Článek
Rozhodnutí založit rodinu patří mezi ta nejniternější v lidském životě, zároveň je ale velmi výrazně ovlivňováno vnějšími okolnostmi. Ty se obvykle opisují jako „svět, do kterého dítě přivedeme“.
Samozřejmě by si všichni přáli ten nej. Nejlepší možný svět, nejlepší možný stát. Český stát ale stojí nepochopitelně stranou a tváří se, že děti, rodiny jsou na okraji jeho zájmu. Nevšimne si ani „drobného“ faktu, že přibližně před patnácti lety se výrazně zvedla křivka porodnosti. A následně je velmi překvapen vlnou dětí ve školkách. Pak vlnou dětí v základních školách. No a nyní také bitvou o místa na školách středních a na gymnáziích.
Lidé z byznysu u nás často volají po „předvídatelném podnikatelském prostředí“, prý to obchodům velmi prospívá. Nepochybně. Také „lidé od dětí“ by předvídatelné prostředí jistě uvítali. Prostředí, kde stát nebude paralyzován obrovským šokem nad skutečností, že dítě, které se narodí v roce 2008, chce jít v roce 2023 na střední školu.
Právě nyní je populační situace opačná. Křivka porodnosti teď výrazně propadla. Kdybychom chtěli být cyničtí, tak si řekneme: „Teď, teď je ta nejlepší chvíle mít děti!“ Jak to? Jestli se nic nezmění, a ono se nejspíš nezmění, stát si pravděpodobně vůbec nevšimne, že dětí ubylo – a dnešní děti budou mít jednodušší cestu minimálně školským systémem.
Skoro to vypadá, že Česko tlačí své občany v otázkách rodičovství do prapodivné role burziánů. Ti, kdo to umějí s akciemi, se musejí zvládnout chovat podle neintuitivního pravidla – když se ostatní bojí a prodávají, nakupuj! U rodičovství by to asi mělo fungovat stejně. Když se ostatní bojí, plánuj rodinu! Zvláštní úvaha…
Nicméně by všechny vrstvy správy i samosprávy, co jich Česko má, opravdu měly začít přemýšlet, jak udělat náš společný stát více „baby friendly“. Místo toho – s válkou téměř u sousedů a finanční či klimatickou krizí na krku – přihazují závažíčka na tu misku vah, která radí: na tenhle svět děti raději ne.
