Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Přivedli jej zadní stranou do kostela. Nemohl normálně jít a dva soudruzi jej museli nést. Na nohou měl rozstřižené bačkory, jelikož pro nateklé nohy jej do jeho bot nedostali.“
Tak jeden z vyšetřovatelů StB s odstupem líčil následky trýznění kněze Josefa Toufara ve Valdicích. Oblíbený číhošťský farář zemřel po brutálních výsleších 25. února 1950, přesně před 75 lety.
Pátera umučila Státní bezpečnost kvůli dodnes nevysvětlenému pohybu kříže v číhošťském kostele před Vánoci v roce 1949. Je to jedna z nejzáhadnějších událostí novodobých českých dějin. Vyšetřovatelé kněze ještě krátce před smrtí přivezli zpět do kostela pro účely propagandistického filmu. Komunisté v něm podvodně tvrdili, že za pohybem kříže stálo rozsáhlé církevní spiknutí.
Toufarovu památku si v neděli při bohoslužbě připomněli místní i poslední pamětníci.
Zároveň pokračuje složitý proces takzvané beatifikace, na jejímž konci se má Toufar stát blahoslaveným. „Stále dokončujeme sběr svědectví. Důležitější je, že Toufarův příběh sám působí v životě lidí, kteří z něj čerpají v různých životních krizích sílu a naději do svých životních zápasů,“ zdůrazňuje postulátor v procesu a církevní historik Tomáš Petráček.
Postulátor je v katolické církvi osoba pověřená shromážděním podkladů pro blahoslavení.
Proces blahořečení v církvi trvá velmi dlouho, v případě Josefa Toufara od roku 2013. Můžete popsat, v jaké fázi nyní je?
V roce 2013 pouze Česká biskupská konference schválila, že souhlasí se zahájením procesu v rámci hradecké diecéze. Pak se podařila exhumace tělesných ostatků pátera Toufara z hromadného hrobu na hřbitově v pražských Ďáblicích a v roce 2015 jejich uložení v Číhošti.
Samotný proces včetně jmenování důležitých protagonistů, jako je biskupský delegát či promotor iustitiae (promotor spravedlnosti, který posuzuje skutky dané osobnosti - pozn. red.), započal až na konci roku 2018. Další činnost zkomplikoval covid a některé problémy členů grémií. Nešlo to tak rychle, jak jsme si představovali.
Proces blahořečení v církvi
První část beatifikačního řízení probíhá vždy v domovské diecézi, v tomto případě královéhradecké, do které spadá Číhošť.
Proces se naplno rozběhl v listopadu 2018. Na starosti ho má tzv. postulátor, kterým je teolog a církevní historik Tomáš Petráček. Byla také jmenována historická komise.
Při beatifikačním šetření se zjišťuje, jestli ctnosti kandidáta dosáhly „heroického“ stupně. Mučednictví se přitom považuje hned za souhrn heroických ctností. U mučedníků se také prověřuje, zda jejich pronásledovatele vedla nenávist k víře.
Po dokončení sběru všech svědectví se příslušné dokumenty překládají a posílají do Říma, papežské kongregaci pro blahořečení a svatořečení, kde bude poté proces pokračovat.
Nicméně jste pokročili právě ve sběru svědectví, která dokládají nevšední život faráře…
Jde o sběr historických svědectví, ale také svědectví lidí s přesvědčením o tom, že došlo k nějakým mimořádným vstupům Boha do jejich životních příběhů na základě toho, že se obraceli k páteru Josefu Toufarovi o přímluvu. Neustále vzrůstá zájem o jeho osobu a životní příběh. Stále více lidí jezdí do Číhoště, ročně jsou to tisíce poutníků. Příběh i poutní místo působí velmi účinně, a to nejen v církevním společenství a zdaleka nejen v České republice.
Můžete uvést nějaké konkrétní příklady, jak se lidé obraceli s prosbami k páteru Toufarovi a byli vyslyšeni?
Zpravidla jde o nějaké život ohrožující zdravotní problémy, kde se najednou průběh nemoci zmírnil, nebo došlo k uzdravení. Ale důležitější je, že Toufarův příběh sám působí v životě lidí, kteří z něj čerpají v různých životních krizích sílu a naději do svých životních zápasů. K tomu samotná beatifikace nic nepřidává.
Odhadnete, jak dlouho ještě potrvá fáze beatifikačního řízení, při němž sbíráte svědectví?
Proces pokročil, ale stále zůstáváme v diecézní fázi, pokračuje sběr svědectví. Zbývají jednotky let. V poslední fázi rozhodne Vatikán, který má na posouzení stovky lidí.
Chci zdůraznit, že ten proces není až tak důležitý. Důležitý je konkrétní člověk a jeho příběh.
Třeba brněnská diecéze posunula do Říma akta k procesu s kněžími Janem Bulou a Václavem Drbolou v roce 2016. A od té doby tam není zásadní změna. Pojem proces není náhodný, tyto věci trvají dlouho.
V průběhu vašeho bádání jste narazili na mnoho dříve neznámých materiálů. Který vám utkvěl v paměti?
Před pár lety se objevily unikátní filmové záběry z nočního natáčení StB v kostele v Číhošti, kde je vidět, jak je kněz zbitý a jaké má pohmožděniny, vytlučené zuby, opuchlé ruce. To je velmi důležitá věc. Právě kvůli takovým svědectvím proces trvá nějakou dobu. A tím, že se o tom mluví, mohly vyjít další skutečnosti na povrch.
Objevila se také část knihovny pátera Toufara. Důležité je neustálé rozšiřování kontextu, včetně osudů lidí s událostí spojených.
Lze po tak dlouhé době ještě narazit na nová svědectví?
Ano, jsou to archivní dokumenty, různé artefakty a stále ještě svědectví žijících pamětníků. Tohle provádí biskupský delegát a členové historické komise a vše je třeba důkladně zpracovat.
Soudní lékař Miroslav Šafr v neděli při vzpomínkových akcích promluvil i ke smrtelným zraněním Toufara. Státní bezpečnost v oficiální verzi hovořila o prasklém břišním vředu. Jaké jsou aktuální poznatky?
Doktor Šafr vyloučil, že by mohlo jít o smrt následkem žaludečních vředů. Podíl několikatýdenního násilí na konci páterova života je nepopiratelný. Ukázal na míru trýznění, kterému byl páter Toufar vystaven. Byla velmi intenzivní a potvrzuje informace přímých účastníků, že takhle zbitého člověka nezažili ani po mučení gestapem. Znalec také ukázal, jakým stylem byly manipulovány pitevní zprávy a související lékařské záznamy.
Jak osobně vnímáte oběť kněze Toufara?
Odpověď má mnoho rovin. Je důležitým svědectvím a naplněním důležitých křesťanských principů. Josef Toufar se jako kněz daroval společenství lidí, kterému sloužil. Završil to svědectvím věrnosti a lásky ke Kristu a k pravdě. Nepřistoupil na lež komunistického režimu, kterou se mu snažili vnutit. Pro tuto věrnost byl ochotný položit život.
Je to také memento poukazující na pravý charakter totalitního režimu. V tomto konkrétním případě - jako v mnoha jiných - bezpečnostní složky režimu zcela cynicky zmařily život člověka. Krutým až bestiálním způsobem jenom proto, že jej chtěli zneužít k mocenské manipulaci.
Soud loni kněze Josefa Toufara rehabilitoval a uznal, že ho StB nezákonně unesla a stíhala. Dluží ještě česká společnost něco odkazu tohoto kněze?
Spíš z něj může ještě hodně načerpat. Soudní rehabilitace je svým způsobem úsměvná. Páter Toufar nepotřebuje rehabilitaci, to spíš české soudnictví a česká společnost, která v minulosti dovolila vzniknout režimu, jenž páchal takové bezpráví a násilí na lidech. Je to spíš očištění právního rámce a právního vědomí České republiky.
Kněz Toufar bude navždy nedílnou součástí takzvaného číhošťského zázraku. Pohnutí kříže viděly dvě desítky lidí a nikdy nebylo spolehlivě objasněno. Jak osobně si jej vysvětlujete?
Každý člověk k tomu může přistupovat ze své perspektivy. Neexistuje jednoznačná odpověď. Zdá se, že skutečným zázrakem byl život osobnosti pátera Josefa Toufara a pohyb křížku ukázal právě na něj.
