Fanfára pro Schwarzenberga. Jak se do pražského orchestru dostal roh Karel

Karel Schwarzenberg během svého života vystřídal řadu významných pozic. Stal se ministrem zahraničních věcí, tajemníkem prvního porevolučního prezidenta Václava Havla a usiloval dokonce i o post českého prezidenta. V jeho životě ale byla řada na první pohled daleko skromnějších, ale v důsledku zásadních rolí.

Jednu z nich sehrál i jako mecenáš pražského orchestru PKF - Prague Philharmonia. Ten nepatří pod státní ani městské instituce, a tak se musí o svůj provoz finančně starat sám. Před rokem například v novinách uveřejnil krátkou výzvu, že hledají dárce, kteří by jim přispěli na nové hudební nástroje. A právě potom se jim ozval Karel Schwarzenberg.

„V září nebo v říjnu se objevil e-mail od jeho kanceláře. Ten psal, že by chtěl pro náš orchestr koupit lesní roh s jednou jedinou podmínkou, že se bude jmenovat Karel,“ vysvětluje vedoucí lesních rohů PKF - Prague Philharmonia Zdeněk Vašina.

Orchestr tak oslovil nástrojaře v Německu, který jim na objednávku roh v hodnotě 330 tisíc korun vyrobil. „Hraje fantasticky, je to jeden z nejlepších lesních rohů, co jsem kdy měl. Když ho vezmu do ruky, tak si vzpomenu na Karla Schwarzenberga,“ říká.

Nákupem lesního rohu ale spojení mezi pražským orchestrem a Karlem Schwarzenbergem nezaniklo. Hornisté se totiž rozhodli, že mu chtějí na nový nástroj zahrát a poděkovat mu tak za dar. Domluva podle Vašiny trvala delší dobu, nakonec se ale harmonogramy podařilo sladit a hudebníci se se svým mecenášem sešli koncem června letošního roku.

„Vracel se z Hluboké, kde byl na mši a na obědě. Přesně ve čtyři hodiny přijel, jak jsme byli domluvení, a my jsme mu zahráli jednu loveckou fanfáru a úryvek (ze symfonické básně) Z českých luhů a hájů od Bedřicha Smetany a Largo z Novosvětské od Antonína Dvořáka,“ vzpomíná Vašina.

Podle hudebníka si všichni mysleli, že tím akce skončí, ale opak byl pravdou. Karel Schwarzenberg je prý pozval ke stolu, objednal si s nimi pivo a vyptával se, kdo a kde lesní roh vyrobil. A také vzpomínal na to, jak koupil zámek Dřevíč. „To prý byla nejlepší koupě, kterou udělal. (…) Bylo to nádherné setkání,“ vypráví hornista.

Pak se už neviděli. Ale na orchestr si podle Vašiny český šlechtic vzpomněl ještě krátce před svou smrtí 12. listopadu. Orchestru se ozvali z jeho kanceláře, že by znovu chtěli darovat peníze na nákup hudebních nástrojů. Ty podle hornisty přišly tři dny před jeho skonem: „To je neuvěřitelné, že i v těch posledních dnech myslel na takové věci. Člověk by si nemyslel, že se zrovna bude zabývat tím, jak pomoc dalším lidem.“