Článek
Zkusme trochu jazykově experimentovat. „Vyskladnili“ jsme třicet tun psů. „Vyskladnili“ jsme mnoho tun nosnic. Jak je to vlastně správně česky? Před Vánoci se často používá „vylovili jsme x tun ryby“. Nebylo by tedy lepší podle tohoto vzoru použít, „vyskladnili jsme x tun psa“? Obdobně „nosnice“? Jak vám to zní?
Buďme konkrétnější. Co znamená ono „vyskladnit“? No, je to trochu temný termín, ale z toho, co může laik pochopit z veřejných zdrojů, jde o odvážení zabitých zvířat. Ještě nedávno to byli živí tvorové, nyní jsou „vyskladňováni“. Jejich mrtvá těla prolétávají nějakou rourou na valník. Některá z těch zvířat možná prolétávají ještě živá. Vyskladňování takového množství tun je technicky náročné.
Je to všechno racionální a svým způsobem pochopitelná akce. Ty slepice se nakazily ptačí chřipkou. Je tu jakési stopové nebezpečí, že by se mohl nakazit i člověk. Takže se zplynuje milion zvířat. A říká se tomu „vyskladnění“.
Nebo „likvidace nosnic“. To je podobné. „Nosnice“ je totiž nástroj, který nám přináší vejce. Nikoli živá slepice. Je to něco jako topinkovač nebo mixér. Technika, která napomáhá splnění našich kuchyňských přání. Když selže, půjde do sběrného dvora. Bude „vyskladněna“.
Abychom si rozuměli. Nejsem nějaký fanatický zastánce práv zvířat. Je mi vzdálený postoj jednoho z nejradikálnějších českých ochránců zvířat, který říká, že každý život má stejnou cenu. Život slepice i člověka. A že kdyby šel kolem rybníka, kde by se topily slepice a člověk, nevěděl by, koho zachránit dřív.
Jde o jazyk. Elementární úctu k češtině. A elementární úctu k živým tvorům. Je to totiž propojené.
Jeden z největších moderních filozofů a filozofů jazyka Ludwig Wittgenstein napsal: „Hranice mého jazyka jsou hranice mého světa.“ V jakých hranicích se to uzavíráme? „Vyskladňujeme“ živé tvory? Nedokážeme je ani nazvat jejich jménem? Máme je jen za předměty? Divíme se, že náš vztah k přírodě a především vztah přírody k nám nevypadá právě ideálně?
Jaké jsou hranice našeho světa? Člověk moderní civilizace se uzavřel do umělého světa, ze kterého vidí přírodu především jako nástroj. A stejně tak jiné životy. Nástroj pro přežití. Udržování blahobytu.
Hranice našeho jazyka jsou absurdně naplněné arogancí. A necitlivostí vůči životu.
Nebudeme se moci divit, když nás příroda pravděpodobně během několika příštích desetiletí, nejpozději staletí, „vyskladní“.
Miliardy kilogramů člověka.
