Článek
Přejede-li člověk autem do Německa, Rakouska nebo Nizozemí, narazí na stovky a tisíce větrných elektráren. Jsou skoro všude.
Ve Velké Británii se dokonce vítr letos poprvé stal hlavním zdrojem elektřiny - v prvním čtvrtletí jí vyrobil více než plyn a větrná energie pokrývá až třetinu britské spotřeby.
Podle studie Akademie věd ČR je potenciál i u nás. Větrné elektrárny by mohly pokrýt až 28 procent celkové spotřeby v zemi.
Problémem je kapacita distribuční sítě, dlouhý povolovací proces a hlavně nedůvěra veřejnosti.
V polovině května obyvatelé Staré Červené Vody na Jesenicku v referendu odmítli stavbu pěti větrných elektráren a dvou fotovoltaických parků v katastru obce. V sobotu naopak lidé v Sazomíně na Žďársku výstavbu tří větrných elektráren odsouhlasili. Referenda se zúčastnilo přes 80 procent obyvatel a 55 procent hlasovalo pro.
Náměstek sekce energetiky a jaderných zdrojů na Ministerstvu průmyslu a obchodu René Neděla doufá, že se díky dotačním výzvám situace zlepší. Výsledky jsou ale zatím mizivé.
Jak si Česká republika stojí ohledně využití větrné energie?
Co si budeme povídat, nejsme žádní přeborníci. Větrné elektrárny u nás pokrývají necelé procento výroby elektřiny. Máme sice na ministerstvu nastavený program, připravené investiční dotace, kde je zhruba půl miliardy korun na podporu výstavby větrných elektráren, ale ta vlastní realizace se plnit nedaří. V poslední době uspěl jeden projekt na Zlínsku, který jste na Seznam Zprávách popisovali, další zase kvůli odporu lidí padl. Takže bych řekl, že to je tak fifty fifty.
Jaká je vůbec ambice české vlády na následující roky?
V rámci národního energeticko-klimatického plánu bychom chtěli do roku 2030 ztrojnásobit instalovaný výkon z větrných elektráren, to znamená ze současných zhruba 350 megawatt ročně dosáhnout jedné gigawatty.
Kdybychom to přepočítali na větrníky, tak v současné době jich máme v republice zhruba 120 a naší ambicí do roku 2030 je, aby bylo vystavěno dalších nejméně 200 nových větrných elektráren.
To je vcelku ambiciózní. Je u nás vůbec vhodné větrné elektrárny stavět?
Existuje taková chiméra, že v České republice nefouká. Není tomu tak. Jsme na tom podobně jako třeba sousední Rakousko. Určitě tu máme vhodné lokality, kde je využitelnost, řekněme, 1500 až 2000 hodin ročně (rok má 8670 hodin, pozn. red.) plného instalovaného výkonu.
S Ministerstvem životního prostředí a i ostatními resorty připravujeme mapu takzvaných „go-to zón“, která označí vhodné lokality pro stavbu větrných elektráren a fotovoltaiky. Vytváříme ji tak, že na sebe skládáme jednotlivé vrstvy dle různých parametrů.
Jedním z parametrů je pochopitelně dostatečné množství silného a konstantního větru, který by měl být od 5 do 20 metrů za sekundu. Když je míň, tak se vrtule netočí. Když víc, hrozí poničení komponentů. Ideální místa jsou vidět na mapce, kterou vytvořil Ústav fyziky atmosféry AV ČR. Modrá místa ukazují území s dostatečným větrným potenciálem.
My do této mapy vkládáme další vrstvy, kde jsou nějaká omezení. Jedním z největších jsou hustota osídlení a velkoplošná chráněná území jako národní parky, přírodní rezervace, chráněné krajinné oblasti nebo památky.
Další omezení jsou vojenské prostory kvůli radarům nebo třeba letiště a různé letecké koridory nebo blízkost silniční a železničních uzlů. Do půl roku bychom měli mít ucelený materiál, který ukáže nejvhodnější lokality. Na to bude následovat úprava legislativy, aby se v těchto „go-to zónách“ co nejvíc usnadnila výstavba obnovitelných zdrojů, zejména větrných elektráren.
Solární elektrárny u nás už roky zažívají boom, zatímco o těch větrných se moc nemluví a mezi lidmi budí spíš nevoli. Jaké má vítr výhody?
Když se budeme bavit úplně laicky, obrovské plus je v tom, že fouká i v noci, což u solárních panelů není. Solár považujeme za tzv. měkký zdroj. Dám příklad: energií ze soláru je třeba velmi složité roztočit cirkulárku. Když máte vítr, který má točivou redukci, a je tam frekvence, která nekolísá, dokážete ten kotouč z technického hlediska mnohem snadněji roztočit. Říká se tomu tvrdost sítě, kterou větrná energie na rozdíl od té ze slunce disponuje.
Jaké vidíte v současné době největší překážky v instalaci velkých elektráren?
Tím nejzásadnějším je nepřijatelnost, nebo spíš neochota lidí je mít za humny. V Česku proběhla už řada referend, v nichž výstavbu obyvatelé zamítli. Dokonce tu máme i území, kde je doslova zakázáno, aby se větrné elektrárny budovaly. Někomu vadí, že větrníky jsou příliš vysoké, někdo se obává toho, že vydávají intenzivní zvuk, jinému zase vadí zabíjení ptáků. Je to případ od případu.
Za největší překážku jste označil odpor lidí. Jak jste zmínil, ministerstvo chce, aby u nás do konce desetiletí stálo minimálně 200 nových větrných elektráren. Budete se nějak snažit obyvatele přesvědčit o důležitosti větrných elektráren?
Stát je tu od toho, aby investorům stanovil pravidla a co nejvíce jim usnadnil cestu. Je pak na nich, aby nějakým způsobem lidi v dané lokalitě přesvědčili, případně se dohodli se starosty a zastupiteli. Dohoda je ta nejlepší cesta. Zaznamenali jsme, že nabízejí obcím finanční kompenzace. Strategie je čistě na nich.
Ministerstvo průmyslu a obchodu vypsalo aukce pro provozní podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Jak to dopadlo?
Výzva byla koncipována pro výrobny elektřiny využívající bioplyn, malé vodní elektrárny a větrné elektrárny. V prvním kole se nepřihlásil nikdo, v druhém kole dva projekty větrných elektráren.
Kdybyste měl tedy shrnout výhody a nevýhody energie z větrných elektráren?
Vítr fouká i v noci, tedy má oproti fotovoltaice dvojnásobné využití instalovaného výkonu. Větrná elektrárna nepotřebuje tak velkou plochu jako fotovoltaické panely a je lépe recyklovatelná. Za nevýhodu můžeme považovat výšku větrníku, která kazí výhledy, a možná i velké množství betonu, které je potřeba pro výstavbu. Jinak mě nic jiného nenapadá.
Každopádně v rámci strategických materiálů státu počítáme s větrnou energií jako součástí našeho energetického mixu. Jedná se o technologii, která je v okolních státech hojně využívána, a tedy není třeba se jí bát.