Hlavní obsah

Glosa: Přejmenovat naše ulice správně? Nadlidský úkol

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz

Lidé a firmy z jičínské Ruské ulice se v anketě uspořádané radnicí vyslovili proti přejmenování. Z 237 anketních lístků se vrátilo 98, jen šest bylo pro.

Nejde o Ruskou ulici, ale o to, že „ruských ulic“ je moc. A jiné chybí.

Článek

Aktuální trend přejmenovávání se rozšířil z ulic do vládních budov. V obou případech zatím spíš ve stadiu pokusu. Přejmenování ulic obvykle ztroskotává na anketách mezi místními občany, kteří jsou rádi, že trefí domů postaru, a obávají se změny. Přejmenovat naráz celé ministerstvo vedle toho vypadá jako dost ambiciózní nápad.

A přece: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo práce a sociálních věcí se myšlenkou na změnu názvu zanášejí. To první ústy ministra Petra Gazdíka: Mohlo by to být Ministerstvo vzdělávání. Internetová doména mvzd.cz už je školstvím zaregistrovaná. Na Ministerstvu práce by zase rádi dostali do názvu „rodinu“.

Název někomu nepřipadá adekvátní obsahu. To je úkaz, který překvapivě spojuje úřady s veřejnými prostranstvími českých, moravských a slezských měst.

Kdy jste naposledy v běžné řeči slyšeli, nebo sami použili slovo „mládež“? Ach, ta dnešní mládež? Kriminalita mládeže? Někdo/něco nám kazí naši mládež? Slovo mládež je archivní. Připomíná, že za komunistů existovali „mládežníci“, „mládežnické kolektivy“ a podobná juniorní uskupení. Přežily snad jen „domovy mládeže“ (Socialistický svaz mládeže, domy pionýrů a mládeže ani mezinárodní festivaly mládeže a studentstva nikoli).

A také na ulici „Mládeže“ nebo „Mládežnickou“ můžete tu a tam narazit dodneška. Je to jedna z dlouhého seznamu adres, který tvoří takové to zvláštní milieu našeho uličního názvosloví. Odkaz doby před rokem 1989 je do něj pevně, ale už ne moc nápadně vrostlý. Po první přejmenovávací vlně, která odstranila to nejkřiklavější, se zbytek nechal víceméně být a stárnout. Hlavní účel – zorientovat se ve městě a nazvat lidem domovy – jména dál plní. Jako poctu někomu nebo něčemu se sice vnímají, ale čím dál méně.

Nicméně: vzhledem k tomu, v jaké zemi a v jaké době žijeme, tu panuje očividně disproporční hustota názvů jako Pionýrská, Dukelská, Sokolovská, Partyzánská, 1. máje, ale i Přátelství, ba Družby, dokonce Spartakiádní, Pohraniční stráže, Zlepšovatelů, Průkopnická a Svazácká. Třeba „Partyzánská“ samozřejmě na přejmenování zralá není, ale asi někteří z nás cítí, odkud se ten název vzal a že byli myšleni v první řadě partyzáni rudí.

U hrdinů odboje druhé světové války „samozřejmě“ v uličníku dominují jména jako Fučík a Šverma, kdežto nekomunisté jsou v porovnání s tím zastoupeni sporadicky. Takových „zpráv o zásluhách“, kdybychom se je pokoušeli v názvech ulic hledat, je spousta.

Pohledu na Východ je poplatné i pojmenování ulic zeměpisem a kulturou. „Samozřejmě“, že na Ruskou, Moskevskou, Tolstého nebo Puškinovu ulici narazíte mnohem častěji než na dejme tomu Pařížskou nebo Shakespearovu. Kde jsou prokletí básníci a další velikáni? Gagarin? Ale ovšem. Armstrong? Nevím, dál. Šaljapin byl stejně skvělý pěvec jako Caruso – ulici má jen ten první. Německá snad ani neexistuje. Kdežto po východních sférách glóbu se nazývá kde co. Například v Praze 10 jde rovnou o názvoslovný koncept a asi nějak vyžijeme s tím, že se Magnitogorská ulice nejmenuje dejme tomu Liverpoolská a že Uljanovská není Bostonská ani Arizonská.

Nic z toho neznamená, že je potřeba rozjet nějakou přejmenovávací vlnu. Novou ceduli by zasloužily jen výjimky: jako ulice Antonína Zápotockého (Vyškov-Dědice), Revolučních gard (Bezdružice) a víc než sporná Koněvova (Praha 3 a jinde). Hlavní problém – pokud ho někdo cítí – je v tom, že staré názvy nebývají „špatné“ samy o sobě, ale že dohromady skládají zkreslený obrázek o tom, kdo je paměti-hoden. O tom, kdo a co si u nás zaslouží ulici. A o kom a o čem cedule mlčí.

Teoreticky by to mohla spravit výstavba a přísun prostranství, která by obdržela zatím proporčně zanedbávaná jména. Ale zbrusu nových adres je jednak málo, jednak jsou často k dispozici na ne úplně adekvátní periferii. U Václava Havla se to vyřešilo letištěm. Mimochodem, kolik ulic má Havel mimo Prahu?

Ano, některá místa se nejmenují „moc dobře“, stejně jako by šlo „zlepšit“ název Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Tělovýchova je v názvu ještě větší archaismus než mládež. Ale jestli stará jména plní účel a vysloveně nepobuřují nepatřičností, není potřeba na ně sahat. Na cti nikdo netratí tím, jestli celý život bydlí v Mládežnické nebo na Západní 25. ulici.

Doporučované