Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Intenzivní deště české přírodě i zemědělství prospěly. V povrchové vrstvě půdy – tedy do 40 centimetrů – není sucho. Na začátku června taková situace nastala poprvé za deset let měření. Informovali o tom odborníci z projektu Intersucho, kteří nasycení půdy dlouhodobě monitorují.
Podle bioklimatologa Miroslava Trnky je právě teď chvíle, kdy by zemědělci měli zkoušet zavádět opatření, která by měla zabraňovat vážným dopadům sucha v budoucnu. To se však zatím neděje.
„V roce, kdy není sucho a kdy bychom proti němu měli přijímat opatření a budovat vodní rezervy, k tomu není motivace. Protože vody je dost,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Sucho přitom stále může udeřit.
Poprvé za dobu, co data sbíráte, nebylo na začátku června sucho. Jak moc dobrá zpráva to je?
V evropském kontextu je naše situace opravdu dobrá. Kondice vegetace je na řadě míst nejlepší za dlouhou dobu, což naznačuje lepší doplnění zásob vody v podzemních zásobnících i v půdě. Podmínky pro růst rostlin mohou být vždycky z nějakého úhlu pohledu lepší, nicméně naše satelitní data neukazují extrémní stres vegetace na žádném místě Česka.
Existují ale i lokality, jako je například Polabí a východní Čechy, kde stále přetrvává nedostatek půdní vláhy, především v hlubších vrstvách půdy. Netýká se to však zásadní části našeho území.
Bohužel také platí, že v případě výrazného nasycení půdy roste riziko povodní, což by nebyla dobrá zpráva. V současné době sice naštěstí žádnou velkou povodeň nezažíváme, ale v oblastech s vysokým nasycením půdy hrozí při každé větší srážce výrazný vzestup hladin vodních toků.
Nejisté předpovědi
Jaro bylo velmi suché, predikce nevypadaly dobře. Čím to, že se negativní scénáře nenaplnily?
Dlouhodobé předpovědi mají vždy bohužel poměrně vysokou míru nejistoty. Trefíme se maximálně v šesti až sedmi případech z deseti. To znamená, že jsme sice úspěšní ve více než polovině případů, ale není to rozhodně něco, na co by si člověk mohl a měl vsadit celý svůj hospodářský výsledek v daném roce.
Na jaře byl rizikový časný nástup vegetace. Od března jsme upozorňovali, že je vysoké riziko – téměř jistota – mrazového poškození dříve vyvinutých plodin. To se bohužel stalo na velké části území.
A co se týče sucha?
Říkali jsme i to, že jsme měli velmi teplou zimu, což posílilo výpar a odtok vody z krajiny, a začínáme proto jaro brzy s nižší zásobou vody. Konstatovali jsme, že vše bude záležet na průběhu srážek.
Na začátku roku byl z pohledu dlouhodobé statistiky pravděpodobnější scénář, že srážky nebudou dostatečné k zabránění prohlubování sucha. Příroda ale ukázala, že může pršet více, než jsme byli zvyklí v posledních letech.
Na jak dlouho je vyhráno? Může se situace ještě zhoršit?
Pokud by byly srážky nižší než průměr, existovalo by riziko sucha i v červnu. Bohužel ale nedokážeme předpovědět vývoj sucha s dlouhodobým předstihem, jak bychom si přáli. Můžeme jen odhadovat, co je pravděpodobnější.
Dva scénáře sucha
Co říkají nejaktuálnější odhady?
Modely pro příští týden ukazují dva scénáře: Pravděpodobnější je model IFS Evropského centra pro střednědobé předpovědi počasí, spolu s americkým modelem GFS očekává vyšší teploty a nižší srážky, což by vedlo k rychlému poklesu půdní vlhkosti a zesílení sucha zejména v pásu od jižních Čech po Krkonoše.
Naopak Kanadský model CMC-GEM se stále drží vlhčího charakteru počasí, který model IFS ukazoval ještě v pátek.
Teď je vrchol vegetační sezony, kdy rostliny potřebují hodně vody. Pokud by horko přesahovalo 30 stupňů a nepřišly by další srážky, vegetace by rychle spotřebovala vodu, aby si udržela životaschopnost. Velmi rychle by vyčerpala zásobu vody v půdě. To je velká nejistota, která hrozí v příštím týdnu.
Už jsme zmiňovali, že půda zažívala velké výkyvy, sucho vystřídaly intenzivní deště. Co způsobuje kombinace těchto vlivů?
Může podporovat sucho. Pokud je jaro suché, vegetace není tak bujná, nemá tak velkou listovou plochu ani hustotu, a proto následně spotřebovává méně vody. Avšak v případě, že sucho přijde do zdravé, bujné krajiny, kterou máme teď, rostliny reagují na nedostatek vláhy zvýšením transpirace a spotřeby vody. Chovají se, jako kdyby šlo o krátkodobý nedostatek vody. V nadsázce lze říci, že nepřemýšlejí dopředu.
„Podmínky nejsou špatné“
Co aktuální situace znamená pro zemědělce?
Zemědělci na porostech stále vidí stopy sucha ze začátku vegetační sezony. Většina porostů se ale zregenerovala. V současnosti míří do finiše s dobrou zásobou vody v půdě a na většině území s relativně příznivou předpovědí počasí. Pokud se vyhneme extrémně vysokým teplotám v době plnění zrna hlavních obilovin, jako jsou pšenice a ječmen, a také řepky, agrometeorologické podmínky nejsou špatné.
Dá se už odhadovat vliv na úrodu?
Naše predikce výnosů plodin zatím naznačují výnosy podobné jako v posledních třech letech, někde mírně nižší a jinde mírně vyšší.
Otázkou zůstává, jak se situace vyvine ve druhé polovině léta pro později sklízené plodiny, jako je kukuřice, kde jsou odhady spíše pozitivní, a cukrová řepa, kde zatím modelová předpověď ukazuje mírně nižší výnosový potenciál. Jsem relativně optimistický, protože porosty, které jsem měl možnost vidět, vypadají dobře. Doufejme, že úrodu nepoškodí sucho ani kroupy.
Co by pro naše současné plodiny bylo ideální?
Většině plodin, které pěstujeme, nevyhovují extrémně vysoké teploty nad 30 stupňů. Optimální jsou teploty kolem 25 stupňů s dostatkem, ale ne nadbytkem slunečního záření, ideálně s jistou mírou oblačnosti, dobře rozloženými srážkami a dostatečnou zásobou vody v půdě.
Dá se říct, že ideální byl charakter počasí, který jsme viděli v posledních týdnech. Pranostika „studený máj, ve stodole ráj“ nevznikla náhodou. Například obiloviny v době kvetení výrazně preferují nižší teploty, protože zpomalují jejich vývoj. To jim umožňuje delší dobu sbírání asimilátů, které pak mohou přejít do zrna.
To ale asi nelze vztáhnout na všechny plodiny.
Naše klima je proměnlivé, takže vždy budou existovat plodiny, kterým podmínky vyhovují více, a jiné, kterým méně.
To je důvod, proč zemědělci od nepaměti pěstují různé plodiny – aby rozložili rizika. Nikdy neexistuje rok, kdy by byl zemědělec stoprocentně spokojen se všemi plodinami, protože podmínky nejsou nikdy ideální pro všechny druhy. Podobně jako lidé i rostliny mají různé potřeby a požadavky, takže je nemožné mít počasí, které povede k dokonalé spokojenosti všech.
Zemědělcům chybí motivace
Suchu se věnujete roky, upozorňujete na hrozící problémy a navrhujete různá opatření. Jak se nám daří v této problematice posouvat?
Zrovna teď máme rok, kdy by bylo vhodné zavádět půdoochranné technologie, které usnadní zvládání sucha v budoucnosti. To zahrnuje pěstování meziplodin, zlepšování zásoby organické hmoty v půdě, zlepšování půdních vlastností nebo změny v osevním postupu.
Letos je růst dynamický, meziplodiny mohou půdu opravdu zlepšit, protože rostou, mají vodu. Naopak v extrémním suchu nelze mnoho podniknout, i když to je doba, kdy by většina zemědělců byla ochotná nějaká opatření přijmout.
A děje se to?
V roce, kdy není sucho a kdy bychom proti němu měli přijímat opatření a budovat vodní rezervy, k tomu není motivace. Protože vody je dost.
Na vládní úrovni je sice respektováno, že sucho bude v budoucnu výrazným problémem, ale mezi zemědělci není cítit potřeba zásadnější změny technologií. Překonali jsme suchá období s větším či menším úspěchem, teď přišly normální roky, ve kterých není velká ochota se zamýšlet nad přípravami na budoucí sucho. Říká se tomu hydronelogický cyklus.
Co bychom teď konkrétně mohli podnikat, aby se něco skutečně změnilo?
Nyní je vhodná doba, aby půda regenerovala, aby se do ní dostalo více organické hmoty a na povrchu zůstal mulč a aby se vyzkoušely nové technologie. Další roky by tak pro zemědělce mohly být ekonomicky bezpečnější z pohledu produkce.
Tento proces je ale pozvolný a bohužel vyžaduje, aby se odehrálo několik vážnějších situací, které přimějí systém k zamyšlení a fundamentálnější změně. Například ve Spojených státech došlo k významným změnám politiky až po několikaletém suchu, které kulminovalo v roce 1988, k dalším v roce 2012 během velkého sucha na Středozápadě.
Ani ve vyspělých zemích se proces budování odolnosti vůči suchu neodehrává rychle, bude to prostě chtít nějaký čas. A současně nepouštět toto téma ze zřetele. Až přijde příští suchá epizoda, nebude omluvou to, že jsme nebyli varováni.