Článek
Neviditelné onemocnění. Tak mluví o postcovidovém syndromu pětadvacetiletý Marek Soška. Tvrdí, že už několikátý měsíc není schopen normálního života.
„Kdybyste seděli vedle mě, budu vám připadat jako mladý, zdravý a usměvavý člověk,“ říká. Long covid se u něj projevuje především extrémní únavou a neschopností se soustředit.
„Ta únava je paralyzující. Ujdu sto metrů a jsem naprosto vyčerpaný a musím si sednout. Nezvládám se soustředit, nemůžu moc psát, číst nebo se dívat na film. V horší dny bych nezvládl ani telefonní hovor,“ shrnuje Soška.
Doposud se o postcovidovém syndromu mluvilo především v souvislosti s plicními následky, přibývá ale pacientů, u kterých ovlivňuje mozek a svaly.
„Pociťují slabost, nevolnost, únavu. Někteří popisují poruchu koncentrace – nejsou schopni vůbec pracovat. Únava je tak hrozná, že třeba pracují maximálně hodinu nebo dvě hodiny denně,“ popisuje nejčastější případy Michal Kopecký, vedoucí lékař Centra postcovidové péče v královéhradecké fakultní nemocnici.
Vyšetření bez výsledku
Lidé s těžkým průběhem long covidu nejsou schopni normálně fungovat, lékařská vyšetření ale zpravidla nic neodhalí. „Všude mi řekli, že jsem úplně zdravý, všechny testy mi vyšly v normě,“ podotýká Soška.
To ostatně potvrzuje i lékař Kopecký. „Spousta z nich absolvovala magnetickou rezonanci, lumbální punkci (odběr mozkomíšního moku, pozn. red.), zkoušeli jsme i další věci. Ale víceméně se nezjistilo nic,“ shrnuje situaci, nad kterou si odborníci lámou hlavu.
Právě v královéhradecké nemocnici se nově těmto pacientům věnují. „Různí lidé mi posílali své příběhy, dal jsem si závazek, že znovu prostuduji veškerou literaturu. S kolegy se domluvíme na případném dalším prošetření, abychom to posunuli zas o kousek dál,“ říká Kopecký.
Problém ale mnohdy nastává při komunikaci s lékaři, kteří o relativně nové problematice nejsou dostatečně informovaní. Pacienti často absolvují kolečko vyšetření, kdy jeden odborník odkazuje na druhého. Nakonec je ale pošlou domů, protože příčinu zdravotních problémů neodhalí.
Stejnou zkušenost má Olga Minaříková, která se s následky covidu potýká třetím rokem. „Na cestě po lékařích jsem se setkala s bagatelizací i výsměchem. Na neurologii mi bylo sděleno, že jsem se asi zbláznila,“ tvrdí.
Až po několika měsících návštěv lékařů jí byl diagnostikován postcovidový syndrom. Projevuje se u ní především problémy s přijímáním a zpracováváním informací. Po zátěži, jako je například napsání jednoho e-mailu nebo obyčejná hodinová konverzace, nastupují nevolnosti. A ona přestává zvládat základní činnosti.
„Přirovnala bych to k nástupu silné chřipky spojené s otřesem mozku a stavem těsně před omdlením. Stále mám teploty, nevolnosti, jsem unavená a vyčerpaná,“ říká osmatřicetiletá žena. „Většina lékařů ale nemá o long covidu žádné povědomí. Nikdo ho neřeší.“
Pomoc chybí
Pacienti si stěžují, že propadávají zdravotnickým systémem. Skupina několika lidí s neurologickými následky covidu proto oslovila Ministerstvo zdravotnictví se žádostí o komplexnější pomoc.
„Postcovidový syndrom má různé symptomy, které se dotýkají širokého spektra odborností v různých formách. V případě, že se pacient potýká s komplikovanými multisystémovými obtížemi, měl by být odeslán do mezioborového centra postcovidové péče, které je určeno pro pacienty trpící obtížemi více než tři měsíce po prodělaném onemocnění,“ reaguje mluvčí ministerstva Ondřej Jakob.
„Primárním zdrojem informací je pro ně praktický lékař. Ten by měl být schopný dát doporučení, v případě, že vidí některé definované symptomy long covidu, má možnost navrhnout lázeňskou léčbu,“ doplňuje náměstek ministra zdravotnictví Josef Pavlovic (Piráti).
Realita je ale podle pacientů jiná – praktici mnohdy nevědí, co si s nemocnými počít. „Připravujeme proto metodický pokyn k diagnostice a nastavení správné cesty pacienta systémem, který chceme obohatit o připomínky těch, kterých se to týká,“ uvádí Pavlovic.
Společná schůzka pacientů a zástupců ministerstva byla plánována na konec prosince. Nakonec byla ale přeložena na leden.
Invalidní důchod? Bez šance
Olga Minaříková vidí problém i v návaznosti na sociální systém. Ačkoliv pacienti s těžkým průběhem nejsou schopni pracovat, invalidní důchod jim mnohdy úřady nepřiznají.
„Nakonec mi byl přiznán první stupeň, ale jen na rok. Někteří lidé jsou bez šance,“ popisuje svoji zkušenost.
Základní podmínkou pro uznání invalidity je prokázání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a zákonem stanoveného poklesu pracovní schopnosti, a to nejméně o 35 procent.
„Při splnění těchto podmínek může být i postcovidový syndrom již nyní důvodem pro přiznání invalidního důchodu,“ komentuje mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Josef Augusta.
Při omezení schopnosti zvládat základní životní potřeby by mohl vzniknout také nárok například na příspěvek na péči. Rozhodující je tedy vždy zdravotní stav konkrétního pacienta a případný posudek lékaře.
Léčba long covidu zatím neexistuje. „Celosvětově vznikají různé studie, ale na nic konkrétního se víceméně nepřišlo,“ konstatuje Kopecký. „V zahraničí se zkoušely nějaké léky, nicméně pro léčbu nejsou žádná klinická data, ani po nich nebylo vidět nějaké zlepšení.“
Cestu vidí v individuální péči. Každého pacienta bude potřeba ze všeho nejdříve velmi pečlivě vyšetřit, aby se vyloučil vliv případných jiných onemocnění.
„Primární úkol je odlišit například autoimunitní choroby, kde máme potenciální léčbu,“ vysvětluje. Po důkladném vyšetření budou lékaři zkoušet nasazovat různé typy terapie.
