Vyráběl nelegální billboardy. Prozradil, jak tento byznys funguje

Čtyřiašedesátiletý Jindřich Loboda přiznává, že se dostal do hledáčku policie. Sedm let totiž pracoval pro Antona Fischera, podnikatele z Českých Budějovic, který během posledních let doslova obsypal české silnice nelegálními billboardy. Používá přitom právní kličky před úřady a jeho kumpáni se nezdráhají sáhnout k násilí proti těm, kdo se rozhodnou nelegální billboardy sami odstranit.

Bývalý Fischerův zaměstnanec v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak celý byznys funguje a proč se rozhodl po letech odejít. A také jak mu podnikatel se zákazem podnikání nabízel pozici bílého koně v jedné ze svých schránkových firem nebo jak Fischer organizoval trestnou výpravu vyhazovačů v kuklách proti skautovi, který upozornil úřady na jeho nelegální billboardy.

„Zavolal si mě a Hanku a říká, že poslal na Holuba trestní komando sekuriťáků z Budějovic, kteří obvykle hlídají na fotbale. A že aby to nebylo na něj, tak jede do Chorvatska,“ popisuje bývalý Fischerův zaměstnanec.

Říkáte, že jste sedm let pracoval pro Antona Fischera. Kde všude jste jeho billboardy osazoval?

Jezdil jsem hodně Prahu, Liberec, to byla katastrofa. Billboardy měl i v Turnově, v Jičíně, Pardubice, Hradec Králové, Čáslav, v Nymburku, u Příbrami…

Podle čeho jste se při tom řídil?

Říkalo se tomu (dokumentu) výlepák. Byly tam veškeré billboardy, jak malé, tak ty velké. Celkem bylo minimálně 100 velkých a 150 malých, takže určitě 250 billboardů, každý má dvě strany.

Jak jste se vůbec k práci pro Antona Fischera dostal?

Skončil jsem v Praze a stěhoval jsem se s družkou za ní do jižních Čech. Hledal jsem práci, chtěl jsem jezdit s kamionem, ale chvíli trvalo, než jsem si dodělal papíry. Mezitím jsem hledal nějakou brigádu a našel jsem terénní úpravy, tak jsem se dostal k Fischerovi domů do Šindlových Dvorů.

Pracoval jsem pro něj a on po čase přišel, jestli nemám řidičský průkaz skupiny E pro nákladní auto s přívěsem, že by potřeboval něco odvézt do Chorvatska vlekem. Nakonec mi nabídl zaměstnání. Řekl mi, že když si udělám živnostenský list, tak za mě bude platit odvody. A dalších sedm let to u něj takhle fungovalo.

Kdy jste začal vozit po Česku pro Fischera billboardy?

V roce 2016. Byla tam parta chlapů, která nestíhala. Řekli mi, jestli bych nešel do Eurobillboardu. Práce jako práce. Řekli mi: „Vezmi si mitsubishi s vlekem a dojeď postavit jeden padlý billboard.“ Tak jsem začal a už jsem u toho zůstal. Zpočátku byly pozemky, za které Fischer platil. Dával majiteli třeba 1000 korun měsíčně. Jenže přestal platit, majitelé pozemků mu dali výpověď, a tak začalo stěhování billboardů.

To je Fischerova osvědčená metoda. Jak přesně to probíhá?

Velké billboardy se musí stavět ve dvou. Sám jsem je také několikrát postavil, ale je to nebezpečné. Stěhovalo se to na pozemky ŘSD, obecní pozemky, pozemky různých JZD a podobně. Teď už nemá jediný billboard s povolením.

Jak začalo přesouvání billboardů, tak bylo té práce čím dál víc. A hlavně - poslední dva nebo tři roky jsem někam přijel postavit billboard a přijela Policie ČR nebo městská policie. Ptali se, zdali mám stavební povolení, souhlas majitele pozemku a takové věci. Pochopitelně jsem nikdy nic z toho neměl.

Jak jste to s policií řešil?

Já jsem prostě vytočil číslo pana Fischera a předal jim ho. On byl schopen policii lhát, že má třeba ve Strakonicích smlouvu s majitelem pozemku. Policisté zavolali na katastr, že by potřebovali číslo na majitele pozemku - majitel to pronajmul JZD, které žádný souhlas nedalo. Nakonec to Fischer nechal přesunout kousek dál, aby to nebyl okres Strakonice, ale okres Písek.

Kolik lidí tuhle práci pro Antona Fischera dělá?

Když jsem nastoupil, tak tam dělali tři a já byl čtvrtý. Poslední dobou jsme to táhli víceméně ve dvou, já a ještě jeden člověk (redakce se rozhodla jeho jméno nezveřejnit, pozn. red.).

Kde se billboardy vyrábí?

Malé billboardy se vyráběly v Budějovicích. Velké billboardy se vyráběly ve Starých Hodějovicích. Tam měl Fischer pronajatou nádhernou dílnu, kde jsem já mohl billboard svařit, ve dvou vynést ten rám ven, dát tam OSB desku, naložit to na vlek a odvézt. Nebo se to svářelo v Šindlových Dvorech, kde bydlí Antonův syn Oliver.

Dokonce i na fotkách ze serveru Mapy.cz nebo Google Maps je vidět hromada starých konstrukcí za domem Olivera Fischera. Z nich se to vyrábělo?

Ne, to byly ty odvezené, různě poničené, odstraněné. To opravíte, ten materiál se použije znovu.

Kdo billboardy vyráběl?

Já jsem je vyráběl. Pan Fischer tvrdí, že nic není jeho, že pouze sdružuje vlastníky reklamních zařízení, což je holý nesmysl. U každého billboardu vám můžu říct, kolikrát jsem na něm přelepoval nálepku (se jménem fiktivního majitele, pozn. red.), kolikrát jsem ho stěhoval z bodu A do bodu B.

Všechny Fischerovy billboardy jste vyrobil vy?

Všechny ne, některé už měl. Já jsem jich vyrobil dejme tomu 30-40 velkých. A z veškerých těch malých, které stojí u silnic, jsem vyrobil tak 70 %. Naučil jsem to svářet ještě kolegu, protože dýchat ty jedy v mém věku taky nebylo dobré.

Ale nejsou to tedy vaše billboardy. Čí byl ten materiál, nástroje, dílna? Kdo zadával práci?

Všechno to bylo Fischerovo. Byl jsem placený od hodiny za to, že jsem je vyráběl. Dovedl jsem vyrobit - nařezat a svařit - za 10 hodin dva velké billboardy.

Kolik to tedy stojí?

Na jednom velkém billboardu může být materiálu tak za 3000 korun, plus práce dejme tomu 300 korun za hodinu. Když to přeženu, tak na jednom billboardu je 8 hodin práce. Takže výroba jednoho billboardu stojí, když to trochu přeženu, celkem 6000 korun. Vyrobit malé billboardy už je úplná legrace. On inzeruje malé billboardy k pronajmutí za 2500 korun měsíčně bez DPH z jedné strany. Když pronajme obě strany, tak si za měsíc vydělá na dva další.

Dával jste do billboardů sledovací zařízení?

Ano.

Jak to funguje?

Dává se tam GPS, krabička o velikosti tohoto telefonu, asi takhle tlustá (ukazuje několik centimetrů). To schováte mezi dvě plachty. Zavolal jsem do kanceláře, oni to aktivovali. A potom ještě AirTagy, to jsou taková malá kolečka. Jak jsou v plachtě našitá oka, tak je možné to natrhnout prstem a schovat tam to kolečko. Oni si ho zaktivovali a zjistili pohyb toho billboardu. Proto oni věděli, kde se ten billboard pohybuje, takže šli najisto.

Teď mluvíte o situacích, kdy někdo nelegální billboard strhnul…

Ano, když to někdo strhnul.

V rozpisu práce od Antona Fischera jsou poznámky o „návnadách“. Co to je?

Návnada je stará plachta od klienta, která už se nepoužívala. Dala se na billboard a do ní sledovací zařízení. Někde ty plachty pořád strhávali. My jsme to na jeho popud postavili, a než jsme dojeli domů, už to tam nebylo, tak to potom Fischer třeba týden hlídal. Říkal tomu návnadové plachty.

Jak Fischer tyto billboardy hlídá?

Celou noc tam třeba seděl v autě.

Se synem Oliverem Fischerem a zaměstnancem Tomášem Plánským?

Prahu třeba sám, v Budějovicích jak Plánský, tak Oliver. Anebo postaví auto - nissana -, v něm má kameru namířenou na billboard a sleduje to přes kameru z domova.

Když někdo přijde a začne plachtu odstraňovat, co Fischer udělá?

Zavolá policii, protože je to ničení cizího majetku. Je to sporné, ale je to tak - když si na váš pozemek zaparkuju auto, tak ho také nemůžete odtáhnout, musíte jednat přes policii. Ale většinou se mu povedlo, že ty lidi chytil. Toho místostarostu (Brandýsa nad Labem Patricka Zandla) domasakroval. Fischer z toho neměl nic, zato místostarosta polízanici.

Chtěl po vás Fischer, abyste se stal „majitelem“ billboardů?

Ano. Říká mi: „Přepíšu na tebe jednu firmu, budeš vydělávat.“ To bylo Edge Reality, Donde Estabamos, Kommerz Billboard, Eurobillboard, Reklam Reality, postupně se to měnilo. Vždycky ty firmy zadlužil a pak přepsal na bílého koně. Navrhl mi to, ale já jsem řekl: „Na to zapomeň.“

Proč jste se s Fischerem rozhádali?

Začal mi strhávat peníze. Jeden billboard stál třeba před zahradou a větve z té zahrady začaly billboard zakrývat. Dostal jsem úkol to posekat. Vzal jsem nůžky, abych to ostříhal, ale majitelka na mě zavolala policii. Státní policie mi řekla, že pokud slíbím, že už to nebudu stříhat, tak to vyřeší domluvou. Slíbil jsem to. Fischer po mně znovu chtěl, abych to posekal. A na výplatnici mi strhnul 500 korun. Přestal mi proplácet dovolenou. Opravy na firemním autě mi strhl z výplaty.

Jakou jste s ním měl pracovní smlouvu?

Měl jsem 30 tisíc měsíčně. Hodinový fond byl jednou 160 hodin, jindy 168 nebo 170 hodin. 30 000 vydělíte počtem hodin a vyjde vám hodinová sazba. Posílal jsem mu vždycky počet hodin, které jsem odpracoval.

Ale měl jste podepsanou nějakou smlouvu?

Vůbec žádnou. Od začátku jsme neměli vůbec žádnou smlouvu. Všichni, i holky v kanceláři, pro něj dělají na švarcsystém. Peníze mi posílal na účet a výplatnici do počítače. V říjnu jsem od něj odešel a v listopadu na mě podal trestní oznámení za neplacení daní. On věděl, že jsem to jako živnostník měl odvádět a že jsem to neodváděl. Řekl mi: „Nestarej se o to. Já to za tebe budu platit a ušetříme na tom.“ Ale neplatil.

Jakou roli hraje ve Fischerově podnikání jeho rodina? Policie se například zabývala výhrůžkami z jeho facebookového profilu. On ale uvedl, že tento profil nepoužívá sám…

Paní Fischerová je chudák, ta je prakticky pod diktátem pana Fischera.

Vám Fischer nějakým způsobem vyhrožoval?

On je chytrý, fyzicky mi v životě nevyhrožoval. Ale byl jsem u toho, když puntoval chlapy na toho kluka z Lišova jménem Holub. Zavolal si mě a Hanku a říká, že poslal na Holuba trestní komando sekuriťáků z Budějovic, kteří obvykle hlídají na fotbale. A že aby to nebylo na něj, tak jede do Chorvatska. Já jsem se měl mezitím postarat o Eurobillboard, Hanka o finance na naftu a podobně. Já jsem o tom nechtěl nic vědět, šel jsem radši pryč.

Holub jako skaut organizoval něco pro malé děti, přiběhla tam parta zakuklenců a sháněli se po něm. Děti podělané strachy, Holub tam v tu chvíli nebyl. Policie dva z nich chytla, ale k Fischerovi se nedostali. Já nechápu, že se na něj policie ještě nedostala, když několik lidí zmlátil.