Jak rozrodit Česko: Politici navrhují opatření, která už jinde ztroskotala

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přesná čísla za loňský rok teprve budou zveřejněna, loni se ale v Česku narodilo pravděpodobně historické minimum dětí od vzniku Československa. Kromě absolutních čísel je alarmující i prudký pokles plodnosti - tedy počtu dětí, které připadají na jednu ženu. Ta loni nejspíš klesla až k hodnotě 1,3.

Když čeští politici mluví o zvyšování porodnosti, zmiňují v zásadě dva typy opatření. Nejčastější jsou různé bonusy, daňové odečty a další ekonomické pobídky. Objevuje se ale i řada „měkkých“ návrhů, které mají usnadnit rodinám organizaci života.

Oba typy řešení však mají společnou jednu věc - už je vyzkoušela řada evropských států, jen aby zjistily, že téměř nefungují.

Má-li politik navrhnout, jak motivovat rodiny k pořízení dětí, jako první ho obvykle napadne prostě jim přidat peníze, případně jim jinak ekonomicky přilepšit.

S podobnými recepty jdou do voleb především opoziční strany. Hnutí ANO Andreje Babiše plánuje například peníze pro vysokoškolačky, které si pořídí děti, příspěvek na auto pro větší rodiny nebo dotované hypotéky pro mladé páry.

„V jiných zemích nemají tak prudký pokles porodnosti. Pokud je porodnost tak hluboko pod očekáváním demografů, jako je tomu teď, a je nejnižší, jaká tu kdy byla, znamená to, že mladé rodiny nechtějí mít děti, protože pro to nemají podmínky,“ je přesvědčený Andrej Babiš.

Zástupci kandidátky pod hlavičkou SPD zase slibují levné jídlo a bydlení, případně rovnou „milion“ na dítě. V praxi by to byl příspěvek, který by se rodičům vyplácel v několika dávkách v průběhu života dítěte.

O ekonomické pobídky se snaží i současná vláda - například zvýšila rodičovský příspěvek z 300 na 350 tisíc nebo zavedla takzvané výchovné. Spíš tím ale dohání rostoucí inflaci a ještě neúspěšně - jak popsaly Seznam Zprávy, v loňském roce stát procentuálně vydal na rodiny méně než v roce 2021.

Ač ekonomická podpora vypadá na první pohled logicky, zkušenosti z jiných zemí ukazují, že její efekt je velmi omezený, pokud vůbec nějaký. Dobře to ukazuje rodinná politika Polska, které od roku 2016 v rámci programu Family500+ vyplácí 500 zlotých (necelých 3000 Kč) na dítě měsíčně a zároveň nabízí velkorysé odpočty z daní.

Obří a nákladný program ovšem nesplnil očekávání. Rok po zavedení krátkodobě zvýšil porodnost z 1,3 na 1,5, následoval ale propad zpět na původní úroveň. „Není důvod tvrdit, že program Family500+ zvýšil polskou plodnost,“ shrnuje výsledky studie z roku 2021.

Stejná studie pak upozornila na jeden nezamýšlený negativní efekt - poklesl počet žen na pracovním trhu, což dále nepříznivě ovlivnilo polskou ekonomiku. Jako pozitivní efekt studie zmiňuje, že program snížil procento rodin s dětmi, které se potýkají s chudobou: Program Family500+ skutečně zvýšil kvalitu života mnoha rodin. Neznamená to ale, že by dlouhodobě zvrátil trend klesající porodnosti. Krátkodobý nárůst v letech 2016 a 2017 (po zavedení programu) lze částečně vysvětlit tím, že rodiny, které plánovaly děti později, se rozhodlo využít příležitosti. Data ale ukazují, že už pět let po zavedení se porodnost vrátila zpět na úroveň před štědrou finanční pobídkou.

Podle demografky Jitky Slabé z Národního institutu SYRI a Univerzity Karlovy se ukazuje, že finanční pobídky většinou vliv nemají. „Utvoření záměru mít dítě je komplexnější, víme sice o vztahu mezi zhoršením hospodářských podmínek a počtu narozených dětí. Problém ale je, že k poklesu plodnosti tady dochází již na úrovni samotného plánování a ne až v samotné realizaci. A ten pokles reprodukčních plánů souvisí hlavně s partnerskými a zdravotními faktory, které jsou sice negativně ovlivněny zhoršenou materiální situací, ale příslib odměny, když si pořídíte dítě, vám v tu danou chvíli kvalitu partnerského vztahu ani zdravotní stav nezlepší,“ vyjmenovává odbornice.

Štědrými ekonomickými pobídkami se snaží „rozrodit“ své občanky i Maďarsko. Jde o kombinaci různých podpor, jako je příspěvek na dítě až do 18 let věku, odpočty z daní, půjčky cílené na rodiče.

Právě Viktorem Orbánem se mimochodem inspiruje Andrej Babiš. „V Maďarsku například mají půjčky pro vysokoškolačky, které pak nemusí splácet, když mají více dětí,“ řekl Seznam Zprávám Babiš.

Jenže i na případu Maďarska se ukazuje, že ani vynaložené obří prostředky nemusí stačit. Maďarsku se za desetileté období podařilo dostat z extrémně nízké porodnosti 1,25 na 1,6. Jenže pak začala čísla zase klesat na dnešních 1,5.

Studie z roku 2024 navíc upozornila, že za rostoucími čísly nebyl fakt, že si ženy pořizovaly více dětí - ale projevil se efekt odkládaného rodičovství z předchozích let. Jak popisují odborníci, zavedení ekonomických pobídek často jen „urychlí“ pořízení si dítěte, které měla rodina tak jako tak v plánu.

„Problém finančních pobídek je, že pokud už mají nějaký efekt, tak to za prvé musí být velká pobídka a za druhé to často vede jen k tomu, že si pár pořídí již plánované dítě o něco dříve. Takže to ve výsledku zvýší plodnost jen v krátkodobém horizontu,“ vysvětluje Slabá.

A upozorňuje zároveň, že státy si bohatými pobídkami mohou zadělat na problémy v budoucnu. „Lidé jsou citlivější na to, když jim pak tyto výhody zase vezmete - ve výsledku si tím můžete způsobit větší propad,“ říká Slabá. Maďarsko například na finanční pobídky pro podporu porodnosti utrácí více než pět procent svého HDP.

Při pohledu na čísla je jisté, že ekonomické pobídky porodnost ani plodnost nedokázaly přiblížit k číslům, která by vedla k udržení počtu obyvatel země na současné úrovni. Jiná otázka ovšem je, zda by bez oněch pobídek nebyla čísla ještě horší. Na tuto alternativní realitu ovšem statistika odpověď nedává.

Vedle ekonomické pomoci politici často zmiňují i druhý typ opatření, který by porodnosti mohl pomoct. Jde o „měkké“ návrhy, které mají za cíl lépe sladit rodinný život s tím profesním, a to převážně u žen.

Sem patří například budování míst ve školkách. To slibují strany napříč politickým spektrem.

Tato vládní koalice například prosadila sousedské hlídací skupiny, které mají suplovat nedostatek míst v klasických školkách. Piráti se jimi inspirovali v Německu. „Navrhla jsem je do vládního programu podle vzoru německých Tagesmutter,“ popsala již dříve pirátská poslankyně Olga Richterová.

Dalšími recepty jsou podpora zkrácených úvazků, daňové úlevy pro pracující matky - zkrátka opatření, které mají ženám umožnit dřívější a hladší návrat do práce.

Patří sem i otcovská dovolená, kterou se podařilo v tomto volebním období prodloužit. Ambicióznější plány - jako například navázat část příspěvků na nutnost vystřídat se na rodičovské s otcem - ovšem v konzervativním Česku zůstaly zatím u ledu.

V teorii mají tato opatření motivovat k rození i vzdělanější matky, kterým záleží i na kariéře. V praxi se však ukazuje, že i tento recept má své limity. Důkazem jsou skandinávské státy, které mají tyto politiky propracované delší dobu a i jim se poslední dobou porodnost propadá.

„Mysleli jsme si, že ve Skandinávii to pochopili správně, byl tam velmi komplexní balíček zaměřený na genderovou rovnost. A v posledním roce plodnost klesá. Takže se škrábeme na hlavě a snažíme se přijít na to, co se děje,“ popisuje viceprezidentka Institutu pro strukturální výzkum ve Varšavě Iga Magda.

Jedním z příkladů je Finsko, kde celková plodnost klesla až na 1,28 v roce 2023. Bezradnost nad příčinou takových čísel vyjadřuje i známá finská demografka Anna Rotkirch. „Nikdo vlastně nerozumí tomu, co se děje. Příčina není primárně v ekonomice nebo rodinných politikách,“ popsala Rotkirch pro Financial Times. A dodává, že politici často navrhují řešení, která fungovala v minulém století - teď ale fungovat nemůžou.

Efekt u podobných opatření se zřejmě projevuje hlavně u párů, které už dítě mají a váhají, zda si pořídit další. Studie na Islandu například zaznamenala takový dopad u rodin, kde otec čerpal otcovskou dovolenou. „Když otec vybral celou kvótu při prvním dítěti, zvýšila se šance na druhé dítě o 30 procent,“ uvádí studie z roku 2019.

„To je něco, co vám pomůže, když máte jedno dítě a uvažujete o druhém. Má to efekt na rodiny, které k tomu druhému dítěti stejně tak nějak směřují a zároveň si drží kariérní ambice. Z logiky věci - to, že při péči o jedno malé dítě mohu pracovat, pro mě nebude přímou motivací pořídit si druhé dítě. Je ale důležité mít možnost skloubit rodičovství s kariérou,“ dodává Jitka Slabá.

Od politiků, i těch českých, v poslední době zaznívají hlasy, zda by porodnosti nepomohlo, kdyby se stát zasadil o zlepšení prestiže rodičovství a celkové náladě ve společnosti směrem k matkám a otcům.

Zjednodušeně řečeno - nepomohlo by situaci, kdyby matka s dítětem nebyla „otravný element“, který jen s kočárkem zabírá místo v tramvaji a ruší ostatní v kavárnách?

Podobný názor zastává například Aleš Juchelka, expert hnutí ANO na sociální politiku. „Je to o nastavení společnosti. Nějaké osvětě, že rodina je důležitá,“ myslí si.

„Ve vzdělávání jsme se dlouho bavili o tom, jak zabránit nechtěnému početí. A teď potřebujeme přetočit list a bavit se o tom, jak se budují kvalitní vztahy a v čem je přínos rodiny pro jednotlivce,“ dodává demografka Slabá.

Ucelená data, která by dokázala zachytit vliv něčeho tak obtížně definovatelného, jako je „nálada ve společnosti“, nejsou.

A také návrhy, jak toho politicky dosáhnout, jsou spíše vágní. Od krajních přesvědčení, že je potíž v „bruselské protirodinné propagandě“ nebo přílišném vzdělání dívek, až po celkem opatrné návrhy, jako je zdůrazňovat mladým důležitost rodinných vztahů, případně biologických limitů ženské plodnosti.

„Žádné množství peněžních odměn nebo podpůrných struktur lidi nepřemluví, aby měli děti,“ všímá si spisovatelka Christine Emba. „Pokud tedy nejsou přesvědčeni o tom, že to má smysl. A toto přesvědčení se dlouhodobě vytrácí.“

Česká republika v této situaci není osamocená, státy po celém světě hledají, jak na klesající porodnost reagovat. Jednoduchá řešení se ale zatím v cizině příliš neosvědčila. Nebo přinejlepším zafungovala jen částečně a krátkodobě.