Článek
Věci zašly tak daleko, že na libereckých sídlištích musela na konci minulého týdne policie rozvěsit letáky, které varují majitele psů před otrávenými návnadami, jež se objevují u paneláků. „Jsou v podobě buřtů, které tu v posledních dnech někdo rozhazuje se zlým úmyslem. Obsahují nebezpečnou látku, jejíž pozření vyvolává u zvířat závažné zdravotní potíže, které mohou vést k jejich úhynu,“ píší policisté.
To samé se aktuálně děje v mém rodném sousedním Jablonci nad Nisou. Tady na to jdou nepřátelé psů postaru. V místech, kam lidé chodí zvířata venčit, rozhazují kousky párků nebo masa, v nichž jsou malé hřebíky, kusy žiletek nebo třeba do ostrého hrotu vybroušená párátka.
Těžko říct, proč se situace vyhrotila právě nyní. Přičemž se vzhledem k rozlehlosti oblasti, kde se návnady objevují, i k jejich různé podobě evidentně nejedná o dílo jednoho člověka nebo lokální partičky puberťáků.
Moje fantazie není natolik bezbřehá, nebo snad zvrácená, aby dokázala vyprodukovat motiv, který člověka vede k takovému činu. A to i s vědomím, že se vystavuje trestnímu postihu. Policie ostatně na letácích žádá lidi, aby ji o čemkoliv podezřelém okamžitě informovali. Nastražení nebezpečné nebo otrávené návnady je totiž trestným činem týrání zvířete, za který hrozí tři roky vězení.
Nebál bych se takové chování pasovat i na svého druhu zločin proti lidskosti. Při venčení psa potkávám stařenky i muže velmi pokročilého věku, pro které je, troufám si hádat, jejich pes často jedním z mála životních partnerů. A nebýt „povinných“ ranních a večerních zvířecích vycházek, možná by jen obtížně hledali důvod, proč se vypravit ven, speciálně nyní, kdy v Jablonci leží patnáct centimetrů sněhu a časné ranní teploty klesají k deseti stupňům pod nulou.
Návnada z Liberce-Vratislavic, před níž varuje policie.
Což by byla škoda. Navíc nebezpečná. Denně vidím seniory se psy v oblíbených zákoutích parku nebo na dětských hřištích, kde si dlouze povídají. Sociální kontakt je pro staré lidi mimořádně důležitý.
Abych nehovořil jen na základě dojmů. „Nejdůležitější pohnutkou (k vyhledávání sociálních kontaktů) bývá redukce úzkosti, potřeba sociálního srovnání a získání informací,“ uvádí například Olga Böhmová ve své práci Sociálně izolovaní senioři a možnosti jejich podpory.
Píše: „Přítomnost blízké osoby nebo osob zvyšuje pocity štěstí v radostných chvílích a naopak poskytuje úlevu a útěchu při smutku, bolesti a zklamání. Vzájemná důvěra a vzájemné sdělování si informací, které nejsou přístupné jiným lidem, vyvolávají u lidí s blízkými důvěrnými vztahy příjemné pocity. Stejně tak je významné sdílení stejných či podobných názorů, přesvědčení, postojů a možnost jejich diskutování. Blízké mezilidské vztahy dávají člověku pocit bezpečí a jistoty, že se může v obtížných životních situacích obrátit o pomoc na někoho, o kom ví, že o něho má starost a že je ochoten mu pomoci.“
Otrávíte-li důchodkyni psa, otrávíte jí tím i život. Což nemyslím jako nadsázku.
