Článek
Glosu si také můžete poslechnout v adioverzi.
Španělský nejvyšší soud zrušil pravidlo, že zájemkyně o práci u policie musí měřit alespoň 160 centimetrů, informovaly agentury AP a Reuters. Diskriminace se někdy ubírá nenápadnými, ale také dobře vyšlapanými cestami, ze kterých není snadné uhnout.
Pro minimální policejní míru by se důvody najít daly – od fyzické zdatnosti policistů a policistek takzvaně v ulicích a s ní související „optické autority“, po bezpečnost samotných mužů a žen zákona.
Tak nějak před několika lety argumentoval i soud v Severním Porýní-Vestfálsku, který naopak pro službu u policie potvrdil požadavek 163 centimetrů výšky. Pro muže i ženy.
Ve Španělsku šlo ještě o něco jiného. Španělé-policisté musí měřit nejméně 165 centimetrů, což je o 9 centimetrů méně než průměrná výška v populaci. Průměrná Španělka, uvádí AP, měří 163 centimetrů, takže policejní míra pro ženy byla přísnější – jen o 3 centimetry nižší.
Žalobkyně, kterou kvůli její výšce k policii nevzali, podle agentur namítala, že limit 165 centimetrů nesplňují jen tři procenta mužské populace, kdežto méně než 160 centimetrů měří celá čtvrtina žen. Což je v tomto případě při volbě povolání znevýhodňuje. Soud to uznal za nepřímou diskriminaci. Právem.
Je příjemné zjistit, že v nějakém ohledu rovných příležitostí za západní Evropou vyloženě nekulháme. U nás policejní míra neexistuje (je předepsaná pouze pro policejní koně). Uchazeči a uchazečky tak jen musí (to i ve Španělsku) projít testem zdravotní a fyzické způsobilosti: jsou v něm kliky, tzv. člunkový běh a podobně. To je fér.
Výšku předepisuje naše armáda – standardně od 155 centimetrů u žen a 160 u mužů, plus různorodá pravidla pro různé specializace (obsluha radarů, pomocný personál) a jednotky (dělostřelci, průzkumníci, tankisté, chemici, potápěči, Hradní stráž).
I tady se to dá pochopit: výstroj, takže i skafandr, se šije s přihlédnutím k obvyklým konfekčním velikostem. Ale co ten pěticentimetrový rozdíl mezi muži a ženami? Obstál by ve španělském testu?
Průměrná výška českého muže je něco málo přes 180 centimetrů. U žen o zhruba třináct centimetrů méně. Takže i tady se zdá, že parametry ženy znevýhodňují – je pravděpodobné, že v populaci – tedy i ve „vojenském věku“ – bude větší procento žen pod 155 centimetrů výšky než mužů menších než metr šedesát. I když české ženy jsou podle čísel z roku 2014 dokonce čtvrté nejvyšší na světě, kdežto muži „až“ desátí.
U policie a armády se dá diskutovat o diskriminaci z důvodu malé výšky. Kdežto dvoumetrový muž se z objektivních důvodů jen těžko může stát profesionálním tankistou a je nepravděpodobné, že by to vysoudil.
Ale pak je tu – také dobře vyšlapaná – diskriminace vysokých. Známe ji třeba z koupališť nebo od lyžařských vleků, kde se dětské a dospělé vstupné běžně třídí podle toho, kolik člověk měří.
Takže potomci vysokých rodičů, respektive jejich peněženky, mají smůlu: děti „vypadají velké“, tak platí víc než jejich úplně stejně staří, jen méně vyrostlí kamarádi. Je to špatně, jasná diskriminace, a zvykli jsme si na to. Nezmění to nějaký soud taky?
