Článek
Cynik by řekl, že se v Praze ve středu neodehrálo nic mimořádného a nečekaného. Když se fotbaloví fanoušci, pokud to nejsou notoricky slušní Japonci, dostaví ve velkém do zahraničního města, kde je spousta hospod, obvykle z toho vyplyne dost nepořádku. I výtržností.
A pokud jde o Prahu 1, byl celkový obrázek v den zápasu Fiorentina – West Ham na stupnici někde mezi běžným pátkem a silvestrem. Jistě, ne každý večer se tu „turisté“ rvou v barech a ne každý pátek pokryje Staroměstské náměstí taková hromada odpadků. Ale kulisy jsou pořád stejné – historické centrum metropole je už dávno designované právě pro podobné příležitosti a radovánky. Smutné.
Ne že by je to omlouvalo, ale člověk se vlastně nemůže „turistům“ zas tak divit, že naše hlavní město a jeho „lákadla“ používají tak jako někteří fotbaloví fanoušci. Přijeli se „pobavit“.
Tohle všechno se ví, zbývající stálí obyvatelé Prahy 1 (zhruba polovina oproti počátku 90. let) si na to stěžují permanentně, řeší to i komunální politici, ale výsledek je pořád stejný: změna k lepšímu, pokud ji vůbec lze zaznamenat, se týká jen těch nejkřiklavějších případů – viz takzvaná pivní kola.
Reakce na středeční dění tak může být právem pohoršená, ale jen stěží udivená. Je to jen další díl „reklamy“ na Prahu jako metropoli alkoturistiky s nabídkou pokleslých služeb. Vítejte na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Přečtěte si více o dění v den zápasu:
Město ovšem má koncepci příjezdového cestovního ruchu. A už její název „Zájmy Prahy na prvním místě“ dává tušit nějaký problém. A taky že ano, hned první dva z tuctu vyjmenovaných míří k jádru věci: „Umocňující se turistifikace historického centra Prahy a její rozšiřovaní do dalších částí – vytlačování služeb denní potřeby, zvyšování cen služeb, zboží a nemovitostí (turistická inflace, turistická gentrifikace).“ A zadruhé, „prohlubující se absence místních obyvatel v centru Prahy, která přispívá k vnímání této části města pouze jako turistické atrakce“.
Takže odvrácenou stranu turistického ruchu známe. Teď jde ještě o to, docenit ji a podle toho vážně jednat. Nedat na to, že rostoucí počty turistů a jejich útraty, vyšší návštěvnost „lákadel“ nebo nadouvající se kapacity letišť se samy o sobě prezentují jako čistě dobré zprávy – kterými ale nejsou. Kdyby byly, měli bychom se společně radovat, kolik sudů fanoušci vypili, že hospodám stouply tržby a ekonomice HDP. O turistice je ale potřeba přemýšlet jinak: „Zájmy obyvatel (Prahy) na prvním místě.“
Průzkum PAQ Research a NMS Market mezi rezidenty v Praze 1 zjistil, že kvalita života jim rapidně stoupla během pandemie: „Ubylo totiž turistů a některých provozoven. Obyvatelům většinou nevadí luxusní podniky, mnohem spíš prodejny se suvenýry, alkoholem, cukrovinkami či masážemi. Velké většině se nelíbí alkoholový turismus a celkové přizpůsobování ulic turistům.“ Silně kritizované je i Airbnb, pohroma pro bydlení v původním smyslu toho slova.
Pandemie skončila a život se vrátil do starých kolejí se vším všudy. Funkce nočního starosty, s velkou slávou zřízená v roce 2019, se v roce 2021 stala zbytečnou, protože prakticky žádní turisté, kteří by za noci křižovali Prahou, neexistovali. V roce 2023 jsme tam, kde jsme byli. Místní lidé zejména.
