Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Podívejme se optikou mé domovské sudetské periferie na výrok premiéra Petra Fialy, že relativně zanedlouho dosáhnou Češi na německé platy.
I kdyby se tak stalo, je to úplně jedno.
Milerád posloužím příběhem z Liberce. Jan Randáček byl ředitelem Oblastní galerie, známější jako Lázně. S rodinou se před časem přestěhoval do saské Žitavy (Zittau). A do Liberce, protože je to za rohem, za prací denně dojížděl.
Jelikož je to schopný člověk, před čtyřmi lety přestoupil do Evropského parlamentu na post národního experta pro správu umělecké sbírky.
Jan a Lucie Randáčkovi v Žitavě.
Což je obdivuhodné, leč pro tuto chvíli bezvýznamné.
Když jsem si s ním a Lucií, tehdy učitelkou na základní škole v Žitavě, povídal, mluvili o tom, že se do Německa přesunuli kvůli vysokým cenám a nedostatku bydlení v Česku.
V Žitavě, jak se shodli, našli nesrovnatelně lepší možnosti. Lucie navíc coby maminka nemluvněte vysoce oceňovala kvalitu služeb a jakost potravin v Německu.
„Nikdy jsem exaktně nesrovnával obaly, abych mohl říci: jasně, v Liberci je méně čokolády než ve stejném výrobku prodávaném v Žitavě. Pravda ale je, že když si v Žitavě koupíte například některý z výrobků, které supermarkety prodávají pod vlastní značkou, máte jistotu, že bude chutný a tím pádem pravděpodobně i kvalitní. Nedávno jsem si v řetězci v Liberci koupil rohlík. První, co mi přišlo na mysl, jak strašně je nedobrý. Už jsem tu chuť zapomněl, protože jsem si v Česku v supermarketu rohlík dlouho nekupoval,“ přemýšlel Jan Randáček.
Soudě pouze SPZetek automobilů zaparkovaných co víkend před žitavským Kauflandem, se od těch časů mnoho nezměnilo.
Další úhel pohledu
Komentátory může sotva někdo rozzlobit víc než politik, který přijde s pozitivní vizí. Teď to poznal premiér Petr Fiala. Pravda, své představy o vylepšení poměrů prezentoval trochu nešikovně. Proč rozebírá v komentáři Petr Holub.
Navíc se tady díky gastarbeiterům z Česka Lucie cítila jako doma. „Když jsem rodila, snad veškerý personál byl český,“ vyprávěla.
Snad se časem vynoříme na platovou hladinu obvyklou v dnes stále chudém, kdysi východoněmeckém Sasku.
Důvod k petardám to ovšem nebude. Klíčové sdělení, abych čtenáře hned v úvodu neznechutil, jsem si schoval na konec.
Pokud se v Česku nezmění realitní trh a cenová politika prodejců potravin, německé platy nám budou k ničemu. V Liberci se totiž panelákový 2+KK prodává aktuálně za tři a půl milionu. Někdy čtyři a půl.
Jaký to rozdíl oproti 35 kilometrů vzdálené Žitavě.
„Máme rezervovaný dům, budeme žádat o hypotéku a začneme opravovat. Dům se třemi byty nás vyšel na zhruba milion a půl,“ vyprávěli mi Randáčkovi.
Nízké české platy jsou samozřejmě problém. Větší jsou ovšem absurdně přepálené české ceny.
