Článek
Změřit skutečný rozsah korupce či úplatkářství není možné, výzkumníci se mohou jen zeptat podnikatelů, expertů nebo běžných občanů, co si o jejím rozšíření myslí. To přesně učinili zaměstnanci agentury CVVM, která je součástí Sociologického ústavu AV. Minulý týden pak publikovali zprávu, podle níž si pouze 49 procent z devíti set dotázaných občanů myslí, že přijímání úplatků je otevřena většina politiků a dalších činitelů. Ostatní dotázaní si to nemyslí.
Velký zázrak to není, napadne každého, ovšem je to o dost lepší než ve všech průzkumech z uplynulých dvaceti let. Zvláště ve zlých časech, v závěru období opoziční smlouvy za Miloše Zemana nebo na konci vlády Petra Nečase, byly o korupci politiků a dalších představitelů státu přesvědčeny tři čtvrtiny Čechů. K podobným výsledkům, tedy k poklesu míry vnímání korupce od konce období Zemana či Nečase, ostatně docházejí i výzkumy Transparency International.
Zdá se, že k úspěšnému boji s korupcí pomohla jednoduchá metoda. Občané se totiž zatvrdili proti novinovým článkům či televizním reportážím, které se zabývají aférami politiků, přirozeně včetně těch, které odhalují jejich korupční chování. Celkem 77 procent dotázaných si podle agentury CVVM myslí, že novináři aféry zbytečně nafukují. Mnohem méně, necelá polovina, přitom podezírala novináře z přehánění v dobách Petra Nečase, podobné to bylo za Miloše Zemana. K tomu nutno dodat, že za zvýšenou pozornost novinářů i občanů si oba premiéři mohli sami.
Zeman rozjel akci Čisté ruce, na kterou doplatil jeho vlastní ministr financí. Promyšlená strategie na omezení korupce z pera Nečasova týmu skončila tím, že byl odsouzen sám premiér. Premiéři posledního desetiletí se proto chovají, jako kdyby si vzali k srdci pravidlo někdejší předsedkyně Transparency International Marie Bohaté. „Zdá se, že čím více se o korupci mluví, tím se korupce vnímá jako větší problém,“ uvedla Bohatá v Českém rozhlasu. Tak politici přestali o korupci mluvit.
Sami novináři nedokázali téma udržet ve hře, a pokud se o to některý z nich pokusil, musel se ze všeho nejdříve vypořádat s námitkou, že přehání. Někteří z nich přitom opravdu přeháněli.
Samozřejmě existuje celá řada indicií, že korupční a klientské systémy nadále definují život v Česku. O cenové hladině v energetice, stavebnictví či potravinářství rozhoduje několik málo firem, přitom jde o resorty závislé na státní regulaci či dotacích. O tom, jestli si majitelé velkých společností po domluvě s politiky přisvojují nespravedlivě vysokou rentu, je sice možné spekulovat, zdá se však – a průzkum CVVM to potvrzuje –, že lidem to zase tolik nevadí.
„On možná krade, ale nenechává si všechno a něco udělá i pro obyčejné lidi,“ zní obvyklá věta, kterou na obranu kontroverzních lídrů z různých politických stran užívají jejich voliči.
Jinými slovy, bojem s korupcí mohou ztratit nejen vládci, ale nakonec také jejich poddaní.
