Článek
Do oběživa se zakusuje třináctiprocentní inflace, to je letošní odhad České národní banky. Jak hodnota peněz klesá, je čas položit si také otázku: Neměli bychom začít platit stokorunovou mincí?
Zrušení hotovosti je utopie a přijetí eura v blízké budoucnosti také, takže tyto dvě eventuální námitky můžeme škrtnout. Zavést kovovou stokorunu by bylo klidně možné a nebylo by na tom nic extravagantního.
Nesouvisí to samozřejmě jen s letošní inflací – trend pokovování platidel stále vyšších nominálních hodnot je dlouhodobý. Pamětníci si ještě vzpomenou, že existovaly jen papírové dvaceti- i desetikoruny. Papírové padesátikoruny byly zrušeny v roce 2011. Ale kovová padesátikoruna obíhá už od roku 1993! A ačkoli peníze už nejsou, co bývaly, na zelenou stovku jsme si od té doby sáhnout nedovolili.
V roce 1993 byla průměrná měsíční mzda necelých šest tisíc korun (teď čtyřicet tisíc), benzín stál plus minus osmnáct, chleba byl za desetikorunu, půllitr lahvové desítky vyšel bratru na šest korun. Ceny jsou už jinde a papírové peníze (vy šťastnější) musíte vytahovat prakticky pořád. Tak dejme šanci i penězům, co se kutálejí. Když už jsme zrušili chudáky padesátníky.
Pro kovovou stokorunu (teoreticky už můžete zaplatit pamětní mincí, ale kdo by to dělal) mluví nejen komfort zákazníků, ale i tvrdá data: Když končily papírové padesátky, člen bankovní rady Pavel Řežábek pravil, že „náklady na udržování padesátikorunových bankovek v oběhu jsou v porovnání s mincemi stejné hodnoty výrazně vyšší“. A zatímco mince mají životnost desítky let, bankovky je potřeba obměňovat průměrně každé tři až čtyři roky.
Že se ke kovové stokoruně blížíme, ať chceme, nebo ne, naznačuje další údaj: Padesátikoruna se loni poprvé stala nejvyráběnější mincí korunové soustavy. Padesátikorun se vyrazilo necelých 23 milionů, víc než korun. Při padesátinásobné nominální hodnotě. A podle údajů ČNB mezi lidmi koluje víc bohatství v padesátikorunách než ve stovkách.
Příběh by mohl být stejný jako s padesátikorunou – nejde o to papírovou stokorunu zrušit, nebo rozhodně ne hned, ale dát jí kovového sourozence. Což by víc odpovídalo tomu, jakou mají peníze hodnotu a jak se s nimi běžně zachází. (Kurz stokoruny leží mezi kovovou dvoueurovkou a zatím až na výjimky papírovou pětieurovkou.)
Praktické důsledky stokorunové mince pro kasičky, těžké kapsy (opět těch šťastnějších z nás) a automaty všeho druhu (některé dodnes odmítají uznat existenci kovových padesátikorun!) by byly značné a nedohlédnutelné. Šlo by i o významnou psychologickou změnu: Vždyť stokoruna se bere jako nejtradičnější, fundamentální bankovka, od které se ty další jakoby odvozují. Je na ní největší Čech Karel IV. Ale copak můžeme do soudného dne trvat na tom, že stovka je jenom zelená, a na papírovou modlu nesmíme sáhnout?
A navíc bych se docela těšil, co by na té kovové stokoruně bylo. Nebo kdo. Že s ní svět už nebude jako dřív, je jisté.
