Článek
Dostávám občas dopisy z vězení. Většinou od lidí, kteří mě chtějí přesvědčit, že sedí nevinně. Většinou to není pravda. Jak říká můj kamarád, bývalý vězeňský kněz: „Nevinně sedí devadesát procent vězňů, u deseti procent to podělal advokát.“
Napsal mi před časem i muž, odsouzený za vraždu pošťačky. Stěžoval si, že by býval nemusel dostat čtrnáct let vězení, kdyby svědci na místě okamžitě poskytli zraněné ženě pomoc, kdyby včas přijela sanitka, kdyby sanitka měla defibrilátor a vůbec spoustu jiných zařízení, která by pomohla postřelené nešťastnici zachránit život. Že tedy vlastně sedí nespravedlivě za vraždu, zatímco mohl dostat nižší trest jen za těžké ublížení na zdraví.
Odepsal jsem mu, že zapomněl do toho výčtu zmínit na prvním místě vlastní prst, který stiskl spoušť zbraně. A vyvolal všechny následné děje.
Ten muž byl v zajetí logiky, se kterou jsem se setkal i při osobních návštěvách v jiných věznicích a sám pro sebe jsem si ji pojmenoval „valdická“. Všichni jsou vinni, jen já ne.
Čas postoupil a já se bohužel setkávám čím dál častěji s valdickou logikou i mimo vězení. Že od začátku ruské okupace Ukrajiny pracuje s touhle logikou oficiální kremelská propaganda, to se dá pochopit. Putin je také zločinec a do Valdic by skvěle zapadl. Proto krmí svět valdickou logikou, že za nepochybné násilí, kterého se dopouští proti suverénnímu státu a jeho obyvatelům, může někdo jiný. Jednou údajní ukrajinští nacisté, jindy prohnaní Američané, kteří dotlačili NATO, aby Rusko ohrožovalo. Valdická logika ale začíná blbnout hlavy i čím dál většímu počtu Čechů. Narážím na ni i u lidí, které znám léta a které jsem dosud považoval za rozumně uvažující. Vždycky, když na mě začnou chrlit valdickou logiku, snažím se je vrátit zpět do té normální.
„Zastav a vrať se zpět,“ říkám jim. „Co stálo na začátku? Kdo koho napadl? Kdo vnikl naprosto v rozporu s mezinárodním právem na území cizího státu? Ukrajina do Ruska, nebo Rusko na Ukrajinu? Vraždí snad Ukrajina ruské civilisty v jejich městech? Nebo naopak?“ A to nakolejení jde dál. „Dokud Rusko nenapadlo Ukrajinu, museli jsme řešit astronomicky rostoucí ceny plynu, elektřiny a ropy? Museli jsme naříkat nad cenami ostatních produktů, závislých právě na energiích? Museli jsme se bát, že si v zimě nezatopíme a budeme mrznout?“ Někteří pochopí, kde byl ten první prst na spoušti, jiní jen mávnou rukou a přestanou se se mnou bavit.
V posledních týdnech bohužel valdická logika dostala hlas masově. Na Václavském náměstí v Praze, kde demonstrovalo sedmdesát tisíc lidí proti vládě, na Staroměstském, kde jich bylo taky požehnaně. Je nespravedlivé označovat všechny jako proruské provokatéry, placené Kremlem, jejichž cílem je destruovat zevnitř stát a tudíž oslabit evropské struktury i NATO. Řada z nich je právem nespokojená se současným vývojem, právem poukazuje na to, že vláda zaspala. Bojí se budoucnosti a hledá viníka. A když jim dlouhé prsty Kremlu tu valdickou logiku nabídnou, rádi ji přijmou. Rádi si zakřičí i zjevné nesmysly, jako že máme vystoupit z EU, z NATO, stát se neutrálními. Jak asi, když jsme uprostřed Evropy – a toužili jsme léta v područí Moskvy právě po tom, abychom se dostali pod ochranný deštník, který nás před ruskou rozpínavostí ochrání? A Rusko nás mezitím jen přesvědčilo, že rozpínavé je.
Ten vězeň se mi tenkrát už neozval. Možná to jen zkoušel, možná pochopil, že já na valdickou logiku neskáču. Anebo je už na svobodě a třeba byl jedním z těch, co na Václaváku demonstrovali.
