Hudební a výtvarná výchova mají skončit. Nový plán školní výuky čelí kritice

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Podle nových pravidel se mají v Česku první žáci začít učit už v roce 2024. Reformní koncepce vznikají pro všechny oblasti výuky základních škol.

Možná trochu překvapivě se ale největší diskuze strhla o budoucnost výtvarné a hudební výchovy. Dokonce do takové míry, že se část odborníků obrátila přímo na ministra školství Vladimíra Balaše (STAN), aby zakročil.

O co jde. Zatímco většina oborů je v prvním návrhu poměrně obecná nebo konzervativní, pracovní skupina pro umění a kulturu, kam spadá výtvarná a hudební výchova, navrhla radikální střih.

Výtvarná a hudební výchova by už nebyly základními předměty. Spojily by se s takzvanými doplňkovými obory – dramatickou, filmovou a taneční výchovou. A vznikl by komplexní kulturní předmět. Každá škola by si pak sama rozhodla, jak k výuce umění přistoupí. Podmínkou je vyučovat dva z pěti oborů v minimálně pětileté návaznosti.

Smyslem je podle návrhu koncepce umožnit dětem pochopit, že se kultura a umění neustále mění a vyvíjí.

Každá vzdělávací oblast, jejíž budoucnost se nyní řeší, má jmenované takzvané oponenty. Umění a kultura jich má nejvíce, hned osm. Šest z nich se přiklání k novému přístupu.

Oponenti připomínkují finální i dílčí materiály jednotlivých pracovních skupin. Rekrutovali se z výběrového řízení, které loni organizoval Národní pedagogický institut. Podmínkou bylo vysokoškolské vzdělání, praxe v pedagogické oblasti a zkušenost s prací s odbornými texty.

„Nemám obavu, že by došlo k vyškrtnutí hudební výchovy a výtvarné výchovy, pouze by se tyto oblasti musely podělit o ty další,“ je přesvědčený Vladimír Beran, jeden z oponentů za filmovou výchovu.

Proti tomu se vyslovilo čtrnáct odborníků zapojených do reformy. Vzepřeli se a poslali dopis ministrovi školství Balašovi, stejně jako Kamilu Ubrovi, garantovi reformy za Národní pedagogický institut. Ten revizi obsahu a cílů vzdělávání – jak se reforma oficiálně jmenuje – zajišťuje.

Mají za to, že od začátku jednání je zřejmá snaha prosadit doplňující obory, tedy film, tanec nebo divadlo. Dialog se podle nich neposouvá, lidé, kteří diskuzi o budoucnosti výuky uměleckých předmětů vedou, údajně nejsou nestranní.

Podpořila je také Česká sekce Mezinárodní organizace pro výchovu uměním. „Považujeme za šokující fakt, že namísto ‚aktualizace a inovace oblasti‘ – což bylo zadání formulované reformou –, koncepce předkládá zcela zásadní změnu. S plnou odpovědností vyjadřujeme znepokojení nad tímto nekoncepčním a nekonsenzuálním zvratem. Domníváme se, že povede k rozkolísání funkčního systému a vnese do vzdělávání na základních školách chaos,“ uvedla za organizaci její předsedkyně Petra Šobáňová.

Podporuje proto opačnou variantu reformní koncepce. Ta je o poznání konzervativnější. Počítá sice s inovací výuky v oblasti umění a kultury na základní školách, opírat se chce ale stále o dva stěžejní předměty – výtvarnou a hudební výchovu.

„Ministerstvo školství nevidí destabilizaci v tom, zda se bude učit ‚výtvarná‘ a ‚hudební‘ výchova, nebo základy kultury, kde si děti žijící v 21. století zažijí základy výtvarnictví – a budou malovat temperou, zkusí si akvarel, ale také si sestříhají video, poslechnou si skladbu, seznámí se se základy architektury. Důležitý je přece rozvoj dítěte, ne zájmy jednotlivých oborů,“ říká za Ministerstvo školství mluvčí Aneta Lednová.

Podle Ubra z Národního pedagogického institutu je přirozené, že vzdělávací reforma přináší různé názory. „Pokud vím, ani jedna z navržených variant nepředpokládá, že by se ve školách přestaly děti vzdělávat v hudebním či výtvarném oboru,“ dodává Ubr.

Radikálnější koncepce má ale v rámci interní přípravy navrch. Je to logické vzhledem ke složení odborné skupiny. Ačkoliv jsou výtvarná a hudební výchova základními vzdělávacími obory, jejich odborníci stojí v menšině oproti třem doplňujícím uměleckým oborům. Oponentů koncepce je šest za filmový, dramatický a taneční obor, ale jen dva za výtvarnou a hudební výchovu.

Oponent za hudební výchovu Roman Michálek chce – opět logicky – zůstat u stávajícího systému hudební a výtvarné výchovy. Je podle něj lépe připravený a realističtější. „Navíc zajišťuje kontinuitu výuky. V oblasti uměleckých výchov nepředstavuje revoluci, ale evoluci,“ říká.

Z dat České školní inspekce vychází, že prakticky všechny školy zařazují hudební a výtvarnou výchovu ve všech ročnících studia. Doplňkové předměty mohou do výuky zanést jako volitelné, ale i povinné už dnes. Dramatickou výchovu učí na desetině škol. Filmově audiovizuální výchova či taneční a pohybová výchova se ve školách objevuje zcela ojediněle.

S radikálnější změnou by tak mohl nastat problém, protože učitelé nebudou na novou komplexní kulturní výuku připravení. Ani pedagogické fakulty s podobnou přípravou nepočítají. Mimochodem základní umělecké školy v současné době třeba filmovou výchovu rovněž nemají na programu.

Ani původní zadání reformy nepočítalo s tak revoluční změnou. Ministerstvo školství totiž chtělo obsah výuky redukovat, aby bylo více času na pochopení a procvičování, nikoliv jej nafukovat o další témata.

V zadání reformy ostatně stojí, že nedoporučuje dělení nebo reorganizaci na další obory ani přidávání oborů nových. Důležité je podle původního zadání aktualizovat a modernizovat výuku, nikoli jejich název a strukturu.

To je ale zatím společný problém celé reformy. Jednotlivé oblasti prosazují především svůj pohled na výuku. Hned čtyři skupiny si stěžují na nedostatek času vyhrazeného v rozvrhu pro své předměty. Jenže nový způsob vyučování počítá s tím, že prostoru pro jednotlivé předměty bude ve školním rozvrhu ještě méně, zhruba o pětinu.

Kdyby se ubíralo všem stejně, konkrétně výtvarná a hudební výchova by přišly o jednu nebo spíše dvě hodiny. Základní obsah vzdělávání budou muset učitelé s žáky zvládnout během kratší doby.

„Celý proces postrádá řízení ve chvíli, kdy je nutné nějaký zásadní krok rozhodnout natvrdo. Prvním problémem je, že Národní pedagogický institut nemá hlavní tvář celé revize,“ vidí problém Jan Zeman, analytik informačního centra o vzdělávání EDUin.

Přesně do tohoto bodu se nyní dostala koncepční skupina pro umění a kulturu. Potřebuje, aby rozpolcenou představu někdo rozsoudil. Není úplně jasné, kdo to bude.

Podle Zemana je druhým problémem fakt, že se každý materiál posílá k připomínkování několika skupinám. „Podle mě bude muset dojít ke zúžení toho, co se bude připomínkovat, jinak se extrémně prodlouží celá práce na revizi,“ obává se Zeman.

Ministerstvo školství sice stále počítá s původně schváleným rozvrhem, ale ve vládním prohlášení si časový harmonogram o rok prodloužilo. Zatímco původně úřad sliboval, že práce na revizi budou hotové do konce roku 2023, nově si vláda stanovila rok 2024.

„Ten posun neznamená žádné výrazné zpoždění. Vládní koalice se prostě shoduje, že spěch nemůže být na úkor kvality - nejde o tuto koalici a vládu, ale o výuku a výchovu dětí. Posun vlastně znamená jen rezervu pro případ, že by se diskuze, které teď probíhají, protáhly,“ ujišťuje mluvčí ministerstva Lednová.