Článek
Normální Daniela zase jednou vyrazila na obranu normálního světa. Senátorku Kovářovou pobouřila zpráva, že se náměstek pražského primátora Jiří Pospíšil stane otcem, údajně díky náhradní matce.
Pro pořádek podotýkám, že nic z toho nezveřejnil ani nepotvrdil Jiří Pospíšil osobně, jde o drby z anonymních zdrojů převzaté z bulvárního plátku.
„Koupil si dítě? A komu bude dívka říkat maminko?“ má starost pavlačová drbna, pardon vlastně členka horní komory českého Parlamentu.
Náhradní mateřství v Česku je ožehavé téma. Dokonce se s paní senátorkou shodnu, že by se mělo začít nějak legislativně řešit, protože dnešní šedá zóna neprospívá nikomu.
Mě ovšem motivují spíš skuteční obchodníci s dětmi – jako třeba gang, který jsme odhalili na Seznam Zprávách a který doopravdy vykořisťuje matky a nestará se o to, co se vlastně s koupenými dětmi stane. Nikoli konkrétní lidé či páry, u kterých jsou všechny předpoklady, že dítě budou milovat.
Jenže ono o ty děti zas až tolik nejde. Způsobila by takové pobouření žena, která si oplodnění nějak zařídila a její dítě také nebude nikdy vědět, komu říkat „tatínku?“ Těžko.
A co takhle heterosexuální muž, který by se zjevil s biologicky vlastní holčičkou, o jejímž původu by se nešířil? Po tom, komu říká maminko, by nikdo nepátral – naopak by bylo považováno za neslušné se vrtat v tom, jak má onen muž uspořádané rodinné vztahy.
Za péčí o normální svět se totiž neschovává nic jiného než stará dobrá homofobie. „Asistovaná reprodukce je u nás jen pro neplodné heteropáry, nikoliv pro jednoho homosexuála. Je pan náměstek gay?“ ptá se bez obalu Kovářová.
A co je vám do toho, paní senátorko? S kým kdo spí, je jeho osobní věc. Že vy osobně máte potřebu vykřikovat do světa, jak souložíte v ministerských kancelářích, opravdu neznamená, že podobným exhibicionismem trpíme všichni.
Je to mimochodem krásná ukázka té údajné české „tolerance“ k homosexuálům. Jsem si jistá, že paní senátorka má mezi gayi mnoho přátel, ale … okamžitě jsou sprostí podezřelí.
Sexuální orientace přitom s problematikou náhradního mateřství příliš nesouvisí – využívají ho především neplodné heterosexuální páry, naopak třeba homosexuální ženy se při troše šikovnosti „obejdou“ bez něj.
Jestli paní senátorku opravdu trápí osudy dětí z náhradního mateřství, nic jí jako zákonodárkyni nebrání s tím legislativně něco dělat. Může klidně navrhnout i úplný zákaz, to je její právo. Ale zneužívat u toho příběhy konkrétních lidí a ještě se otírat o sexuální orientaci je sprosťárna.
