Expert: Tanky nemají rovnocennou náhradu, zůstanou součástí výzbroje armády

Na každou zbraň sice lze vyvinout protizbraň, jako reakce ale následuje zlepšení původní zbraně. Žalud to napsal v analýze pro ČTK. Videa zničených ruských tanků pomocí dronů či protitankových střel v konfliktu na Ukrajině se ve větší míře objevují na sociálních sítích. Podle Ukrajinců zničila ukrajinská armáda od počátku konfliktu přes 600 tanků ruské armády.

Tanky se poprvé objevily na bojišti v roce 1916 v první světové válce. A to jako výsledek snahy o vytvoření bojového prostředku pozemních vojsk, který splňoval tři základní požadavky – zabezpečit dostatečnou ochranu osádky, zabezpečit odpovídající palebnou sílu pro vlastní ochranu a likvidace nepřítele a zabezpečit požadovanou mobilitu.

„Je možno konstatovat, že od této doby se staly nedílnou a do jisté míry jednou z nejúčinnějších součástí výzbroje pozemních vojsk. Je logické, že jejich konstrukce a způsob použití se dobou měnily. Celý tento proces je možno charakterizovat jako souboj vývoje zbraně a protizbraně. Na každou zbraň je možno, za určitých podmínek, vyvinout protizbraň. Jako reakce následuje adekvátní zlepšení konstrukce původní zbraně,“ uvedl Žalud.

Jak se zvyšovala účinnost protitankových prostředků, zkvalitňovala se pancéřová ochrana formou použití silnějších a kvalitnějších pancířů, využil se i sklon pancíře, v další fázi se zavedly nové typy pancířů s využitím nekovových materiálů.

„Jako příklad reakce na vznik nových protitankových zbraní je možno uvést vývoj ochrany proti kumulativním střelám. Na základě požadavků ochrany proti těmto typům protitankových zbraní došlo k využití představných pancířů a v pozdější době použití systémů dynamické ochrany ERA, někdy rovněž označované jako použití dynamického pancíře,“ uvedl odborník. Konstrukční řešení tak vždy reagovalo na změny v bojové činnosti a tanky si udržely pozici mohutného bojového prostředku pozemních vojsk, dodal.

Jedním z nejnovějších výsledků ochrany proti protitankovým zbraním je podle něj i vznik a využití systémů aktivní ochrany – Active Protection Systém (APS). Tyto systémy jsou schopny zabránit dopadu střely na vozidlo vychýlením dráhy letu, případně ji zlikvidovat nebo alespoň snížit její účinek. Z konstrukčního hlediska jde podle Žaluda o vysoce sofistikované systémy, které využívají moderní systémy nejen z oboru zbraní a munice, ale především z oblasti elektronických systémů či optoelektroniky. Mnohé z nich už podle něj přešly ze stadia vývoje do stadia použití. Jako příklad jmenoval izraelský systém Trophy, který je postupně instalován na tanky Merkawa. V bojových podmínkách v širším měřítku ale tyto systémy vesměs ještě použity zřejmě nebyly, dodal Žalud.

„Není známo, že by v současném konfliktu na Ukrajině byly na kterékoli bojující straně nasazeny tanky s nejpokročilejší konstrukcí. Podle dostupných informací jsou v bojích nasazena hlavně modernizovaná vozidla řady T-72, T-80, T-90A a T-64, která nejsou standardně vybavena moderními systémy aktivní ochrany zabezpečujícími například ochranu vozidel před útoky z horní polosféry,“ uvedl Žalud.

Použití systémů aktivní ochrany podle Žaluda přináší nové možnosti do vývoje tanků a dalších druhů pozemní bojové techniky. „Přináší nové možnosti v neustálém souboji vývoj zbraně a protizbraně. Z tohoto pohledu je třeba hledat odpověď na možnosti zavádění nových technologií i do oblasti konstrukce tanků a perspektivy jejich dalšího vývoje,“ uvedl Žalud.