Článek
Přijímací zkoušky od Cermatu plní roli imperátorova palce v hledišti gladiátorské arény. O osudu příslušníků a příslušnic generací, na kterých závisí budoucnost, rozhoduje to, jestli v testech udělají dostatečný počet bodů. A dostanou se na svou školu, nebo ne. Palec dolů.
Testy se jako osudová záležitost nejen berou – ony jí skutečně jsou. Speciálně v letech, kdy poptávka v některých případech hodně převyšuje nabídku, jako letos. Stoupající demografická křivka zaskočila českou vzdělávací soustavu víc než řidiče v listopadu zima.
Za těchto okolností není divu, že jakákoli nejasnost, nepřesnost nebo přímo chyba v testech – ale nejasnost a nepřesnost jsou chybou také – vyvolávají velkou pozornost a vášnivou polemiku. Přijímací testy mají ohromnou moc, berou se jako písmo svaté, studentům (a rodičům) z nich tečou nervy. Pro otázky, „jak to bylo myšleno“, tu nemůže být prostor. Ale stalo se, a ne poprvé.
Stres kolem přijímacích testů tentokrát vyvolal spor o to, co je v testující větě „Spor vyvolal stres“ podmětem a co předmětem (podrobně to popisuje tento článek Seznam Zpráv).
To je myslím zrovna problém, který celou testovací anabázi dobře ilustruje: Spor vyvolal stres, nebo stres vyvolal spor? Co bylo dřív, spor o přijímačky, nebo stres z přijímaček? Nebo obráceně? Rozumíme tomu? Nepřidělává nám někdo zbytečné problémy? Nepřiděláváme si je sami?
Když už uchazeče testujeme, bodujeme a třídíme, byl by takový problém hovořit přitom jasnou řečí, neodbývat ji?
K věci samotné: Věta „Spor vyvolal stres“ je včetně svých členů samozřejmě pochopitelná, pokud známe a vezmeme v úvahu kontext. Nejspíš ten, že se někdo s někým pře, a tím pádem z toho je jeden, druhý nebo my všichni na prášky, má hlavu v pejru, vyšiluje a podobně. Spor–podmět, stres–předmět, není sporu.
Bez kontextu je to ale jiná. Protože český slovosled, a to je skvělé, umí tam – i zpátky. Základní typ, připomíná Wikipedie, je „SVO, tj. podmět (subjekt, S) – přísudek (sloveso, verbum, V) – předmět (objekt, O)“. Když „slovní tvary neumožňují rozlišení podmětu a předmětu, je bez znalosti kontextu očekáván slovosled SVO. Obrácený slovosled OVS může vést k nedorozumění.“
A jsme u toho. Spor a stres, oba mužského rodu, od sebe v 1. a 4. pádě nejde rozeznat, takže „Spor vyvolal stres“ může být SVO stejně jako OVS, ani tvar slovesa uprostřed nám nenapoví. Slovosled SVO sice může být „očekáván“, ale v řadě případů není zdaleka zaručený.
Věty obousměrky i titulky obousměráky se vyskytují a nepůsobí závažné karamboly – většinou se dají rozluštit tím „kontextem“ nebo „očekáváním SVO“.
Takže když se dozvídáme, že trendem na MDŽ je „Karafiáty vystřídaly tulipány“, dá se s tím žít, přinejhorším nebudeme dostatečně floristicky trendy.
Titulek „Významné historické budovy v Rakovníku přibližují naučné panely“ je myšlen jako OVS, i když by se dal číst také jako (očekávané!) SVO. Ale tušíme, že od toho, aby něco přibližoval, je tu patrně naučný panel, a ne významná historická budova. Šlo by to i opačně, panely by si to za svou nevděčnou naučnou dřinu tu a tam snad i zasloužily, ale tak to myšleno není.
Jiné obousměráky jsou ale hotovou šifrou, třeba „Fotbalistky zamkly v šatně hokejistky“ nebo „Svit slunce definitivně zahnal déšť“. Kdo koho zamkl a zahnal, SVO, nebo OVS? S tímhle si nezahrávejme, potřebujeme vědět s jistotou, na čem jsme. Některá nedorozumění mohou mít fatální následky.
Tak jako přijímací test z českého jazyka od Cermatu.
