Článek
Řezníci a uzenáři vytáhli do boje proti vegetariánským párkům. Po libové kampani „Žeru maso“, která za slabé čtyři miliony korun od Ministerstva zemědělství „vyvrací mýty o mase“, chtějí rovnou zaříznout názvy, které spojují masné výrobky a rostlinnou výrobu.
Masaři se odvolávají na to, že „maso je kosterní svalovina jatečných zvířat, vyhláška platí a nikdo ji nezměnil, takže z rostlinné stravy nic takového jako maso neexistuje“. Ve veganských burgrech a spol. tím pádem vidí oxymóron typu „svítání na západě“ a hlavně nekalou konkurenci.
Předpokládám, že problém se týká jen používání názvů ke komerčním účelům – v soukromí si budete moct „sójový salám“ a „rostlinná tlačenka“ šeptat dál, aniž by na vás Svaz zpracovatelů a zpracovatelek mas poslal jazykovou policii a ÚHOS. Smíte to dokonce i jíst!
Zlí jazykové tvrdí, že masitá lobby se dobývá do otevřených dveří. Protože její párky jsou někdy spíš pěna v igelitu, jak o tom zpívá Slobodná Európa.
Ale nehledě na to, spor o copyright na masná slova stojí za pozornost. Je předem prohraný, jako snad každý boj proti používání náhražek za „poctivé“ a „tradiční“ významy slov „jako od babičky“. V jazyce i v podnikání.
Když zůstaneme u gastronomie, mohla by po konceptu „Žeru opravdové maso“ teoreticky následovat osvětová akce „Chlastám opravdové pivo“, protože tzv. nealkoholické pivo sice původně jako normální pivo vznikalo, ale po vakuové destilaci je ryzí asi tak jako veganský utopenec. A „chlastat“ se věru nedá.
Žádná taková kampaň, s videoklipem od Kabátu ani bez něj, ovšem nebude: Alkoholické a nealkoholické pivo vyrábějí jedny a ty samé firmy a zhusta je pívají jedni a ti samí lidé, takže v tomto případě není, kdo by si stěžoval na parazitující konkurenci.
Svobodnému spotřebiteli nicméně musí zůstat právo volby: Dát si pivo, nebo nealkoholické pivo, a k němu steak, nebo vegetariánský steak, bude-li čelit takové nabídce. Jakmile se dají možnosti A a B jasně rozeznat, není k zapovídání názvů důvod: známé peripetie kolem rumu byly jiný případ.
Ochrana slov v jejich původním, neodstředěném významu, je cenná. Bohužel málokdy někomu stojí za peníze na právníky a reklamní kampaně. Ani by to nedávalo smysl. V úvahu přichází jedině jazyková svépomoc – to, co slova znamenají skutečně, a to, co se z nich stalo a k čemu to vede, si musí hlídat každý sám. Podstatná jména jsou i se svou podstatou k volnému použití, a tak to má být.
Takže třeba v realitním názvosloví dnes už notorický termín „rezidence“ v 99 procentech případů není „honosné sídlo“ nebo „přepychové obydlí“, ale prostě součást názvu nějakého nemovitostního projektu. Ale zní to nóbl, co?
Podobně je to s podivným, jakoby vteřinovým lepidlem spojeným slovem „viladům“, které prokoukla i sama jazyková poradna Ústavu pro jazyk český: „Dovolujeme si vyslovit hypotézu, že užívání slova viladům souvisí s komunikační strategií tzv. developerů či stavebních firem. Viladům jistě evokuje jiné asociace (vyšší úroveň, útulnost, soukromí, přiměřené dimenzování stavby atd.) než dům bytový (bezprostřední přítomnost sousedů, nepřiměřené dimenzování stavby, malé či žádné vazby na okolí domu), ačkoli věcná skutečnost je stejná.“
Pravé rezidence a skutečné vily samozřejmě žádnou lobby, která by se jich zastávala tak jako zpracovatelé masa masných výrobků, nemají.
No a pak jsou už úplně beznadějné případy. Třeba „neděle“. Nebo takový „ráj“ – slovo s až extrémní obsahovou kvalitou, které si pro své potřeby půjčuje úplně každý. Existují ráje České, pivní, saunové, rybářské, bylinkové, turistické a ráje milovníků čehokoli. Nebyl snad „ráj“ původně něco jako „maso“, nemělo by se mu odpomoci od vytěžení ochrannou známkou? Pozdě, význam je dávno přenesený. Daleko.
A kde najdou zastání už úplně abstraktní slova jako krása, vášeň, mír? Co o nich říká vyhláška, z čeho se skládají, nezměnil někdo jejich definici?
