Článek
Víc než 40 tun ryb otrávených v Bečvě v září 2020 znamenalo jednu z největších ekologických katastrof v Česku za poslední léta. V květnu 2022 je velmi pravděpodobné, že se nikdy nedobereme k tomu, kdo za ni může.
Na koncích podobných zamotaných případů padávají slova o tom, že po nich zůstává „pachuť“ – například proto, že resumé události působí dojmem, že „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Nebo proto, že někdo vidí nesmazatelné stopy po zametání pod koberec. Případně není jasné, co ze zkoumání, jak to bylo doopravdy a kdo za to může, vyplývá. Matka všech průmyslových katastrof, Černobyl, do této množiny částečně patří také.
Kauza Bečvy je ale ještě trochu jiný typ neštěstí. Tady se k nějaké „pachuti“ ani nedopracujeme. Protože jsme tam, kde jsme byli, čili s určitostí nevíme nic.
Obžalobu včetně znaleckých posudků soudkyně Okresního soudu ve Vsetíně Ludmila Gerlová rozcupovala a vrátila policii do přípravného řízení – čili úplně na začátek. Shrnuto: Nemáte důkazy, viníka, ani jste řádně nepopsali, jak přesně mělo k otravě řeky dojít.
Co se dá po mnoha měsících od havárie znova, ještě jednou, jinak a lépe vyšetřit? To je velmi obtížná představa. V řece už dávno uplynulo příliš mnoho vody. Vyšetřovací repete nejspíš skončí tím, že se viníka nepodařilo zjistit.
Zdrcující verdikt soudkyně vlastně jen korunuje, respektive nepřímo potvrzuje, řadu informací, které o pochybnostech nebo rovnou šlendriánu kolem objasňování havárie přinášela média. To hlavní nastalo hned první den a je to nenapravitelné: u klíčových výpustí nebyly odebrány žádné vzorky. „Neexistuje tak přímý důkaz, odkud do řeky přitekla voda, která byla příčinou masivní otravy,“ píše soudkyně.
Vyšetřování a z něj vyplývající obžaloba nakonec působí dojmem, že bylo potřeba vyšetřit „aspoň něco“, protože odložit tak závažnou věc rovnou bylo – i pod tlakem veřejnosti a politiků – neúnosné. Teď k tomu ale stejně vývoj spěje. Vypadá to na zpackaný případ se vším všudy.
