Článek
U Kořenova v Jizerských horách kdosi pokácel velký žulový kříž u rozhledny Štěpánka. Zmatek, který kolem artefaktu z roku 1944 po léta panuje, je značný. Někteří jej mají za oslavu nacismu, jiní za pietu místním německým obětem druhé světové války. A svého druhu symbol smíření. Faktem je, že dílo má tvar Železného kříže, což bylo jedno z nacistických vyznamenání.
Několik roků byl klid, v nynější rozjitřené atmosféře, kdy demonstranti berou útokem už i Národní muzeum jen kvůli ukrajinské vlajce, asi bylo jen otázkou času, kdy se terčem opět stane kořenovská památka.
Kříž vztyčený na konci druhé světové války, na němž, ano, byla původně vyobrazena svastika, již jednou padl. A to hned v roce 1945. Tehdy svastika zmizela a krátce nato byl stržen celý monument. Až do roku 2011, kdy byl kříž znovu sestaven, ležely jeho rozlomené části dole pod skalou. Hned v srpnu kříž kdosi posprejoval nápisem Nazis Raus. Cílem vandalských útoků byl od té doby častokrát.
Bylo z toho haló takového rozměru, že je muselo mírnit svým usnesením kořenovské zastupitelstvo. V něm stojí: „Tento počin skupiny sdružující zájemce o vojenskou historii (opětovné vztyčení kříže, pozn. red.) se stal předmětem řady převážně neověřených a hlavně nepravdivých zvěstí. (…) Ti, kteří žulový kříž obnovili, byli označeni za vyznavače nacismu, bylo (a dosud je) požadováno jejich potrestání a především pak odstranění kříže. (…) To, jak je s fakty manipulováno, má navodit dojem, že vznikla jakási skupina obdivovatelů nacismu i fašismu a že je nutné tomu v zárodku zabránit.“
Politické stanovisko nezabránilo dalšímu zbourání, k němuž došlo před několika dny a o němž informoval regionální iDnes.cz. Policie incident vyšetřuje.
Oslava Henleina, nebo symbol smíření?
Pokácení kříže znovu vyvolalo polemiku, jak se k věci postavit. Například historik Ivo Cerman v článku na Seznam Médium zboření kříže uvítal a kromě dalšího napsal, že „šlo původně o propagandistický symbol vytvořený lektory z nacistického školicího střediska NSDAP, k němuž patřila i poddůstojnická škola Hitlerjugend. Lektoři zde pro povzbuzení válečného nadšení zbudovali v letech 1943–1944 malý přírodní amfiteátr pro školení mládeže a k němu přidali germánský Háj hrdinů. Šlo o kruh kamenů, které měly připomínat vojáky padlé na východní frontě. Hlavním symbolem se měl stát tento kříž. Byl vztyčen při slavnostním rituálu 22. 10. 1944 za přítomnosti Konrada Henleina. Od začátku měl podobu vojenského žulového kříže, jenž měl uprostřed menší hákový kříž. Cílem válečného symbolu bylo povzbudit sudetoněmeckou mládež k dalšímu boji za zrůdnou nacistickou ideologii, ne ke smíření.“
Historik Jan B. Uhlíř, který s požehnáním úřadů opatřil kontroverzní kříž vysvětlující informační tabulí, razí pohled přesně opačný. Souhlasí s tím, že jde o symbol třetí říše. Jeho ničení má ale za zpozdilé a z dějinného pohledu nemoudré. „Mám z toho pocit trapnosti, boření pomníků podle mě do jednadvacátého století nepatří,“ řekl pro CNN Prima News. Uhlíř je odborníkem na dějiny protektorátu a také soudním znalcem v kauzách spojených s neonacismem.
Mohlo by vás zajímat:
V textu na tabuli, která stojí nedaleko nynějšího zbořeniště, Uhlíř konstatuje: „Kříž byl vztyčen na památku padlých příslušníků říšské branné moci a zbraní SS z Kořenova a okolních měst a vesnic, přičemž každé z těchto konkrétních míst bylo symbolicky zastoupeno kamenem. Tak vznikl kamenný kruh v čele se žulovým Železným křížem, kam byly až do roku 1945 kladeny květiny za padlé Němce.“ (…) „Železný kříž představuje nepochybně symbol třetí říše, jeho ponechání na místě však současně svědčí o sebevědomí, toleranci a dobré vůli. Vlastnostech, které by po každé válce měli vítězové projevovat vůči poraženým.“
Jak se dnes k pozůstatkům německé okupace stavět, je mimořádně ožehavá otázka. Osobně myslím, že je dobré historické události nezamlčovat, jsou zkrátka součástí kulturní paměti regionu, kde žijeme.
Již zmínění kořenovští zastupitelé se shodli, že místo má být pietou. „Cílem snahy rozhodně není propagace nacismu, ale připomenutí těch, kteří v tomto kraji žili a pracovali. Byli to otcové od rodin, synové, bratři… To oni do doby, než museli narukovat, v našem kraji žili, pracovali a po několik staletí ho utvářeli pro sebe a své rodiny. Oni se starali o zdejší lesy a pole, stavěli domy, školy, železnice. Po nich zůstaly ve zdejší krajině i drobné pomníčky a křížky, kapličky u cest. Všechno, co zde dosud z doby před rokem 1945 máme, vzniklo také díky jejich úsilí. Proto si zaslouží, aby místo, které jim kdysi jejich rodiny vybraly, bylo v dnešní podobě zachováno a pietně upraveno. Do budoucna by pak o něj bylo pečováno, tak jak je tomu v celé dnešní Evropě.“
Inu, mnoho klidu dané stanovisko do věci nevneslo.
Formující vliv Němců
Sympatický je mi postoj historika Martina Krska, který se na podzim stal senátorem za Ústecko a který se systematicky věnuje působení Němců v Sudetech. V rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl: „Soužití Čechů a Němců skončilo ranami a jizvami, které jsou pořád znatelné. Já se snažím upozorňovat, že je to jen jedna epizoda z dlouhého období soužití a že je nutné připomínat i to, co bylo předtím. Žijeme v regionu, který byl z převážné většiny formován německojazyčným obyvatelstvem. Žijeme v domech, které v mnoha případech byly postaveny před rokem 1945. Největší rozvoj tohoto regionu se odehrál v době průmyslové revoluce. Kdybychom tuhle skupinu ignorovali, budeme problematicky hledat vztah k místnímu prostoru. Abychom mohli tohle místo považovat za své, musíme ho přijmout se vším, co k němu patří.“
Krsek před svým zvolením do Senátu působil kromě jiného v obecně prospěšné společnosti Collegium Bohemicum, což je vědecká, vzdělávací a kulturní instituce, která se zaměřuje na poznání dějin Němců v českých zemích. Buduje v Ústí nad Labem stálou expozici o dějinách německy hovořícího obyvatelstva českých zemí.
O kořenovský kříž teď projevila zájem. Stal by se tak jedním z exponátů, oficiální připomínkou chodu dějin. Jeví se mi to jako docela elegantní řešení.
