Hlavní obsah

Hra o Dukovany. Jak nás Zeman prodával Rusku

Foto: Seznam Zprávy

Odmítnout firmu, v jejíž zemi vznikla Hra na oliheň, by bylo riskantní. Ale taky už tam mohli strašit Rusové.

Kdyby vyšly Zemanovy plány a zadání jeho patronů pro druhé volební období, dopadlo by všechno jinak a v Dukovanech by už dnes možná řádil Rosatom.

Článek

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Šťastné slovo

Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.

Na některé věci v životě chcete radši navždy zapomenout. Na vlastní selhání. Na nesplněné sliby. Na rozpadlá přátelství. A na Miloše Zemana.

Možná si to už neuvědomujete, protože to vypadá, že se to odehrálo před 350 miliony let v jiné galaxii, ale ještě před necelým rokem a půl byl Miloš Zeman český prezident, byť o jeho existenci v letech 2019 až 2023 existuje jen několik málo důkazů.

Třetímu českému prezidentovi bude v září 80 let. A protože doufám, že do té doby už nebude potřeba se k němu vracet, dovolte, abych mu tímto popřál pevné zdraví, což není fráze.

A teď důvod, proč bychom si Miloše Zemana přece jenom měli připomínat i dnes. Kupodivu to není kvůli novému hnutí „Hlas samospráv“, v němž zaujali čelná místa jeho někdejší blízcí spolupracovníci a o němž skepticky pojednává kupříkladu poslední epizoda podcastu Vlevo dole.

Dokonce to není ani kvůli další žalobě, kterou si Zeman vykoledoval setrvačně opakovanou lží, že kdysi před čtvrtstoletím vyhodil svého poradce Zdeňka Šarapatku. Ten už jeden soud na tohle téma vyhrál, takže to teď jen výchovně zkasíruje podruhé.

Tohle všechno je jen nezbytná mlha obklopující celé ty roky zlého klauna. A i když to je právě onen důvod, proč na jeho časy, způsoby a okolí chce člověk hlavně zapomenout, kvůli historické paměti a případnému opakování jistých chyb bychom si některé věci měli připomínat.

Třeba příběh kolem tendru na dostavbu bloků jaderné elektrárny v Dukovanech. Na rozhodnutí vlády, která přiřkla největší státní zakázku všech dob korejské společnosti KHNP, nemám silný, ba ani jakýkoli jiný názor. A samozřejmě si vůbec netroufám odhadovat, jestli a kdy budou nové bloky na jižní Moravě stát a kolik za ně nakonec zaplatíme.

Určitě chápu, že je riskantní říci ne státní společnosti ze země, kde vznikl seriál Hra na oliheň. Server Rotten Tomatoes jej charakterizuje slovy: „Neochvějná brutalita Hry na oliheň není pro slabé povahy, ale ostrý společenský komentář a překvapivě něžné jádro udrží diváky přilepené k obrazovce – i když to sledují mezi prsty.“

Nicméně kdyby vyšly Zemanovy plány a zadání jeho patronů pro druhé volební období, dopadlo by všechno jinak a v Dukovanech by dnes možná řádila ruská státní společnost Rosatom. Tím by se česká energetická bezpečnost dostala do rukou země, která nás již v roce 2021 zařadila na svůj prestižní dvoučlenný seznam úhlavních nepřátel –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ spolu se Spojenými státy. Pokud vás takový scénář neděsí, měl by.

Zemanova snaha o naplnění tohoto scénáře byla skutečně sveřepá téměř až do poslední chvíle.

V červnu 2017 dorazil český prezident do Dukovan a otevřeně zde oznámil svůj plán: následovat Maďarsko. To se už v roce 2014 rozhodlo svěřit výstavbu své atomové elektrárny nedaleko Pakše bez tendru ruskému Rosatomu. „Osobně bych vůbec nebyl proti tomu, aby se u nás aplikoval podobný model, jako je v Maďarsku s elektrárnou Pakš,“ pravil Zeman, rozjíždějící právě kandidaturu za své znovuzvolení.

Jeden ze Zemanových argumentů zněl lákavě: Stavbu nových bloků by přímé zadání Rusům mohlo prý významně urychlit. Jako v Maďarsku. Tedy až na to, že první blok měl být v Pakši spuštěn už loni, jenže to se 130 kilometrů jižně od Budapešti teprve začalo stavět. Optimistické scénáře tak dnes pracují s datem dokončení v roce 2030.

Rosatom nakonec po letech tvrdého hradního lobbingu definitivně vypadl ze soutěže o Dukovany na jaře 2021, po odhalení ruského útoku na muniční sklad ve Vrběticích. Prezident tušil, že to může znamenat –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a taky nakonec znamenalo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ faktický konec jakéhokoli jeho vlivu, a tak rozjel pozoruhodnou hru. Vyvrcholila smutně proslulým projevem, v němž zásadně zpochybnil práci bezpečnostních služeb vlastní země a v jehož závěru pronesl temný a docela srozumitelný vzkaz: „(Pokud se podezření potvrdí), je zapotřebí, aby Ruská federace za tento případný teroristický čin zaplatila například neúčastí Rosatomu v tendru na Dukovany. Pokud naopak toto podezření bude vyvráceno, pak z toho vyplývá, že šlo o zpravodajskou hru, která může mít vážné důsledky pro náš vnitřní politický život.“

Vrbětice opravdu vážné důsledky pro náš „vnitřní politický život“ měly. Parlament přijal zákon, kterým z dostavby Dukovan definitivně vyloučil Rosatom i čínské firmy. Zeman jej nakonec na podzim roku 2021 podepsal, i když ještě v srpnu dal na poradě velvyslanců najevo, co si o tom všem myslí: „Ti, kdo způsobili, že jim nevoní Rusko nebo Čína, tak připraví českou ekonomiku o několik desítek miliard korun,“ pravil prezident, jemuž zjevně nepřekážel fakt, že Moskva Česko zařadila na zmíněný seznam úhlavních nepřátel.

A na den přesně o půl roku později napadlo Rusko Ukrajinu.

Doporučované