

A pak se musí rozhodnout, jestli ji doporučit na zboření, nebo vyhlásit za památku. „My jsme se z první hry o atentátu na Reinharda Heydricha poučili, že hráči chtějí více interakcí s postavami ve hře a propracovanější příběh. Proto jsme ve Svobodě umožnili se k postavám opakovaně vracet a více jsme do tvorby scénáře zapojili historiky,“ popisuje tvorbu hry Šisler.

Na tvorbě Svobody spolupracovali programátoři z Charles Games s historiky z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd a s organizací Paměť národa. „Byla to zajímává spolupráce. Oni mají velký archiv z toho období, jak výpovědi lidí, co to přežili, tak dobové záznamy. Historici pak vytvořili i postavy podle toho, co by mohli přežít v tom období na sudetoněmeckém pohraničí,“ líčí Šisler.

Studio Charles Games však netvoří jen on. Je to parta mladých nadšenců, kteří nejsou vždy spojení s Univerzitou Karlovou. Ve dvou místnostech, které „zdědili“ po archeolozích, sedí v čase návštěvy celkem čtyři lidé. Sídli ve studentském kampusu v centru Prahy.

„Tady programátor Karel Vlachovský je ještě student na Matematicko-fyzikální fakultě UK, ale třeba druhý programátor Ondřej Paška a grafička Eva Nečasová nemají s Karlovkou nic společného,“ představuje Šisler tým Charles Games.

On, chybějící ředitel Lukáš Kolek a jednatel Jakub Gemrot jsou i vyučující na UK. Vlachovského si do týmu vybral právě Gemrot. „Je to můj učitel, a jelikož věděl, že tyhle věci umím a že to dodám včas, tak mi nabídl, abych tu začal pracovat. Po skončení školy možná budu zaměstnán i na plný úvazek,“ popisuje magisterský student UK Vlachovský.

Grafička Eva Nečasová Seznam Zprávám nechala nahlédnout i do kuchyně, kde se připravují příští projekty. Teď aktuálně pracují na vylepšení webu pro školy Škola s nadhledem s nakladatelstvím Fraus, kde si žáci procvičují zábavnou formou učivo. „Vytvářím nové úrovně a vylepšení, které mohou žáci získat, pokud budou odpovídat správně. A také budou sbírat drahokamy za své úspěchy,“ ukazuje Nečasová.

Vymýšlejí i další hru, která bude pokračováním v historii Československa. „Pracovně ji nazýváme Exil a bude to jakýsi přeryv v historii kolem roku 1968. Co se dělo předtím i potom. Budou tam i jáchymovské lágry,“ načrtl pro Seznam Zprávy designér hry Šisler. Další podrobnosti však prozradit nechtěl. „Ještě sami to nemáme hotové.“