„Na minulost už nemyslíme.“ Firma má po povodních škody v desítkách milionů

Po několika měsících stojíme před sídlem firmy Remante, kterou silně zasáhly zářijové povodně. Firma sídlí přímo na břehu řeky Opavy, z oken je na ni dokonalý výhled. Na Opavu shlížíme s respektem, v korytu je řeka nyní klidná. Na první pohled by člověka nenapadlo, jaké škody by mohla líně tekoucí voda způsobit. „Jednou si řekneme, že bylo vlastně dobře, že se to stalo. Posune nás to dál,“ uvažuje optimisticky Lex.

Když hladina řeky uprostřed září stoupla až na úroveň „stoleté vody“, kromě okolních obytných domů zaplavila také firmy. „Jednu naši výrobní halu to vytopilo absolutně,“ popisuje Lex.

Hala se nachází v ulici Sadová, která v Opavě patřila mezi nejvíce zasažené. Něco stihli v kamionech odvézt pryč, zbytek ale skončil pod vodou. Bahno trvalo uklidit několik dní, sucho tam není dodnes. Dovnitř se člověk dostal jedině v holínkách.

Příběh firmy je součástí časosběrného seriálu Seznam Zpráv Život po povodni, který mapuje zkušenosti místních po ničivých záplavách.

Výrobní halu v ulici Sadová se zachránit nepodařilo. Kompletně vytopenou a nefunkční budovu se firma rozhodla opustit. „Už tam dál podnikat nebudeme. Společník Petr Zach našel prostory v místě, které nebylo zasaženo v roce 1997 ani letos,“ popisuje Lex.

Se stěhováním začali v prosinci, opouštět budou i budovu na ulici Na Starém břehu, těsně vedle koryta řeky. Odtud plánují odejít mezi březnem a dubnem příštího roku. „Na mapě jsme byli označení tak, že tady u nás voda nebude, měla být asi padesát metrů pod námi. Kdybychom se tímhle řídili, přišli bychom prakticky o všechny stroje ve výrobě,“ přemítá spolumajitel.

Pohotovost prokuristy firmy Radovana Peterky vedla k tomu, že se veškeré stroje včas evakuovaly a zmírnily se tak celkové škody. „Kdybychom neevakuovali, znamenalo by to ztrátu nejen těch strojů, ale i dalších zakázek a dobrého jména firmy. Klienty nezajímá, že byly povodně,“ říká Lex.

Povodeň samozřejmě silně dopadla na ekonomiku firmu. Kromě přímých škod musela ze svého koupit nový materiál pro výrobu a některé stroje. „Ve škodách se pohybujeme kolem 8 milionů korun, ale jen v tom, co bylo pojištěné,“ říká Lex.

Nasčítaly se i ztráty z doby, kdy výroba nemohla fungovat, statisíce stál také úklid. Přerušení provozu firma pojištěné neměla. „Byla to i naše hloupost. Nevyráběli jsme už v době, kdy začala preventivní opatření vlády, takže jsme přišli o dva týdny provozu,“ vzpomíná Lex. Odhaduje, že tento výpadek je stál dalších 7 až 8 milionů korun.

Od pojišťovny zatím firma dostala pouze zálohu, na většinu částky ale zatím stále čeká. „Z naší strany jsme všechno doložili. Problém je nejspíš v tom, že pojišťovna má těch požadavků tolik, že to ještě nestíhají řešit,“ uvažuje Lex.

Následky povodní se nevyhnuly ani zaměstnancům. Remante jich má necelých 200, několik jich firma propustila. „Povodeň pro nás byla tvrdý náraz do zdi. Dovedlo nás to proto k zamyšlení nad naší efektivitou. Personál, který jsme vyhodnotili jako neefektivní, jsme buď převedli na jinou práci, anebo jsme jedince propustili,“ vysvětluje Lex.

Kvůli špatné situaci firma také snížila odměny zaměstnancům. „Ekonomicky na tom teď firma není tak dobře. Na různých odděleních pochopitelně panuje frustrace. Je to problém nás všech,“ dodává Lex.

Povodeň zasáhla i do osobního života spolumajitele. Těsně po povodni se k jeho rodině do bytu musela přistěhovat tchyně, která o své bydlení přišla. Zbyl na ni volný dětský pokoj, který Lexův půlroční syn zatím nevyužíval.

Situace se zatím nezměnila, v blízké době by se ale tchyně měla nastěhovat do nového bytu. V Opavě je situace s nemovitostmi těžká, Lex koupil investiční byt od přítele, který se k prodeji uvolil. „Stále jsme v rozšířené rodinné skupině. Určitě to má i své výhody,“ směje se Lex. Malý syn si pozornost širší rodiny užívá.

Obavu z toho, že by se mohlo něco podobného stát, měl Lex už od povodní v roce 1997. Na Opavsku nebylo moc možností, kam firmu umístit, nezbývalo proto než se usadit v povodňové lokalitě a doufat. „Minulost už byla, takže myslet na ni k ničemu nevede. Důležité je v přítomnosti dělat takové kroky, abychom zvýšili pravděpodobnost dobré budoucnosti,“ uzavírá Lex pozitivně.

Letošní rok byl podle něj především ponaučením. „Říkám si, že méně je více. Roky se honíme za obratem, budujeme si jméno, a pak přijde jedna povodeň a může být všechno pryč. Člověk nesmí ztratit ambice, ale musí najít balanc,“ svěřuje se.