Jaké rodiny zasáhla inflace nejhůře? Důchodci to nejsou, ukazují nová data

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Je to sociální izolace, kupujeme jen to nejnutnější. Sbíráme papír, alu plechovky a železo,“ popsala jedna z rodin v dotazníku Výzkumníku Seznam, jak konkrétně šetří. Další domácnost s vyššími příjmy se snaží uspořit jiným způsobem: „Instalujeme solární panely, a tak šetříme elektrickou energii.“

Jiná rodina pak dodala: „Naše náklady téměř nerostou, protože vše nakupujeme v Polsku, včetně dovolených.“ Frustraci mnohých Čechů nakonec ilustruje emotivní povzdech: „Hodím si mašli a naše slavná vláda bude mít klid.“

To jsou jen některé z odpovědí velkého datového sběru, kterého se počátkem března zúčastnily přes dva tisíce zájemců. Proběhl v rámci projektu Jak se žije v Česku, jehož výsledky budou Seznam Zprávy přinášet každý týden. Ať už v podobě analýz nebo reportáží.

Na otázky o rodinných financích odpovědělo v dotaznících pro Seznam Zprávy přesně 2102 respondentů. Výsledky průzkumu ukazují, že se spirála zdražování a šetření může roztočit ještě rychleji, a více tak poškodí životní úroveň české společnosti. Vůbec nejohroženější jsou rodiny odkázané na jeden příjem, jak ukazují data.

O tom, že se zdražování stalo hlavním tématem pro většinu rodin, svědčí už samotný fakt, že 55 procentům dotázaných se za posledních dvanáct měsíců příjmy nezvýšily, nebo dokonce snížily a s patnáctiprocentní inflací se museli vypořádat využitím rezerv, nebo právě úsporami. Dalším 30 procentům domácností sice příjmy vyrostly, inflaci však nevyrovnaly. Pouze patnáct procent odpovědí připouští, že se jejich příjmy zlepšily také reálně.

V takové situaci nepřekvapí, že 48 procent domácností šetřilo na jídle a ještě o deset procent víc na spotřebě energií.

Není to ovšem úplně šťastná strategie, jak uvedl na dotaz Seznam Zprávy ředitel výzkumného ústavu RILSA (také Výzkumný ústav práce a sociálních věcí) Robin Maialeh. „Inflace se týká položek, které mají ve spotřebním koši velkou váhu, tedy potravin, bydlení a dopravy. Zároveň se jedná o ty první oblasti spotřeby, které domácnosti musí nějakým způsobem pokrýt, nemají na výběr,“ upozornil.

Pokud se tedy rodiny opravdu snaží, mohou nakoupit například o sedm procent méně jídla, pokud ovšem obchodník zdraží o deset procent, domácnost nakonec stejně utratí ještě více než předtím. Snaha domácností ušetřit tedy nemusí podle ředitele RILSA vytvořit dostatečný tlak na zlevňování.

O vážnosti takového rizika svědčí zjištění, že v nadcházejícím roce rodiny plánují ještě větší úspory než loni. Například nákupy potravin hodlá omezit 52 procent dotázaných.

Výzkum zároveň odhalil, kdo byl zdražováním zasažen nejméně, a kdo naopak nejvíc trpěl. Především se potvrdil fakt, že zvyšování důchodů bylo dost rychlé, aby dorovnalo aspoň část inflace rodinám seniorů. Příjmy se podle dotazníku zvýšily 57 procentům z nich, i když v celé populaci jen 44 procentům domácností. Přesto právě důchodci šetří ze všech nejvíc, například u topení a dalších energií přiškrtily kohoutky dvě třetiny z nich.

Takové chování má logiku. Právě starší lidé se musí lépe připravit na případné další zdražování, protože na rozdíl od mladších ročníků nemají velké šance, aby si v případě nějaké krize přivydělali.

V dotazníku se zároveň potvrdilo zjištění, které koncem ledna přinesl průzkum SILC Českého statistického úřadu mezi deseti tisíci respondentů. Podle SILC se v uplynulých deseti letech příjmy jednočlenných domácností, respektive domácností závislých na jednom platu či důchodu, zvyšovaly pomaleji než v případě rodin se dvěma výdělky. V časech prosperity nevadilo, že blahobyt domácností „singles“ rostl pomaleji. V časech zdražování to však znamená, že jednopříjmové domácnosti víc ohrožuje chudoba.

Nejde o to, že by se domácnosti lišily propadem příjmů. U rodin s jedním příjmem se výdělky ani nominálně nezvýšily u 57 procent dotázaných, u rodin se dvěma příjmy u 55 procent. Na domácnosti s jedním živitelem to však mělo tvrdší dopad, o čemž svědčí fakt, že 14 procent z nich muselo hledat druhou možnost výdělku a zároveň devět procent z nich nově požádalo o sociální dávky. Obdobné údaje pro dvoupříjmové rodiny jsou výrazně nižší.

Překvapilo srovnání rodin pracujících s nezaopatřenými dětmi a bez nich. Jejich bilance se totiž vůbec neliší. Například příjmy se ani nominálně nezvýšily 62 procentům domácností s jedním příjmem a alespoň s jedním dítětem, u domácností čistých „singles“ nominálně nevyrostly u 63 procent dotázaných. Průzkum SILC přitom v předkrizových letech zaznamenal, že se rodiny s dětmi musely v průměru smířit s pomalejším růstem příjmů.

Rodiny s dětmi a dvěma příjmy na tom byly v časech zdražování naopak lépe než ostatní. Nejde jen o to, že každý ze živitelů mohl převzít část nové zátěže, inflace měla na tyto rodiny o něco menší dopad díky jejich spotřebnímu koši. Utratí totiž víc než ostatní za zdravotní služby, vybavení bytu, telekomunikační a vzdělávací služby, tedy za položky, které zdražovaly nejpomaleji.

Proto inflace pro rodiny se dvěma příjmy a dětmi dosáhla necelých 13 procent, u ostatních rodin však dosahovala průměrné hodnoty 15 procent a u singles (bez dětí) se přiblížila k šestnácti procentům.

Proti očekávání nebyli znevýhodněni penzisté. Je pravda, že zhruba šedesát procent jejich rozpočtu opravdu pohltí náklady na jídlo a bydlení, které rychle zdražovaly. Penzisté však tradičně méně utrácejí za další „drahé“ položky, jako jsou doprava, stravovací služby, fitness nebo oděvy.

Kromě úspor se podle Výzkumníku zejména u jednočlenných domácností nejvíc uplatnila druhá nejčastější protiinflační strategie, tedy přivýdělek. Ani v tomto případě však nejde o úplně šťastné řešení. Druhou práci lidé obvykle chápou jako nutnost, která jim znepříjemňuje život. „Hledat druhé zaměstnání zpravidla znamená, že jste na trhu práce v prekarizované pozici,“ potvrzuje ředitel RILSA Maialeh. Pokud ovšem ceny porostou i nadále, hodlá se právě touto cestou vydat pětina z těch, kteří se dotazníku zúčastnili.

Pro některé domácnosti ovšem není druhá práce jednoho z členů reálnou alternativou, a nemusí jít pouze o rodiny důchodců. „A kdy mají lidé tu druhou práci vykonávat? Vstávám ráno ve čtyři, v pět vyjíždíme do práce, cesta zhruba hodinu a od šesti ráno začíná směna, končím ve tři hodiny odpoledne a v 16 hodin jsem doma. Máme dvě děti, které chodí na kroužky, takže po práci se věnuji dětem,“ popsal jeden ze čtenářů Seznamu běžné dilema.