Článek
Česká republika obsadila v posledním Indexu korupce Transparency International (TI) 49. místo. Jde o stejné umístění jako před rokem, dlouhodobě však země na indexu klesá. „Hlavními příčinami nelichotivého výsledku ČR v Indexu vnímání korupce jsou nenaplněné sliby vlády Andreje Babiše,“ vysvětluje trend právník a ředitel TI ČR Petr Leyer. „Jím avizované ‚protikorupční tažení‘ se stalo jen floskulí a marketingovým sloganem bez reálných činů.“
Dlouhodobě stagnují nebo propadají všechny země Visegrádské čtyřky. Jediné Slovensko si meziročně polepšilo.
Mírný propad za Nečase, pak za Babiše
Vzhledem k metodologické změně indexu z roku 2012 je nově možné sledovat, za kterého premiéra poslední dekády měla Česká republika nejhorší (či nejlepší) výsledky.
V roce 2013, za Petra Nečase (ODS), došlo k mírnému bodovému propadu. Poté, zejména za vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD), se Česko postupně zlepšovalo. Nejlépe na tom bylo v roce 2018, kdy získalo 59 bodů ze sta a kdy již byl v roli premiéra Andrej Babiš (ANO). Během jeho vládnutí se však počet bodů, které Česká republika dostává, opět snižoval.
„Zlepšit se nepodařilo takřka nic, naopak chaos a rozvrat veřejných institucí se dále prohluboval,“ říká Leyer. „K tomu se přidaly vlastní kauzy Andreje Babiše a jeho hnutí, lokálními kauzami počínaje přes vulgární korupci v podání Jaroslava Faltýnka až po střet zájmů samotného premiéra a privatizaci veřejného zájmu.“
České republice podle Transparency chybí zákony či novely týkající se například ochrany oznamovatelů, lobbingu či státní služby nebo státního zastupitelství. Mezinárodní protikorupční nevládní organizace připomíná, že tedy není patrná koncepce a politická vůle tyto oblasti řešit. Kritice se nevyhnula ani nová vláda, která podle TI v tomto ohledu zatím neprokazuje výraznější ambice.
Děravé zákony a rozpad protikorupčních opatření
„Ve většině oblastí nemůže dojít ke změně k lepšímu, dokud se neupraví děravé zákony nebo se nepřijmou zcela nové právní normy. Špatné výsledky České republiky v Indexu korupce v posledních letech přesně odráží neschopnost předchozí vlády cokoliv smysluplného prosadit v roztříštěné Sněmovně,“ říká právník TI ČR Jan Dupák. „Navíc ve stínu pandemie covid-19, která zlikvidovala zbytky snah vlády Andreje Babiše v omezování korupce vůbec něčeho dosáhnout.“
Jako typický úkaz vývoje posledních let se v České republice podle Transparency stala stále patrnější privatizace veřejného zájmu. Jako příklad uvádí personální změny ve vedení strategických institucí, ukořistění veřejného zájmu v osobní byznysový prospěch nebo kontroverzní změny v legislativě. I kvůli těmto faktorům můžeme podle výzkumu sledovat rozpad protikorupčních opatření.
Zpráva také upozorňuje na to, že některé korupční kauzy, od kterých může mít veřejnost velká očekávání, trvají v České republice příliš dlouho nebo končí s podivným výsledkem. Jako příklady uvádí kauzy týkající se Dopravního podniku hlavního města Prahy a Ivo Rittiga nebo Andreje Babiše a dotací na Čapí hnízdo. Problém představuje i korupce ve sportu, zejména fotbale, objevuje se také jméno hradního Kancléře Vratislava Mynáře a jeho napojení na dotace.
„Bohužel korupční případ Davida Ratha byl na dlouho poslední velkou kauzou, kterou se podařilo dokončit pravomocným odsuzujícím rozsudkem. To vše nepochybně přispívá k vnímání toho, že korupční prostředí u nás není dostatečně efektivně represivně postihováno tak, jak by mělo,“ vysvětluje Pavel Jiříček, právník TI ČR.
Šance pro Fialu i celou Evropskou unii
Podle Transparency je tak nyní na vládě Petra Fialy (ODS), aby otázku korupce řešila. Organizace soudí, že na to má jak možnosti, tak ideální startovní pozici.
Korupci v České republice však zpráva zmiňuje i v souvislosti s letošním českým předsednictvím Evropské unii. „Bude boj proti daňovým rájům prioritou českého předsednictví? Bylo by to v našem zájmu. Spravedlivé zdanění, zamezení úniků a důraz na větší vlastnickou průhlednost mají potenciál přispět k lepšímu životu v Česku,“ vysvětluje pro TI ekonom Petr Janský z Institutu ekonomických studií FSV UK.
Janský také připomíná tři oblasti, které by se v rámci českého předsednictví měly stát prioritními. „Daňové úniky velkých firem, daňové úniky bohatých jednotlivců plus nedostatek transparentnosti a praní špinavých peněz,“ vypočítává ekonom. „A v každé z těchto oblastí je prostor jak pro novou českou iniciativu, tak pro vylepšení v současnosti probíhajících změn. Cílem je narovnání podmínek v oblasti daní a transparentnosti mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie a současně i mezi všemi zeměmi světa.“
Alternativní měření korupce
Měření korupce je obtížné ze samotné podstaty. Má totiž zachytit něco, co probíhá v utajení a pokud možno beze stop. Ještě těžší pak je porovnávat korupci mezi zeměmi navzájem. Organizace Transparency International proto ve svém žebříčku Corruption Perceptions Index (CPI, publikovaném od roku 1995) používá data z anonymních dotazníků i z dat nasbíraných 13 různými institucemi z celého světa, například od Světové banky. Poté výzkumníci „standardizují“ výsledky na škále od 0 do 100, aby byly různé hodnoty porovnatelné v jedné tabulce.
Výhodou je globální dosah takovéto metriky i její dlouhodobý charakter, takže je možné sledovat změny v rámci pořadí zemí v čase. Tato metoda má ale i své kritiky. Měří totiž „dojem korupce“, nikoli skutečnou korupci. Pokud by například v zemi X panovalo podezření, že došlo k významné korupční události, novináři se podívají, jak si země X stojí v žebříčku korupce. Tyto zprávy nadále prohloubí pověst země X jako zkorumpované.
„Tak může dojít k upevnění dojmu ‚korupcí sužované země X‘ bez ohledu na to, zda k nějaké korupci došlo,“ upozornil v roce 2013 výzkumník Alex Cobham z Centra pro globální rozvoj. „V tomto bludném kruhu chybí nejen důkazy o skutečné korupci v zemi X, ale i jakékoli informace o tom, jak korupce ovlivňuje, nebo neovlivňuje občany této země.“ Cobham připomíná, že zakladatel CPI v roce 2009 z projektu odstoupil a nechce s ním být nadále spojován.
Žebříčky korupce jsou užitečné, zvyšují povědomí o problému korupce. Jsou ale zavádějící. Podceňují míru korupce v bohatých a vyspělých zemích.
Z jiného důvodu kritizuje korupční žebříček CPI výzkumnice Yuen Yuen Angová, která působí na University of Michigan. Podle ní by analytici měli namísto otázky „Která země je nejvíce (nebo nejméně) zkorumpovaná?“ měli zvážit jiný soubor otázek: „Ve které zemi převládá jaký typ korupce? Proč? S jakými důsledky? Jak můžeme bojovat proti různým typům korupce?“
„Každoroční měření korupce na celém světě je nákladné a obtížné. Existující žebříčky poskytují obrovskou veřejnou službu. Pomáhají zvyšovat povědomí o korupci a mobilizovat veřejnost k boji proti ní,“ uznává Angová.
„Existující žebříčky však také klamou, a to ve dvou klíčových ohledech. Za prvé, nerozlišují mezi různými druhy korupce, vše spojují do jednoho hodnocení. Za druhé, nedostatečně měří typ korupce, který se vyskytuje v bohatých kapitalistických ekonomikách. Říkám tomu přístup za peníze (access money). Elity využívají svou moc a bohatství k různým zákulisním výměnám, které mohou být z právního hlediska legální. V důsledku toho bohaté země vždy vypadají v těchto žebříčcích jako bezúhonné. To posiluje dojem, že korupce je něco, co se děje jen lidem v chudých zemích.“
Podle Angové je užitečné rozdělit si korupci do několika kategorií, a to podle toho, zda se týká peněz, a zda se jí účastní vysoce postavené elity:
| běžní lidé | elity | |
| obohacení | drobná krádež | velká krádež |
| (drobný úředník si řekne o poplatky, které pak skončí v jeho kapse) | (politik nebo vysoce postavený úředník tuneluje veřejné finance) | |
| něco za něco | urychlení za peníze | přístup za peníze |
| (úředník přijme úplatek za to, aby urychlil postup žádosti schvalovacím procesem, pacient si neoficiálně připlatí za lepší péči) | (firmy financují vysoce postaveným politikům akce, politik se odvděčí mírnějším dohledem nebo prosazením výhodného zákona) |
„Když někdo podplatí lokálního úředníka, aby se vyhnul byrokratickým prodlevám, říkám tomu urychlení za peníze. Na druhou stranu, když vysoce postavený politik využije svého vlivu a za odměnu dostane od bohatých podnikatelů nějaké výhody, říkám tomu přístup za peníze,“ popisuje Angová. „Když lidé mluví o úplatcích, myslí tím obvykle urychlení za peníze, a na přístup za peníze se zapomíná.“
V takto segmentovaném pohledu na korupci lze poukázat nejen na rozdíly mezi mírou korupce, ale i rozdíly mezi různými typy korupce v různých zemích. Například Čína a Indie jsou na žebříčku Transparency Internetional blízko u sebe, přibližně uprostřed seznamu. Každá země se ale potýká s jiným typem korupce.
„Přestože obě země mají podobnou úroveň korupce při celkovém pohledu, konkrétní způsob korupce se liší. V Číně je nejčastější přístup za peníze, kdy lidé ve vysokém postavení směňují vliv za bohatství, zatímco v Indii převažují případy urychlení za peníze,“ ukazuje Angová. Dalším typickým příkladem jsou podle ní Spojené státy, kde je sice nízká úroveň ostatních druhů korupce, ale přístup za peníze je zde relativně rozšířený, i když ne tolik, jako v Indii nebo Číně.
Česká republika je hluboce pod unijním průměrem
Celkově je možné v indexu získat 100 bodů na principu čím více, tím lépe. Dělené první místo obsadily hned tři země – Dánsko, Finsko a Nový Zéland svorně s 88 body. Tři státy jsou i na další pozici, konkrétně Norsko, Singapur a Švédsko s 85 body. Naopak poslední je Jižní Súdán s 11 body, o dva body více má Somálsko a Sýrie.
Česká republika skončila na již zmíněném 49. místě s 54 body, ze sedmadvaceti zemí EU je na 19. místě. Průměr zemí Evropské unie je 64 bodů.
Největší pozitivní změnu od roku 2012 zaznamenal Afghánistán, který si polepšil o osm bodů, neboli poskočil přesně na dvojnásobek. V absolutních hodnotách pak nejvíce bodů přibylo Seychelám, konkrétně 18.
Výraznou bodovou ztrátu pak zaznamenala Svatá Lucie (-15 bodů), ale také Austrálie, Maďarsko a Libérie (shodně ztratily po 12 bodech). Sýrie přišla za deset let o 13 bodů.
V tabulce je možné vyhledávat podle názvu země nebo řadit podle hodnot v jednotlivých sloupcích.
