Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Letos začne v Austrálii jako v první zemi na světě platit zákaz sociálních sítí pro děti do 16 let. Podle odborníků z Národního institutu SYRI jsou ale zákazy pro věkovou skupinu od 13 do 16 let v oblasti digitálních technologií málo efektivní a potenciálně i škodlivé. „Pokud se mladiství nebudou s digitálním obsahem setkávat, nenaučí se s ním vypořádat,“ popisuje výzkumník David Šmahel.
Ve výzkumu Interdisciplinárního týmu pro výzkum internetu a společnosti Masarykovy univerzity Šmahel s kolegy zjišťoval, jak užívání digitálních technologií a sociálních sítí dopadá na mladistvé. Vliv může být pozitivní i negativní, zákazy ale podle něj nefungují. „Mladiství umí zákazy snadno obejít, důležitější je informovat a učit,“ říká.
Nezakazovat, naučit se technologie používat
David Šmahel v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, proč jsou zákazy neefektivní, jakou roli hrají u mladých sociální sítě a jaké přístupy jim mohou nejvíce pomoci.
Zákazy v oblasti digitálních technologií jsou podle vašeho výzkumu neefektivní a potenciálně škodlivé. Proč?
Hodně záleží na věkové skupině dětí. Pokud mluvíme o dětech zhruba do 10 let, tam zákazy ještě mohou být efektivní a jsou někdy i potřebné. U adolescentů od 13 let jsou většinou zákazy neefektivní proto, že je dospívající umí snadno obejít. Jednak technicky, také ale mohou často technologie používat u kamaráda, ve škole nebo jinde.
Co se týče věkových limitů na sociálních sítích, tak výzkumy říkají, že spousta mladistvých svůj věk uvádí jako vyšší, než je ve skutečnosti, online o svém věku zkrátka lžou a stejně libovolnou sociální síť používají v nižším věku, než je povolené.
Efekt má samozřejmě i známý fenomén, že zakázané ovoce lépe chutná, i když to není případ všech mladistvých. Zákazy a omezování digitálních technologií jsou pak potenciálně škodlivé kvůli tomu, že mohou přinášet snížení digitálních znalostí, jak jsme zjistili v našem výzkumu.
Jaké mají tedy zákazy efekt?
Kromě snižování digitálních znalostí a dovedností mohou mít v některých případech i efekt pozitivní. Významně to závisí na charakteru konkrétního dítěte. Výzkumy nicméně ukazují, že restriktivní zákazy zmenší riziko často jen poměrně malé skupině a důležité je také to, že když něco zakážeme, tak se dospívající pak nenaučí s danou věcí vypořádat.
V Austrálii letos jako v první zemi na světě začne platit zákaz sociálních sítí pro děti do 16 let, podle zastánců toto rozhodnutí pomůže dětskému zdraví a dospívání. Myslíte si, že toto rozhodnutí může mít pozitivní efekt?
Nevylučuji, že pro některý typ mladistvých to bude mít pozitivní efekt. Například pro ty, kteří nadužívají technologie a jsou závislí na sociálních sítích. Ten pozitivní efekt bude ale platit jen pro menší část mladistvých. Nemyslím si, že jde o krok založený na výsledcích výzkumu, ale spíše o krok politický. Nemyslím si, že pomůže zdraví adolescentů.
Je vůbec možné takový zákaz efektivně zajistit?
Myslím si, že na úrovni státu je to nereálné. Na úrovni jednotlivých rodin je to o kontrole, například nainstalování speciálního softwaru do telefonu a tak podobně, ale i tak jsou tyto zákazy jak nefunkční, tak nechtěné.
Zlepšit mediální vzdělávání ve školách
Pokud zákaz není řešením, co by se v této oblasti mělo dělat na státní úrovni?
V první řadě by se mělo zlepšit mediální vzdělávání ve školách. Měla by existovat jasná koncepce mediálního vzdělávání a měli bychom mít učitele, kteří umí mediální vzdělávání uvést do praxe. To zatím v České republice chybí. Otázka mediálního vzdělávání u nás není centralizovaná, řešení zatím není dotažené do konce.
Zvyšovat se dá i digitální vzdělanost rodičů, kteří pak mohou působit na své děti, je ale nemožné zasáhnout všechny rodiče. Osvěta má větší šanci zasáhnout spíše ty motivovanější a vzdělanější rodiče, velkou část ale nezasáhne.
Spíše než zakazovat bychom tedy měli informovat a učit. Učit bezpečný pohyb po digitálním světě, stejně jako učíme bezpečný pohyb po světě běžném.
A co mohou dělat rodiče?
Hlavní věc, která je velice jednoduchá, spousta rodičů ji ale nedělá – měli by se svými dětmi o používání technologií více komunikovat. Ve výzkumu jsme zjistili, že čeští rodiče v rámci evropských zemí, kterých bylo v našem výzkumu 19, se nejméně se svými dětmi bavili o jejich používání digitálních technologií. Děti si v těchto technologiích pak vytváří svět, o kterém rodiče často vůbec netuší a nevědí, co jejich děti na internetu dělají.
Úplně jednoduchý krok, který mohou udělat rodiče, je přijít za svými dětmi a bavit se s nimi o tom, co s technologiemi vlastně dělají, proč je to baví, zkrátka se zajímat o to, co jejich děti dělají. Zvědavost rodičů by se neměla týkat jen toho, co se dítěti přihodilo v kroužku nebo ve škole, ale i v digitálním světě.
Co byste poradil samotným dospívajícím?
Měli by hlavně nezapomínat používat zdravý rozum. Nečekat od digitálních technologií zázraky, že jim například někdo něco dá zadarmo. Nenechat se nalákat na různé nereálné a pokoutné nabídky, které se vzpírají logice.
Online najdou také různé vzdělávací programy, ve svém získávání znalostí se nemusí spoléhat jenom na rodiče a školu. Doporučil bych jim, aby se i sami vzdělávali.
Ne každý čelí na internetu stejnému riziku. Kdo je při používání sociálních sítí nejvíce zranitelný?
Mladiství se navzájem velice liší v tom, jak velkému riziku jsou vystaveni a jak se s tímto nebezpečím umí vypořádat. Více zranitelní jsou ti dospívající, kteří čelí problémům i v offline světě. Ať už jde o různé emocionální problémy, depresivní nebo úzkostné stavy, mladiství s těmito rysy jsou v digitálním světě vystaveni větším rizikům a také se s nimi umí hůře vypořádat.
Je samotné používání sociálních sítí pro mladistvé jen škodlivé, nebo má i nějaká pozitiva?
Záleží na jejich konkrétním užívání, mohou tedy být jak potenciálně škodlivé, tak přínosné. Sociální sítě zobrazují veškerý představitelný obsah od toho velmi negativního, jako jsou například nenávistné komentáře nebo příspěvky týkající se nadměrného hubnutí, po ten velmi pozitivní, který mladistvým umožňuje se vzdělávat v různých odvětvích, například v programování, komunikovat v cizích jazycích nebo si prostě přečíst o tom, co je zajímá.
