Článek
Speciálně ve velkoměstech začíná být eticky problematické vlastnit SUV, tedy sport utility vehicle, česky sportovní užitkové vozidlo. Nesprávně je tahle kategorie aut označovaná jako terénní. Dnešní SUV jsou ve většině spíše jen velká, těžká, díky masivní karoserii pro osádku bezpečnější. Zřídka jde o skutečné off-roady s mezinápravovým diferenciálem. Zabírají v ulicích víc místa než dejme tomu Volkswagen Golf. Mívají vyšší spotřebu a ta starší zanechávají silnější uhlíkovou stopu.
V Česku vyrábí SUVéčka třeba Škodovka. Za malé SUV je označován model Yetti, za velké Kodiaq. Zákazníci je chtějí čím dál víc. Leč hlasy intelektuálů tvrdící, že SUV do města nepatří, rovněž sílí a nabírají popularitu. Mohutní i protesty. Aktivisté SUV vozům už i v Česku vypouštějí pneumatiky. Což považuji za stupidní a nebezpečné.
Smáznout tím jako nemoudrý veškerý nesouhlas s SUVéčky by ovšem také nebylo chytré.
Nesnesitelně ostře tento problém nasvítila nyní soudem řešená brněnská tragédie. Jistá Natalie K. řídící Mercedes-Benz GLS odbočovala do poklidné ulice v obytné části, kde si hrály děti. Devatenáctiměsíční holčička, ve chvíli, kdy její matka otevírala garáž, popadla odrážedlo kamarádů a vjela do silnice. U retardéru se střetla s mercedesem. Motoristka dítě přes vysokou kapotu vůbec neregistrovala. Podle expertů neviděla postavou drobnější žena celých devět metrů před auto (!). Dívka na místě zemřela. Žena dostala roční podmínku. Rok a půl nesmí řídit.
Anketa
Asi nejsem jediný, komu trest přijde neadekvátní. A to ještě při vědomí, že si Natalie K. cestu krátila ulicí, kam je zákaz vjezdu. Sympatie nevzbuzuje ani obhajoba, která požadovala úplné zproštění viny. Mimo jiné se zdůvodněním, že si prý místní matky z ulice (kam, zopakujme, nemají jezdit auta) udělaly hernu. Kristepane, dopustit se něčeho tak otřesného a projevit takovou dávku nesoudnosti a absence soucitu, je už snad samo o sobě trestné.
Podobné nehody se ale dějí i jinde. Následky by byly patrně méně drastické, pokud by nešlo o velká a těžká auta. Odpor proti SUV v kontrastu s rostoucí poptávkou po nich roste. „Je zcela nezodpovědné vyrábět i řídit SUV,“ uvedlo třeba hnutí Greenpeace. „Riziko úmrtí chodce v případech srážky s SUV je mnohem vyšší než u běžného auta. Kvůli vyšší kapotě vozu hrozí o 50 % vyšší pravděpodobnost smrtelných nehod,“ dodalo ekologické hnutí.
Někde už uvažují, že SUV zakáží vjezd do center měst. Například starosta berlínského městského obvodu Mitte Stephan von Dassel prohlásil, že vozidla typu SUV by v centrech měst neměla jezdit. Každá chyba při řízení ohrožuje podle von Dassela životy. „Tato auta jsou navíc zabijáky klimatu. Jsou hrozbou i bez nehody,“ řekl von Dassel. Dodal, že „tanky do měst nepatří“.
Jiní experti říkají, že je to nesmysl. Že zásadní je rychlost. Že pokud malý VW Polo jede městem sedmdesátkou, je dejme tomu stejně nebezpečný jako čtyřicítkou se pohybující Porsche Macan.
Praha zavalená SUVečky
„Praha musí čelit nejen nárůstu vozů v ulicích, ale i tomu, jak se auta neustále zvětšují. Dnes zabírá automobil průměrně 8 m2, což je o pětinu více než v roce 1991, a běžná parkovací místa (o velikosti 13 m2) pomalu přestávají stačit,“ píše se v jedné z analýz pražského Centra architektury a městského plánování. Vzhledem k tomu, že graf „Vývoj velikosti automobilu“, který to dokládá, končí rokem 2015, dá se s úspěchem soudit, že dnes bude situace ještě horší.
Co s tím? Plošná opatření nepomohou, míním. Tady je třeba přiznat, že jezdím letitým Volvem XC 60. Jistě, je to SUV. Ale když je na parkovišti před supermarketem postavím vedle Octavie Scout, rozdíl je co do výšky, šířky i délky malý. A ještě: vozím-li děti, jsem mnohem klidnější, než v dobách, kdy jsem řídil Fabii. Silné auto mě nesčetněkrát v zimě na Liberecku zachránilo v situacích, kdy byla malá auta na zasněžených zledovatělých silnicích ponechána osudu.
Jezdit Prahou v Cadillacu Escalade, Chevroletu Tahoe nebo farmářském pickupu Dodge RAM je bez diskusí absurdní. V jizerskohorském a krkonošském prostředí ale, tvrdím, mají SUV speciálně pro horské podnikatele místo a opodstatnění.
Ale bůhví. Možná si lžu do kapsy. Pravda může být, že mám svoje auto prostě rád a přísná měřítka uplatňuji pokrytecky jen na okolní svět.
Bez debat každopádně je, že se změnila společenská atmosféra. Speciálně v Praze, kde bych se ještě před pěti roky vlastnictvím Volva, auta každého správně zasmušilého filmového detektiva – speciálně skandinávského – pyšnil, dnes raději mlčím.
Protože od liberálně smýšlející ekologicky uvědomělé městské střední třídy, s níž v novinařině přicházím do styku, bych se obdivu stoprocentně nedočkal. Naopak, byl bych za vidláka.
