Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Při cestování metrem raději sedíte, nebo stojíte? Pokud sedíte, v jakém směru nejraději? Pokud sedíte na jednosedačce, o co se opíráte? Pokud stojíte, omezují vás nějak cestující, kteří na jednosedačkách sedí otočeni bokem ke směru jízdy? Samé důležité otázky. Pocházejí z ankety, kterou pražský dopravní podnik zveřejnil na internetu.
Uzávěrka odpovědí má být už dnes, posledního dubna, takže tento text nebudiž vykládán jako pokus o jejich ovlivnění. Volba cestovních návyků je v mezích přepravního řádu svobodná.
Oč vlastně jde a proč je to tak zásadní, že si tvůrce MHD dává – zcela správně – záležet tak, jako by se vybíral prezident republiky? Referendum!
Ve vagonech metra se už delší dobu vede územní spor. Jeho podstatou je, jestli mají cestující na jednosedačkách sedět rovnoběžně se směrem jízdy, anebo kolmo ke směru jízdy. V pěně všedních dní není malých problémů a tenhle tu s námi pobude ještě dlouhá léta.
„Boj o území“ – který se pokouší zmapovat a rozetnout právě ona anketa – spočívá v tom, že cestující sedící kolmo ke směru jízdy zabírají víc místa v prostoru vyhrazeném pro stání. Obrátí do něj své dolní končetiny, udělají si pohodlí, získají víc místa na čtení nebo na psaní, prostě rozšíří svou osobní bublinu. V poloprázdném vlaku samozřejmě nejde vůbec o nic a na zvoleném posezu nezáleží. Když je metro plnější, neřkuli narvané, je to už vážnější.
V téhle potenciální kulturní válečce mezi sedícími a stojícími si začali ti první. Majitelé míst k sezení. Postupně přišli na to, že jednosedačku nemusí používat předepsaným způsobem, tedy být opřeni o opěradlo, tak jak to myslel designér. Ale že se mohou uvelebit kolmo ke směru jízdy, zády na stěně vagonu. Tím pádem máte víc místa na nohy vy i ten, kdo sedí čelem proti vám. Nemusíte řešit, jestli do sebe nešťoucháte koleny.
Tuhle jednosedačkovou techniku nám postupně začalo používat čím dál víc cestujících a dnes zcela dominují. Poměr sedících „řádně“ a „kolmo“ je odhadem 1:10. Anarchie.
Pro sedící pasažéry jde o typické win-win řešení. „Kolmisté“ vyboxovali nejméně několik decimetrů čtverečních pro sebe i pro své sousedy. Na úkor území stojících. Odpověď na klíčovou anketní otázku „Pokud stojíte, omezují vás nějak cestující, kteří na jednosedačkách sedí otočeni bokem ke směru jízdy?“ tedy zní: v plném vagonu ano.
Pokud nechce sedícím šlapat po špičkách, stojící osoba si v takové situaci musí poodstoupit. Stačí obvykle o krůček – ale i ten zvyšuje pravděpodobnost, že do vás bude někdo zezadu strkat, respektive že pro změnu vy budete o něco víc překážet svým stojícím, vystupujícím a nastupujícím soudruhům. V metru to někdy bývá o fous.
Plus je třeba vzít v potaz, že madla jsou pod stropem ergonometricky přidělaná právě tam, kde měl jejich uživatel původně stát, a ne nad místem, kam byl kolmistou nucen ustoupit.
Místo k sezení má pro většinu lidí samozřejmě vyšší hodnotu než místo k stání (kdyby byla MHD kulturní akcí, promítalo by se to i do ceny lístků). Místo k sezení je privilegium, výsada šťastnějších, respektive těch, kdo si za něj zaplatili. Tak proč vítězům nemůže stačit, co mají, a ještě se ve prospěch vyvolených mají uskrovňovat neprivilegovaní stojící?
Než tímto tempem dospějeme k úvaze, jestli je sezení pravicové a státní levicové, pojďme nabídnout ruku ke smíru: vždyť používání MHD je záslužné samo o sobě. Všichni cestující jsou spojenci a solidárně se ve vagonu poskládat je jejich hlavním společným zájmem. Ano, metrem se musí umět jezdit a překážení se nemá řešit kompromisem na úkor slabších, tedy stojících – ale hlavní je, abychom se u toho navzájem nepožrali. Pamatujme na zasypávání příkopů ve společnosti!
