Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Je to trochu historka jak ze vtipu o policajtech, jenže o špatný vtip se nejedná. Stalo se toto: policista dal synovi, který chodí to třetí třídy na malém jihočeském městě, špiónské pero, aby při vyučování tajně nahrával učitelku. Mělo jít hlavně o to opatřit důkaz, jestli děti přetěžuje a dává jim zbytečně moc domácích úkolů.
Jak napsaly Seznam Zprávy, s novou kantorkou nespokojení rodiče se před časem sešikovali na sociálních sítích a ve whatsappové skupině, kam otec-policista napsal, že „vezme spravedlnost do svých rukou“. Tedy že s pomocí špiónského pera nechá zaznamenat, co se během výuky děje.
Nasazení operativní techniky se provalilo tím, že nahrávací zařízení ve školním penálu červeně nebo zeleně blikalo, což při hodině vzbudilo pozornost.
Podle ředitelky zřejmě někteří rodiče nepochopili, že úkoly jsou dobrovolné a zdálo se jim, že učitelka toho dětem nakládá moc. Těžko říct, odkud nedorozumění pocházelo. Každopádně, místo toho, aby si své pochybnosti rodiče se školou vyjasnili, například tím, že zvednou telefon, nebo se přihlásí s dotazem na třídní schůzce, začali se kolektivně bouřit v digitální bublině.
Celý příběh ilustruje, jak bývá čím dál tím těžší zachovat se „normálně“. Ne že by se stejné problémy – tedy sdílená nepokojenost dětí a rodičů s metodami konkrétního pedagoga – neodehrávaly i dřív. Byly po celé zemi běžné před deseti i padesáti lety, budou běžné dál. Ale až teprve skupinová interakce v prostředí sociálních sítí jim propůjčuje vzezření nebezpečného tvora.
Je samozřejmě normální a správné, že se rodiče zajímají o to, jak se učí ve škole, kam chodí jejich děti, notabene na první stupeň. Je samozřejmě nenormální, když vzájemná výměna informací o výuce někoho z nich vyhecuje k tomu, že „bere spravedlnost do svých rukou“ prostřednictvím špionážního instrumentu v synově školním batohu.
Dalo by se správně namítnout, že špiónské pero bylo ojedinělý případ. Naštěstí. Ale vyšinutí z reality, z něj vyplývající zveličení a následující vrtoch (tady dokonce v podobě „zjednávání spravedlnosti“), to je v bublinách, včetně těch „sousedských“ nebo „komunitních“, spíš běžný provoz. Bohužel.
Policejní vnitřní kontrola, která se incidentem zabývala, nenašla způsob, jak říct, že tohle se nedělá. Pokud ho tedy hledala.
Šetření zůstalo u toho, že nebyl porušen zákon ani policejní předpisy. „Policista v roli rodiče použil nahrávací zařízení k ochraně práv svého dítěte jako možný důkaz pro účely stížnosti na pedagoga, žádným způsobem záznam nezneužil, například jeho zveřejněním,“ sdělil jihočeský policejní mluvčí.
To je hodně podivné vysvětlení. O ochraně práv dítěte by se přece dalo mluvit až při daleko vážnějším podezření, než že učitelka žáky přetěžuje. A i kdyby takové podezření nastalo, tajné nahrávání by přicházelo v úvahu až jako jeden z posledních postupů, jak si opatřit argumenty a situaci změnit. (Což byl mimochodem případ nahrávání učitelky, která při výuce hlásala tvrdou ruskou propagandu o Ukrajině.)
Policejní mluvčí tu jinými slovy říká, že použití špiónského pera jako „metody vyšetřování“ je ve škole normální.
Akorát, že vůbec. I kdyby za akcí nestál příslušník ozbrojených sborů. Normální je spolu mluvit, ne rovnou vyšetřovat zločin domácích úkolů.
