Článek
Vodění Jidáše je velikonoční zvyk ve Stradouni z konce 19. století, který se každoročně slaví během Bílé soboty. Jeho základem je pravděpodobně lidový obraz potrestání zrádce a následné vedení na smrt buď upálením, nebo popravou. V případě této tradice se jedná o symbolické upálení Jidáše, ten byl biblickou postavou, která byla součástí Kristovy družiny. Za 30 stříbrných vyzradil Římanům, kde se Ježíš Kristus nacházel. Na Velký pátek byl Ježíš vinou této zrady ukřižován.
Ve Stradouni se při tradičním průvodu obleče nejstarší nezletilý chlapec do oděvu ze slámy, ten symbolizuje právě postavu Jidáše. Zároveň si na hlavu nasadí vysokou čepici z rákosu, která bývá ozdobená mašlemi.
Ostatní kluci jej doprovázejí podle zvyku po vesnici, při těchto obchůzkách hrkají různými nástroji. Zvuky mají připomínat znění římských zvonů, které odletěly do Říma společně s oznámením o Kristově zatčení a vrátily se až po jeho vzkříšení.
Během obchůzky se zastavují u každého domu a rachotí do té doby, než jim někdo otevře. Po popěvku kluci koledují o dárek, dostávají především peníze, vejce či sladkosti.
Po posledním navštíveném domě se skupina s neustálým hrkáním vydá s Jidášem na kopec, kde z něj sundají snopy slámy a čepici z rákosu. Vše následně spálí a rozdělí si mezi sebou vykoledovanou výsluhu.
V současnosti se chlapci scházejí na Bílou sobotu, v minulosti skupina obcházela vesnici i tři dny a koledovala několikrát denně. Během obchůzek zpívali jednoduché popěvky, které odkazovaly k Jidášově zradě.
Zvyk je dodnes ve Stradouni velmi populární, s obchůzkami začínají chlapci již v předškolním věku. V roce 2012 bylo vodění Jidáše zařazeno na seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.
