Článek
Jak může nová vláda podpořit další technologický vývoj českého průmyslu? Guvernér České národní banky Jiří Rusnok předložil na konferenci Barometr českého průmyslu 2021 „jednoduché řešení“: „Zavést poplatek za studium na vysoké škole typu 15 tisíc korun za semestr, co studenti běžně propijí za dva měsíce v hospodě. A okamžitě vyhlásit státní program: ti, kteří budou studovat technickou vysokou školu, budou mít tento poplatek zaplacený od státu. Do pěti let jsou vysoké školy technického směru plné a za dvacet let budeme míti dosti inženýrů.“
Nehodlám žalovat, že je takový návrh asociální a že by z humanitních škol udělal koníček pro děti z bohatých rodin. V Česku už jsme se dávno rozhodli, že chudí nemají na vysoké škole co dělat, a nezměnilo to ani osm let vlády s účastí sociálních demokratů. Ve větší míře než v jiných vyspělých zemích dědíme vzdělání svých rodičů a pandemie to ještě posiluje. Rusnok je vedle síly tradic a přírody už jen malý kováříček.
Guvernérova myšlenka je v první řadě nebezpečná pro český průmysl a českou prosperitu. Může se líbit vedení stávajících velkých českých podniků, to ano. Zásadní otázka ale zní, proč žádný z těch velkých podniků nenajdeme na seznamu největších a nejvýdělečnějších firem světa. Je to mimo jiné i proto, že naprostá většina globálně úspěšných firem nesází jenom na inženýry (a inženýrky). Sází na jejich spolupráci s lidmi z dalších oborů. S designéry, psychology, antropology, umělci a samozřejmě i právníky a obchodníky.
Právě z téhle spolupráce se rodí prosperita a technologický pokrok, na který byl Rusnok tázán.
Apple se toto pondělí stal historicky první firmou v hodnotě tří bilionů dolarů ne kvůli tomu, že by dělal nejnadupanější počítače a telefony. Stal se jí proto, že u něj počítače a telefony vedle inženýrů navrhují lidé, kteří mají oko pro design, dovedou porozumět potřebám uživatelů a odstranit z produktů vše otravné a matoucí. Facebook bude mít ve svých serverovnách jistě spoustu úžasných technických řešení, ale takovým fenoménem se stal především díky všem těm ďábelským neinženýrským výmyslům, jako je lajkování nebo vytahování nejkontroverznějších příspěvků na začátek feedu.
Abychom nepokukovali jenom po Silicon Valley: spolupráci inženýrů a neinženýrů umějí i některé české firmy. Rohlík se stal jednorožcem – rozuměj společností za miliardu dolarů – díky kombu lidí šikovných s čísly a lidí, kteří rádi a dobře komunikují se zákazníky. Konkurenční výhodou škodovek jsou „simply clever“ háčky a přihrádky, které brání nákupu rozkutálet se po kufru.
Rusnok si Česko za dvacet let nepředstavuje jako simply clever zemi, ale jako řemeslníka k přizabití, o kterém vám všichni říkali, že má zlaté ruce, jen je trochu svéráz. Zavoláte mu a nemůže dřív než za tři měsíce, protože si neumí nastavit cenu a naplánovat čas. Za tři měsíce stejně nepřijde, z kryptické esemesky ani nepochopíte proč. Když ho zdvořile upozorníte na způsobené komplikace, vynadá vám a zavěsí. Vy jste zase v bodě nula a zlaté ruce jsou bez využití, protože řemeslník rozumí fochu, ale ne zákazníkům a byznysu.
Podobným fachidiotem je nakonec i guvernér národní banky. Lidé v jeho „jednoduchém řešení“ fungují jako mechanická hejblátka, kterými ovšem nejsou. I kdyby bylo školné na humanitních oborech dvakrát vyšší, než jaké navrhuje, těch tři sta tisíc za magisterské studium by jen zlomek maturantů přimělo jít radši zadarmo na techniku. Navíc by to byli ausgerechnet lidé, kteří dobře vědí, proč na ni spíš nechtějí. Za dvacet let bychom měli o trochu víc průměrných a podprůměrných inženýrů, zato mnohem méně lidí, kteří by je na té škole naučili cizí jazyky.
Rusnokův nápad by tedy průmyslu nepomohl, naopak by ho přiblížil k bezvýznamnosti. A s ním celé Česko.
