„Já už nemám co ztratit.“ Insider odhalil byznys s nelegálními billboardy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Anton Fischer - bývalý přední dealer vozů Hyundai - během několika let doslova zasypal Českou republiku stovkami nelegálních billboardů. Podnikatel se zákazem podnikání kličkuje před úřady i policií, používá schránkové firmy a bílé koně, vyhrožuje starostům i aktivistům a neváhá proti nim použít ani hrubou sílu.

Seznam Zprávy nyní přinášejí svědectví muže, který pro Fischera dlouhé roky pracoval. Loni na podzim ale ve zlém odešel. „Já už nemám co ztratit. Podvedl mě. Když spravedlnost, tak pro všechny,“ říká Jindřich Loboda.

Redakci Seznam Zprávy podrobně popsal, jak Fischer řídí svůj byznys s nelegálními billboardy, kde se vyrábějí, kolik jejich výroba stojí a kdo je instaluje. A také jakým způsobem Fischer billboardy na dálku sleduje, aby mohl fyzicky zakročit proti lidem, kteří je strhávají.

Potkáváme se v Českých Budějovicích - jihočeské metropoli, kolem které Slovák Anton Fischer vybudoval svůj byznys s billboardy. Stovky jeho lehkých kovových konstrukcí s reklamními plachtami nyní lemují silnice napříč celou republikou.

Lobodovi je dnes 64 let a živí se rukama, mimo jiné jako zedník. Posledních sedm let pro Fischera spravoval jeho byznys s nelegálními billboardy. Svařoval konstrukce billboardů, rozvážel je po republice, a když je úřady přikázaly odstranit, podle Fischerových pokynů je stěhoval z místa na místo. Jak sám přiznává, kvůli dlouholeté práci pro Fischera se o něj zajímá policie.

Redakce Antona Fischera oslovila s tím, že jeho bývalý zaměstnanec podrobně popsal jeho podnikání s nelegálními billboardy. A zda by mohl na jednotlivá tvrzení reagovat.

„Bohužel vám nepomohu, billboardy už se roky nezabývám. Zkuste se spojit s mým synem, ten se určitě bude umět vyjádřit. Co se týká pana Lobody, tak nevím, jaký má důvod poskytovat vám nepravdivé informace,“ odepsal v SMS Fischer.

O Lobodovi navíc v SMS uvedl, že se s ním musel rozloučit „s ohledem na jeho opakované problémy s alkoholem“. A že u něj „brigádničil pouze jako zahradník“.

Redakce nicméně disponuje několika důkazy, které toto tvrzení vyvracejí. Například zvukovou nahrávkou, na které Anton Fischer Lobodovi vyčítá, že nekoupil správný materiál na výrobu billboardů podle Fischerových instrukcí nebo kde konkrétně měl Loboda podle Fischerových instrukcí postavit povalené billboardy.

Následující video zachycuje Jindřicha Lobodu, jak vyměňuje plachtu na jednom z Fischerových nelegálních billboardů:

Rozmístění billboardů, jejich přesuny kvůli úřadům a policii, umístění sledovacích zařízení a výměnu reklamních plachet řídil Fischer pomocí detailního rozpisu práce pro několik zaměstnanců.

„Říkalo se tomu výlepák. Byly tam veškeré billboardy, jak malé, tak ty velké. Celkem bylo minimálně 100 velkých a 150 malých, takže určitě 250 billboardů, z toho každý má dvě strany,“ popisuje Loboda.

Ve „výlepáku“ jsou také pokyny k umístění sledovacích zařízení.

„Dává se tam GPS, krabička o velikosti tohoto telefonu, asi takhle tlustá (ukazuje několik centimetrů). To schováte mezi dvě plachty. Zavolal jsem do kanceláře, oni to aktivovali. A potom ještě AirTagy, to jsou taková malá kolečka. Jak jsou v plachtě našitá oka, tak je možné to natrhnout prstem a schovat tam to kolečko. Oni si ho zaktivovali a zjistili pohyb toho billboardu. Proto věděli, kde se ten billboard pohybuje, takže šli najisto,“ říká Loboda.

Fischer tímto způsobem sledoval dvě věci - zaprvé, zda se úřady nebo třeba aktivní starosta nerozhodli odstranit jeho nelegální billboard. Díky GPS přesně věděl, kde odstraněný billboard hledat.

A zadruhé mohl rychle reagovat na aktivisty, kteří reklamy na nelegálních billboardech strhávají. A okamžitě proti nim fyzicky zakročit. Seznam Zprávy v minulosti několik takových případů popsaly.

K tomu Fischer používá návnady, o kterých se píše i ve „výlepáku“.

„Návnada je stará plachta od klienta, která už se nepoužívala. Dala se na billboard a do ní sledovací zařízení. Někde ty plachty pořád strhávali. My jsme to na jeho popud postavili a než jsem dojeli domů, už to tam nebylo, tak to potom Fischer třeba týden hlídal. Říkal tomu návnadové plachty,“ vysvětluje Loboda.

Sám Fischer například podle Lobody celou noc seděl v autě a čekal, až někdo přijde plachtu strhnout.

„Zavolá policii, protože je to ničení cizího majetku. Je to sporné, ale je to tak - když si na váš pozemek zaparkuju auto, tak ho také nemůžete odtáhnout, musíte jednat přes policii. Ale většinou se mu povedlo, že ty lidi chytil. Toho místostarostu (Brandýsa nad Labem Patricka Zandla) domasakroval. Fischer z toho neměl nic, zato místostarosta polízanici,“ popisuje Loboda.

Zandla kdosi zbil. Ještě jako řadový zastupitel obce se pokusil vyhodit jeden z billboardů Antona Fischera. Pro Deník N situaci popsal tak, že si šel zaběhat, všiml si větrem převráceného billboardu a jal se odklízet utrženou plachtu.

„Dojelo mě auto, a když jsem to ukládal ke kontejnerům, zezadu mě vzali po hlavě. Někdo mě začal škrtit, povalil mě na zem a začal do mě kopat. Zmlátili mě a omdlel jsem,“ řekl Zandl Deníku N.

Na místo přijeli policisté, politika zadrželi a odvezli na služebnu. Úřady s ním zahájily přestupkové řízení kvůli údajné krádeži a poškození cizí věci, zatímco chováním „security služby“ se policie vůbec nezabývala.

Nahánění s aktivisty a kličkování před policií a úřady podle Lobody narůstalo v posledních třech letech. V roce 2016, když do práce nastoupil, totiž Fischer alespoň platil majitelům za pronájem pozemku.

„Dával majiteli třeba 1000 korun měsíčně. Jenže přestal platit, majitelé pozemků mu dali výpověď, a tak začalo stěhování billboardů. Stěhovalo se to na pozemky ŘSD, obecní pozemky, pozemky různých JZD a podobně. Teď už nemá jediný billboard s povolením,“ tvrdí Loboda.

Práci obstarali tři až čtyři zaměstnanci, v posledních letech to byl Loboda s dalším kolegou (redakce se rozhodla jeho jméno nezveřejnit), případně vypomohl syn Oliver nebo jeden z Fischerových bílých koní Tomáš Plánský.

„Pokyny pro případ, že by přijela policie, byly následující: ,Vy s tím nemáte nic společného, najala si vás firma Eurobillboard, abyste to tam postavili.‘ Stačilo počkat, až policie odjede, a billboard i bez povolení postavit. Nebo převézt na jiné místo, například za hranici okresu,“ říká Loboda.

Malé billboardy se vyráběly přímo v Budějovicích na adrese Rudolfovská 32. Velké billboardy se vyráběly ve Starých Hodějovicích v ulici Průběžná.

„Tam měl Fischer pronajatou nádhernou dílnu, kde jsem mohl billboard svařit, ve dvou vynést ten rám ven, dát tam OSB desku, naložit to na vlek a odvézt. Nebo se to svářelo v Šindlerových Dvorech, kde bydlí Antonův syn Oliver,“ říká Loboda.

Na fotkách ze serveru Mapy.cz a Google Maps je dokonce vidět hromada starých železných konstrukcí přímo za domem, který Fischer postavil pro svého syna.

Loboda odhaduje, že pro Fischera od roku 2016 vyrobil asi 30 až 40 velkých billboardů a většinu těch menších.

„Já jsem je vyráběl. Pan Fischer tvrdí, že nic není jeho, že pouze sdružuje vlastníky reklamních zařízení, což je holý nesmysl. U každého billboardu vám mohu říct, kolikrát jsem na něm přelepoval nálepku (se jménem fiktivního majitele, pozn. red.), kolikrát jsem ho stěhoval z bodu A do bodu B,“ říká Loboda.

Kolik stojí výroba jednoho billboardu?

„Musíte to vzít od kila železa. Billboard byl široký a vysoký 2,5 metru, vyšlo to na 10 až 15 metrů materiálu, jekl o šířce 50 milimetrů a síle 3 milimetry. K tomu dvoumetrové nebo třímetrové podstavce do tvaru A, jekl o šířce 60 milimetrů a síle 3 milimetry. Nakonec jsem dovedl vyrobit - nařezat a svařit - za 10 hodin dva velké billboardy,“ říká bývalý Fischerův zaměstnanec.

Materiál na výrobu jednoho velkého billboardu stál asi 3000 korun. K tomu bral Loboda od Fischera přibližně 300 korun za hodinu práce.

„Výroba jednoho velkého billboardu stojí, když to trochu přeženu, celkem 6000 korun. Vyrobit malé billboardy už je úplná legrace. On inzeruje malé billboardy k pronajmutí za 2500 korun měsíčně bez DPH z jedné strany. Když pronajme obě strany, tak si za měsíc vydělá na dva další,“ říká Loboda.

On sám podle svých slov pravidelně přelepoval nálepky na konstrukcích billboardů. To je totiž schéma, na kterém Fischer založil své podnikání s nelegálními billboardy:

Na železných konstrukcích je nálepka s názvem schránkové firmy, které billboard údajně patří. Tato firma postupně dostává obsílky a pokuty od úřadů. Nakonec ji Fischer přepíše na bílého koně a nechá zaniknout. Na billboardu se objeví jiná nálepka a byznys běží dál. Loboda říká, že i z něj chtěl Fischer udělat „majitele firmy“.

„Říká mi: ‚Přepíšu na tebe jednu firmu, budeš vydělávat.‘ To bylo Edge Reality, Donde Estabamos, Kommerz Billboard, Eurobillboard, Reklam Reality, postupně se to měnilo. Vždycky ty firmy zadlužil a pak přepsal na bílého koně,“ popisuje.