Inspekce má návod na zlepšení českých škol. Obsahuje tři klíčové body

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Česká školní inspekce se ve své nejnovější zprávě pokusila popsat, co stojí za úspěchem konkrétních 13 českých škol. A to nejen těch absolutně nejlepších, které mají charakter výběrových. Ale i sedmi takových, které dosahují nadstandardně dobrých výsledků, i když fungují v obtížnějších socioekonomických podmínkách.

Co se skrývá za jejich úspěchem? Nejde o zázračné metody nebo bezkonkurenční materiální zázemí, ale spíše celkové nastavení fungování školy. Od vynikajícího vedení v čele s ředitelem, přes přátelský kolektiv učitelů a příjemné klima školy i ve vztazích s rodiči, až po výuku podporující sebedůvěru žáků.

„Sice nelze pojmenovat jednu oblast, jejímž zlepšením by stoupla kvalita kterékoliv školy. Podařilo se nám ale identifikovat procesy, které vybrané školy spojují, přestože jsou různě velké, fungují v různých regionech a mají odlišné podmínky pro vzdělávání,“ popisuje ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Šetření probíhalo od listopadu 2019 do října 2020 a pokračovalo v dubnu a květnu 2021.

Vše začíná dlouhodobou koncepční prací ředitele školy. Na 11 ze 13 popisovaných škol působí ředitel více než deset let. Svou vizi a hodnoty navíc vedení školy dokáže přenést na pedagogy, kteří je pak razí při práci se žáky, ale i v komunikaci s rodiči.

Na jedné ze škol tak funguje například princip otevřené ředitelny, kam mohou žáci kdykoliv přijít s jakýmkoliv svým problémem.

Systematická práce ředitele se projevuje také v tom, že se dokáže rozloučit s učiteli, kteří nejsou ochotni vizi a hodnoty školy sdílet. „Je to jedna ze zásadních manažerských dovedností vedoucího pracovníka, tedy že dokáže získat pro svou vizi většinu sboru a nahradit lidi, kteří sdílenou představu nenaplňují,“ dodává Zatloukal.

Místo slov jedno číslo – 98 procent učitelů v popisovaných školách je v práci spokojených, a to především ze tří důvodů: díky přístupu vedení školy, přátelskému a soudržnému kolektivu učitelů a celkově příjemnému klimatu ve škole, včetně vztahů s žáky a jejich zákonnými zástupci.

„Cením si vstřícného přístupu vedení školy, za kterým můžeme jít vše konzultovat a které má snahu nám pomoci. Pokud se vymyslí nějaká aktivita mimo pracovní dobu, pak oceňuji dotaz, zda si mohu jako rodič dvou malých dětí vše zařídit a plánované aktivity se zúčastnit. Jsme spíše menší škola, je tu méně dětí, méně lidí, menší hluk o přestávkách, víc bezpečno, fajn kolektiv, který se utužuje i mimo pracovní dobu,“ popisuje jedna z učitelek.

Zcela běžně na školách fungují hospitace jako forma podpory mezi učiteli s důrazem na hodnocení pokroků v práci se žáky.

I kvalita učitelů je ale na nejlepších školách vyšší. Příslušné pedagogické vzdělání má větší nebo minimálně stejný počet učitelů ve srovnání se školami v tomtéž správním obvodu. Aprobovanost vyučovacích hodin – tedy že pedagog učí předmět svého zaměření – tu dosahuje 87 procent, a je tak o 12 procent vyšší, než je celorepublikový průměr.

Všechny navštívené školy s výjimkou jedné mají rovněž zajištěnu psychologickou péči pro své žáky, ať již interní, nebo externí formou. Česká školní inspekce ale doplňuje, že na zmíněné škole je zároveň malý počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Především na prvním stupni se vybrané školy liší od ostatních tím, že výrazným způsobem v hodinách podporují sebedůvěru žáků, a to prostřednictvím individualizace. Tedy tak, aby každý žák mohl ve škole zažít úspěch. Přes 90 % žáků těchto škol je pak přesvědčených, že jejich učitelům záleží na tom, kolik se toho naučí.

Zásadní je pak podle České školní inspekce práce s motivací žáků, a to různou formou. Děti se například velmi často zapojují do projektů nebo i mezinárodních aktivit a účastní se běžně exkurzí, výletů a kulturních akcí. Co se týče hodnocení, učitelé se žáky i rodiči pracují individuálně na dostatečně ambiciózních a přitom dosažitelných cílech učení.

„Školy se třeba často pouští do různých ‚teambuildingových‘ třídních akcí. Vnímají je ale hlavně jako příležitost k lepšímu poznání žáků a objevení jejich potenciálu. A to proto, aby se každý žák mohl co nejvíce zlepšovat,“ vysvětluje ústřední školní inspektor. Mimochodem školy, které dává Česká školní inspekce za vzor, také bez větších problémů prokličkovaly nástrahami distanční výuky.

Inspekce teď chce na svých zjištěních stavět cílenou podporu ve školách. Chystá proto v Karlovarském, Plzeňském a Ústeckém kraji pilotní projekt ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem. Školy tak dostanou nejen informaci o svých silných a slabých stránkách, ale i přesný návod, jak se zlepšit a také případně podporu zvnějšku, pokud inspektoři usoudí, že jim pomůže.

Mezi českými školami jsou propastné rozdíly. Opakovaně to potvrzují mezinárodní šetření. Zaprvé záleží, jestli dítě nastoupí do školy ve Zlínském nebo Ústeckém kraji. V tom prvním mají čtvrťáci podle posledního testování TIMSS dvakrát větší šanci, že budou v matematice výborní než ve druhém regionu.

Zadruhé se v Česku školám nedaří kompenzovat ekonomické zázemí rodiny, takže velmi záleží i na kterou školu dítě nastoupí v rámci kraje. Na rozdíl třeba od nám geograficky i historicky blízkého Lotyšska, které má podobné procentuální zastoupení škol s různě situovanými žáky, ale rozdíly mezi nejslabšími a nejlepšími tam jsou třetinové.