Článek
U neheterosexuálních lidí v Česku se výrazně častěji vyskytují duševní poruchy a sebevražedné myšlenky. Ukázala to první studie tohoto druhu u nás.
„Až u 52 procent gayů a leseb se vyskytuje alespoň jedna duševní porucha. Až čtvrtina pak reportuje suicidální (sebevražedné, pozn. red.) myšlenky nebo chování, což je pětinásobek ve srovnání s heterosexuální populací,“ konstatuje pražský Národní ústav duševního zdraví.
Podíl počtu lidí trpících aktuálně alespoň jednou duševní poruchou činil 19 procent u heterosexuálů, 52 procent u gayů nebo leseb a 33 procent u bisexuálních lidí.
Přímo sebevražedné myšlenky a chování se vyskytovaly u necelých šesti procent heterosexuálních osob, 25 procent gayů nebo leseb, 23 procent bisexuálních osob a 11 procent takzvaně sexuálně rozmanitějších osob.
„Téměř pětinásobně vyšší výskyt sebevražednosti u gayů a leseb bohužel není výsledkem, který by se významně odlišoval od zjištění podobných studií v zahraničí. U nás je ale tato problematika stále z velké části ignorována a je zřejmé, že je zapotřebí jí věnovat náležitou pozornost,“ upozornil Michal Pitoňák, hlavní autor studie z Národního ústavu duševního zdraví a vedoucí pracovní skupiny Duševní a veřejné zdraví sexuálně a genderově rozmanitých lidí.
Studie o sexuální orientaci a psychice
Nová studie Mental health and help-seeking in Czech sexual minorities: a nationally representative cross-sectional study byla nyní publikována v prestižním časopise Epidemiology and Psychiatric Sciences.
Každého jistě napadne otázka po příčinách a následcích. Speciálně v této oblasti je to dosti jasné. „Předchozí výzkumy doložily, že tyto rozdíly v duševním zdraví nejsou zapříčiněny sexuální orientací, ale jsou z velké části způsobeny společenskou stigmatizací, diskriminací a nedostatečným přijetím, které neheterosexuální lidé zažívají,“ tvrdí Národní ústav duševního zdraví.
Studie dle expertů přináší spolehlivé důkazy o tom, že neheterosexuální lidé žijící v Česku mají ve srovnání s heterosexuálními lidmi výrazně horší duševní zdraví. Je prý přitom zřejmé, že značnou část jejich potíží způsobují strukturální faktory: „Diskriminace, stigmatizace a menšinový stres,“ vyjmenovává Tomáš Formánek z pracovní skupiny Psychiatrické epidemiologie a doktorand univerzity v Cambridge.
Již citovaný badatel Michal Pitoňák celou věc uzavírá jednoduše: Je podle něj nutné začít zavádět systémové změny: „Jedním z takových řešení, které bylo identifikováno v oblasti výzkumu suicidality LGBT+ osob, je například zpřístupnění manželství pro LGBT+ páry.“
Takže dámy a pánové, čeští zákonodárci, existuje cokoli hodnotnějšího než díky relativně triviálnímu politickému úkonu zachránit byť třeba jediný lidský život?
