Fašisti? Nesmysl, říká analytik o ukrajinských bojovnících v Praze

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Je to určitě jedna z elitních brigád, která zasahuje na nejkritičtějších místech fronty,“ popisuje 3. samostatnou útočnou brigádu analytik Asociace pro mezinárodní otázky Michal Lebduška.

Po invazi ruských vojsk v únoru 2022 bránili Kyjev i Cherson, bojovali u Bachmutu a v Avdijivce, nyní působí u Charkova. V jejich řadách působí několik Čechů, jeden dobrovolník padl letos v únoru u Avdijivky.

Čtyři vojáci 3. samostatné útočné brigády v rámci evropské tour ve středu navštíví i Prahu, aby především svým krajanům popsali své poslání, vyprávěli „epické příběhy z války“, ale také požádali o příspěvek na činnost, případně je zlákali do armádních řad.

Jejich evropskou tour provází kontroverze. V několika městech muselo vedení brigády diskuzi s krajany zrušit. Oficiálně z bezpečnostních důvodů. V Praze museli organizátoři měnit místo, protože vedení klubu, kde se akce měla konat, si válečně motivovanou diskuzi nepřálo.

Komunistická europoslankyně Kateřina Konečná napsala ministrovi zahraničí Janu Lipavskému otevřený dopis, v němž bojovníky z brigády označila za nejhorší z ukrajinského nacionalismu a neonacismu.

Ministr zahraničí jí v odpovědi na síti X připomněl blížící se výročí okupace sovětskými tanky v roce 1968. „Ty stejné tanky nyní vraždí na Ukrajině a Putin by je rád viděl ještě dál. Jestli někdo napodobuje nacisty, vražděním a unášením dětí, je to Rusko,“ napsal ministr zahraničí.

Podle analytika Michala Lebdušky je přirovnání Konečné nesmysl a bývá často používáno ruskou propagandou. „Nedá se vyloučit, že v jednotce mohou být lidé s krajně pravicovým pozadím nebo neonacističtí extremisté, ale bude jich spíš minimum. Původní vojáci z Azovu už jsou v menšině a myšlením je jednotka jinde,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Charakterizujte, o jakou jednotku se jedná a kde se zrodila.

Je to jedna z nejelitnějších jednotek ukrajinské armády, má pod sebou několik praporů. Úderný, tankový a mechanizovaný. Formálně vznikla v roce 2023, ale to, z čeho se zformovala, má kořeny už někdy v roce 2014. Bezprostředním předchůdcem této brigády totiž byla jednotka teritoriální obrany Azov, která působila v okolí Kyjeva a je tvořena z veteránů-dobrovolníků a příznivců pluku Azov, který vznikl jako dobrovolný prapor v roce 2014 a dnes je součástí Národní gardy Ukrajiny podřízené ministerstvu vnitra. 3. samostatná útočná brigáda je naopak součástí Ozbrojených sil Ukrajiny a podléhá ministerstvu obrany.

V čem spočívá kontroverze Azovu?

To stigma vzniklo v roce 2014, kdy byl dobrovolnický pluk Azov z velké části tvořen různými fotbalovými rowdies a extremisty. Souvisí to i s používanou symbolikou, kdy je nutné zmínit, že formální symbol Azovu není takzvaný vlčí hák, což se snaží ruská propaganda vnutit, ale jedná se o symbol „Idea národa“, který je složením písmen I a N a na Ukrajině se v nacionalistickém prostředí používá už od raných 90. let.

Jako problematický se může jevit i velitel 3. útočné brigády Andrij Bileckyj, který byl spoluzakladatelem Azovu. Je to člověk, který má nebo měl vazby na ukrajinskou krajně pravicovou scénu, dlouhodobě se v tomto prostředí angažoval, mimo jiné vedl charkovskou pobočku politické polovojenské organizace Tryzub.

Změnily se od té doby nějak jeho postoje?

Zdaleka se neprojevuje tak radikálně, jako tomu bylo v minulosti, kdy mu opravdu byly připisovány i vyloženě neonacistické texty a kdy patřil k velkým radikálům. Pokud ale vím, tak se teď takto nevyjadřuje, ale samozřejmě se to s ním táhne dál, takže to určitý problém pochopitelně je.

A jak se vyvinul Azov, který založil?

Už na podzim 2014 prošel Azov reorganizací a byl zařazen jako standardní útvar do Národní gardy Ukrajiny. Postupně byl pluk Azov od extremistů a rowdies víceméně očištěn a sám Bileckyj v pozici velitele skončil. Hlavně po obraně Mariupolu navíc získal Azov velké renomé a začali se do něj hlásit dobrovolníci, kteří nemají žádnou ideologii, takže se i personálně dost obměnil.

Ale pozor, tento původní Azov je v současné době 12. brigáda Národní gardy. 3. útočná brigáda Ozbrojených sil Ukrajiny začínala opět pod vedením Bileckého jako teritoriální obrana Azovu v okolí Kyjeva a vstoupili do ní jak dobrovolníci, tak příznivci a veteráni původní 12. brigády. Nedá se vyloučit, že tam mohou být lidé s krajně pravicovým pozadím nebo neonacističtí extremisté, ale bude to spíš minimum. Původní vojáci z Azovu už jsou v menšině a myšlením je jednotka jinde.

Jakou má 3. útočná brigáda vlastně na Ukrajině pověst a jaké jsou její bojové výsledky?

Je to určitě jedna z elitních brigád a zasahuje v těch nejkritičtějších místech. V prvních hodinách plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu se bojovníci jednotky podíleli na obraně Kyjeva a okolí. Od dubna 2022 jednotka bránila Ukrajinu na záporožském směru a v listopadu se účastnila osvobození Chersonské oblasti. Od ledna 2023 bojovala u Bachmutu, v únoru 2024 byla brigáda nasazena k posílení ukrajinských vojsk u Avdijivky. V současné době bojuje v Charkovské oblasti.

Právě kvůli tomuto extrémnímu nasazení má brigáda velké renomé a daří se jí získávat nové členy.

Čím si získává brigáda popularitu?

Je to velmi efektivně bojující jednotka, která má za sebou řadu úspěchů na frontě a nelze si nevšimnout, že mají i dobrý marketing. Kromě mobilizace řízené státem se totiž jednotlivé vojenské jednotky snaží samostatně přilákat do svých řad dobrovolníky a k tomu právě dobrý marketing potřebují.

Ruská propaganda vykresluje tuto brigádu a Azov obecně jako fašistickou organizaci. Co je na tom pravdy?

To je samozřejmě nesmysl. Ruská propaganda vykresluje jako fašistickou celou Ukrajinu včetně ukrajinského vedení, což je standardní propagandistický tah, kterým navazuje na sovětskou propagandu. Slovo fašista je nálepka a propagandisté ji používají proti komukoliv, kdo je proti nim.

Nacionalistické a krajně pravicové síly na Ukrajině, stejně jako všude na světě, existují, ale byly tradičně velmi slabé a nikdy neměly zásadní politické úspěchy. Fungovaly pouze v rovině relativně malých skupinek lidí.

Výjimkou byla strana Svoboda, která získala přes deset procent a dostala se do parlamentu, ale to je už dávno, v roce 2012. Tehdejší vláda prezidenta Janukovyče jí navíc poskytovala disproporční prostor v médiích, aby mohla mobilizovat svůj elektorát před radikály ze západní Ukrajiny, čímž se Svoboda dostala do povědomí lidí. Do parlamentu se kromě toho dostalo už jen pár poslanců, jako třeba šéf Pravého sektoru Dmytro Jaroš, protože to dovoloval smíšený volební systém, kdy polovina poslanců byla volena na kandidátkách, polovina v jednomandátových obvodech.

Zároveň nacionalismus a krajní pravice fungují na Ukrajině trochu jinak, než jak to známe u nás. Samotné slovo nacionalismus se v ukrajinštině významem podobá spíš tomu, jak funguje v anglosaském světě, kde jednoduše označuje národní hnutí. Ukrajince, kteří se sami hlásí k nacionalismu, bychom proto v našem prostředí označili spíše za vlastence.

Pojetí národa na Ukrajině je navíc hodně politické a příslušnost k ukrajinskému národu nezáleží ani u radikálů na etnickém původu, jazyce nebo náboženství. Mnoho příslušníků ukrajinské krajní pravice je ve skutečnosti ruskojazyčných. Důležité je hlásit se ke státu a jeho hodnotám.

Víme, že teď hledají nové lidi i mezi Ukrajinci žijícími v zahraničí a pořádali turné po Evropě.

Já jsem to upřímně pořádně ani nezaznamenal. Taková tour určitě není standardem, nicméně dokážu si představit, že to může fungovat. Přece jen v Evropě je velké množství Ukrajinců, které lze potenciálně přilákat jako dobrovolníky do ukrajinské armády, takže to logiku má.