Článek
Asi jsme všichni jako děti znali legrační Čapkovu pošťáckou pohádku, která poštu líčila jako romantické místo, kde se nezajímavější věci odehrávají v noci. Pan Kolbaba, povoláním listonoš a pošťák, tam nachytal poštovní skřítky, jak hrají karty s dopisy. Nejvyšší kartou, srdcovým esem, bylo psaníčko, kde mládenec vyznává lásku své dívce.
I dnes zůstává poštovní úřad „zakletým místem“, jak napsal Karel Čapek před 90 lety. Ale vyprávět o poště už není na pohádku, spíš na baladu s dost tragickým koncem. Pan Kolbaba by si musel položit otázku: K čemu vlastně potřebujeme poštu? Neměla by se raději zrušit? A co vlastně dneska obnáší pošťácké řemeslo?
Dopisy a psaníčka? Vždyť ty už si málokdo posílá, nahradily je e-maily a esemesky. Dnešní mládenec projeví zájem o dívku spíš tím, že jí „lajkuje“ videa na TikToku. Listonoš Kolbaba by možná měl radost, že se v nové éře aspoň už tolik nenachodí, nenaběhá, nenalítá, nenahoní a nenašlape.
Posílání balíků? Ano, to je skvělý, rychle rostoucí byznys. Vždyť lidé už moc nechodí do obchodů, nakupují na internetu a nechávají si zboží posílat domů. Jenže, pan Kolbaba by zjistil, že milovaná pošta v tomhle oboru, který kdysi jako jediná uměla, úplně zaspala. Balíky jí vyfoukla dravější soukromá konkurence.
Co tam máme dál? Platební a finanční služby? Pan Kolbaba je pošťácký srdcař, což o to, takže umí i o půlnoci vyseknout rozdíly mezi poštovní poukázkou A, B a C. Jenže k čemu to je, když dneska platíte bezhotovostně? Namíříte mobilem na takový ten rozkostičkovaný obrázek, QR kód se tomu říká, a je hotovo. Pošta se svými finančními službami vůbec nemůže stačit bankám.
Důchodová služba? To je snad jediná aktivita, kde by pan Kolbaba poznal poštu, jak si ji pamatuje z minulého století. Tady je pořád vysoká poptávka. Skoro třetina důchodců, asi 700 tisíc, si nechává posílat penzi v hotovosti přes poštu. Ve městech si potrpí na „odnosný důchod“, kdy si příjemce vyzvedává zasloužené peníze na poštovní přepážce.
Na venkově mají raději „důchod doručný“, kdy vám listonoš (to je panečku slovo!) přinese penzi pěkně domů. Pane Kolbaba, to byste zas nachodil tisíce kroků denně, a těch schodů! Možná si ale řeknete: Máme kvůli tomu držet poštu, nebo důchodcům nařídit, že každý příjemce státní penze musí mít jednoduše účet v bance, kam se mu budou peníze zasílat?
Tragickým koncem pošťácké balady by po tomhle výčtu měl být logicky bankrot, vždyť je to mrtvý podnik. Takže rozprodat pobočky a propustit 30 tisíc pošťáků, poštmistrů a listonošů s výzvou, ať poslední zhasne? To ne, pohádka by měla končit šťastně. Možná bychom tomu zakletému úřadu měli dát šanci.
Začněme tím, že už té firmě nebudeme říkat „pošta“, když už jí tolik nejdou klasická psaníčka, balíky a složenky. Vždyť dneska by to mohlo být docela pěkné místo pro veškerý kontakt se státem. Pro lidi, kteří chtějí (a mají na to právo) zůstat off-line. Tady by si všechno vyřídili, aniž by museli běhat po jiných úřadech nebo doma ťukat do počítače.
Bohužel, za 15 let od zavedení Czech Pointů, kde můžete získat třeba ověřené výpisy z informačních systémů veřejné správy, se nabídka dalších služeb moc neposunula. Přesto všechno, pane Kolbaba, i když vás pochopitelně to pošťácké řemeslo už nějak omrzelo, ještě tomu dejte šanci.
Jen už nebude povoláním listonoš a pošťák, nýbrž úředník.
