Expert: Koronavirus je mnohem jednodušší než virus HIV, proto byla vakcína rychle

José M. Gatell, čestný profesor na univerzitě v Barceloně a bývalý prezident Evropské klinické společnosti pro AIDS, hovoří v rozhovoru pro Seznam Zprávy o novinkách v léčbě HIV infekce. Do Česka přijel u příležitosti Světového dne boje proti AIDS, který připadá na 1. prosince.

„Léčba je v dnešní době velice efektivní a pohodlná pro léčené pacienty, což jim umožňuje dobrou kvalitu života. Maximální délka života pacientů s HIV, kteří se léčí, se přiblížila maximální délce života běžné populace,“ popisuje pokroky v léčbě světový expert na HIV.

První otázka bude možná trochu kousavá, ale koho zajímá situace s HIV v současné době koronavirové pandemie?

I pandemie viru HIV ale v současné době dosahuje obrovských rozměrů. A je tady již čtyřicet let. Přibližně čtyři miliony lidí žijí aktuálně s virem HIV, a zabil již mnohem víc lidí než covid. Tudíž mnoho doktorů nebo pacientů se o HIV zajímá.

Jak vnímáte to, že v současné době mluvíme jen o koronavirové pandemii a o pandemii HIV takřka vůbec?

Koronavirus je něco nového a bezprecedentního, ve smyslu jak se virus rychle šířil, kolik lidí bylo nakaženo, kolik lidí virus usmrtil v relativně krátké době. To dává smysl, že všichni mluví o koronaviru. Všechny ostatní nemoci ale stále existují, nejenom HIV. Musíme najít tedy proces, jak zvládnout koronavirus, i přestože ostatní problémy jsou stále přítomny.

Jaké jsou problémy lidí s nákazou HIV v současné pandemii koronaviru? Jsou více ohrožení?

Zdravotní stav HIV pozitivních osob, které nejsou pod dohledem a nakazí se koronavirem, může být o něco horší než u zbytku populace. Pokud máte HIV a neberete léky, váš imunitní systém je poněkud potlačený. Při nákaze koronavirem bude vaše šance na hospitalizaci o něco vyšší, rovněž také šance na intenzivní péči bude vyšší, a přeneseno také na smrt. Ne o mnoho, ale rozdíl je signifikantní. Musíte tedy být ještě více obezřetní před nákazou. Ochranný efekt vakcinace u vás bude také nižší, přibližně o 10 až 15 procent oproti běžné populaci. Není to ale až tak dramatický rozdíl.

A co třetí posilující dávky? Jsou potřebné pro lidi s infekcí HIV?

Posilující dávky jsou doporučené pro lidi s onemocněním potlačujícím imunitu. Je tedy velice obezřetné a moudré podat posilující dávku vakcíny proti covidu i lidem s infekcí HIV.

Vy jste tu třetím rokem, tedy minulý rok to bylo jen virtuálně. Co je cílem takových seminářů?

Důvodem jsou novinky v oblasti léčení HIV, ty se objevují každý rok. Smyslem takového střetnutí je pak diskutovat, jak můžeme implementovat novinky do praxe.

Co je tedy nového ve světě léčby HIV?

Léčba je v dnešní době velice efektivní a pohodlná pro léčené pacienty, což jim umožňuje dobrou kvalitu života. Maximální délka života pacientů s HIV, kteří se léčí, se přiblížila maximální délce života běžné populace. Na druhou stranu, léčba musí být doživotní. Ale to je běžné i pro jiná onemocnění, třeba léčbu diabetu inzulínem také nemůžete přerušit.

Myslíte, že bude někdy možné pacienty s HIV zcela vyléčit?

Za posledních čtyřicet let léčby jsme vyléčení zaznamenali jenom ve dvou nebo třech případech, a to transplantací kostní dřeně. Z 80 milionů případů. Tohle poukazuje na to, že dnes není možné vyléčit HIV, a nevím, jestli v blízké budoucnosti to bude reálné. Zpráva však je taková, že pokud dostanete HIV, budete sice potřebovat léčbu na celý život, ale efektivní, tolerovatelnou a pohodlnou.

Takže chytit HIV už neznamená dostat rozsudek smrti?

Ne, protože maximální průměrná délka života v Evropě je teď kolem 83 let, u osoby s virem HIV, který se léčí, je to přibližně 76 let. Tedy o něco méně než bez infekce, ale přibližuje se to. A taková osoba má celkem slušnou kvalitu života.

Co znamená celkem slušná kvalita života?

Pokud jste byli diagnostikováni a dodržujete nařízenou léčbu, můžete vesměs dělat cokoliv, ale musíte brát pilulky každý den a navštěvovat lékaře dvakrát nebo třikrát ročně. Pro někoho to může být zkažení kvality života. Nicméně musíme pamatovat na to, že je to chronické onemocnění, které potřebuje léčit.

Budu více specifický, když jsem HIV pozitivní, mohu provozovat sex?

Samozřejmě.

A co tedy nemohu dělat? Co je nejnebezpečnější činnost pro HIV pozitivního člověka?

Nejdůležitější je říct, že když jste pozitivní a pečlivě dbáte na léčbu, přenos HIV je téměř nemožný. Kromě toho, co jsem říkal, že musíte dbát na léčbu a návštěvu lékaře, není žádná limitace. Teď je nejlepší léčba pilulka jednou denně, v budoucnu to bude třeba jednou za dva nebo šest měsíců.

HIV je virus. Je možné, že bude i vakcína pro tenhle virus?

Někdy je vyrobit vakcínu pro virus velice jednoduché, někdy je to extrémně náročné. Pro HIV je to extrémně náročné, zatím jsme nebyli úspěšní. Na druhé straně, třeba koronavirus je mnohém jednodušší virus pro vytvoření vakcíny, vyrobila se za necelý rok. Pro některé viry máme vakcíny, pro jiné ne, kvůli řadě technických těžkostí. Mezi těmito hranicemi je například virus chřipky, proti kterému máme vakcínu, ale ta musí být obnovována každý rok, aby byla účinná proti nové mutaci. Proti HIV zatím vakcínu nemáme ani neočekávám v nejbližší budoucnosti, že bychom byli úspěšní v jejím vytvoření.

Lze laicky vysvětlit, proč je to takový problém?

Máme několik důvodů, ale jeden z nejhlavnějších je schopnost viru mutovat. V případě viru chřipky musíme vakcínu měnit každý rok, aby se adaptovala na aktuální verzi viru. A virus HIV je asi 10tisíckrát schopnější mutovat jako virus chřipky. To by znamenalo, že vakcína proti HIV by se musela měnit každý týden nebo možná i každý druhý den. A to je technicky nemožné. Třeba v případě koronaviru taktéž známe několik mutací nebo variací, ale frekvence změny koronaviru je ještě menší než v případě chřipky.

V případě koronaviru existuje už několik variant, postupně se dozvídáme o nových. Kolik variant je známo v případě viru HIV?

Miliardy. Každý člověk, který má infekci HIV, má v sobě miliony variant. Virus se kontinuálně vyvíjí na vysoké rychlosti. Tohle je bezprecedentní, neděje se to s žádným jiným virem. Technicky se to nazývá kvazidruh. Když máte infekci HIV, nejste nakažení druhem, ale kvazidruhem, velkým množstvím různých variant.

Jak to, že se tedy daří léčit HIV, když je to tak komplikovaný virus? Léčíme jeho symptomy jako v případě koronaviru?

Ne, my přímo zabíjíme virus, přerušujeme replikaci toho viru. Všechny viry používají části buněk vašeho těla, aby se replikovaly samy. A tenhle proces umíme přerušit. U HIV je tahle léčba velmi úspěšná, ale není to jediný virus, na který zabírají antivirotika. Třeba pro virus herpesu nebo pro hepatitidu máme také antivirotika. Ale máme nějaká antivirotika i pro koronavirus, myslím, že konkrétně tři, nejsou to úplně nejlepší kandidáti na léčbu, ale byla uznána jako validní léčba koronaviru. Pro něj tedy máme i léčbu i vakcínu, pro HIV máme jenom léčbu.

Kdo je typický člověk, který se infikuje HIV? Udělal nějakou chybu?

Neudělal žádnou chybu. Na celém světě je nejtypičtější způsob přenosu sexuálním stykem. Sexuálně přenosné nemoci dostanete po sexuálním kontaktu s infikovanou osobou, která se neléčí, bez použití ochrany. Tohle ale není chyba. Pokud nakažená osoba bere léky a je správně a včas diagnostikovaná, virus od ní nechytnete.

Jedním z vašich témat, o kterém často mluvíte, je stigmatizace pacientů s HIV. I teď jste řekl, že infikovaní neudělali žádnou chybu. Proč jsou tedy stigmatizováni?

Někdy se dějí věci, které by se dít neměly. Ze začátku byla nákaza HIV místy i kriminalizována, nakaženým se dostávalo rodinného i společenského zapovězení. Tohle se například u koronaviru neděje. A proč? Má to několik důvodů, ale musíme proti tomu bojovat, což se nám alespoň zčásti podařilo. Stigma, kriminalizace nebo opovržení HIV infekce je teď výrazně nižší, než tomu bylo třeba před třiceti lety. Ale je pravdou, že v některých částech světa je to stále přítomné a musíme proti tomu bojovat.

Kriminalizace HIV infekce je spojená s kriminalizací homosexuality?

Ano, samozřejmě.

Takže pokud zabezpečíme, že už nikde nebude homosexualita kriminálním činem…

Nehledejte jednoduché řešení na komplexní problémy. Dekriminalizace mužské homosexuality je jen jedním z potřebných kroků, ale nevyřešíte celý problém.

Očekáváte, že jednou bude viru HIV konec?

Pravděpodobně nebude nějaký čistý konec. Pravděpodobně se neprobudíme jednoho dne a neřekneme, že AIDS již dále neexistuje. Myslím si, že jsme se pohnuli směrem, abychom minimalizovali problém. Cíle Světové zdravotnické organizace do roku 2030 jsou 95-95-95, tedy 95 procent lidí, kteří jsou infikováni, potřebují být diagnostikováni, 95 procent z nich potřebuje jít do nemocnice a 95 procent z nich musí být léčeno.

Matematické modely ukazují, že pokud se nám tohle podaří dosáhnout, můžeme dramaticky minimalizovat dopad pandemie. Jsme toho schopní? To bohužel nevím. Předcházející cíle byly 90-90-90 a v mnoha částech světa jsme tohle dosáhli a dopad na evoluci epidemie byl velmi pozitivní. Pokud tedy v příštích deseti letech budeme schopní jít ještě o krok déle, bude lépe.

Takže se musíme naučit žít s virem?

To už umíme. Teď se musíme naučit implementovat do praxe to, co už víme. Nemáme nedostatek vědomostí, máme nedostatek praktických kroků, politické vůle, peněz nebo jiných zdrojů.

Když to přeženu, tak když se potkáme za deset let a budou se naplňovat tyhle cíle, nebudeme mít o čem mluvit?

Pokud to budeme naplňovat, problém nezmizne, ale budeme si moci říct, že jsme ho výrazně okleštili. Například americké Centrum pro kontrolu onemocnění (CDC) má konkrétní plán, jak výrazně omezit dopad epidemie právě do toho roku, přes cíle 95-95-95 a přes identifikaci důležitých geografických míst, kde se nákaza koncentruje. Problém totiž není stejný v New Yorku nebo třeba v Minnesotě. Modely říkají, že to může uspět, tak uvidíme, co se stane.

Kde je nejhorší a kde nejlepší situace v šíření viru HIV?

Nejhorší situace je stále v subsaharské Africe, jak to vždy bylo. Hodně pozitivních je také v jihovýchodní Asii. Nejlepší situace je aktuálně v některých státech nebo městech, kde dosáhli nebo jsou blízko cíli 90-90-90, a dokázali zredukovat nákazu, například Švýcarsko nebo Londýn. Tato místa se minimálně přiblížila tomu cíli. (Česká republika je v ukazateli prevalence nákazy HIV - počet nových případů na počet obyvatel - o něco horší než Švýcarsko - přibližně 0,25 proti méně než 0,20, ale v Česku čísla pozitivních rok od roku stoupají - pozn. red.)

Jaký je nejhorší možný scénář pro další roky?

Nejhorší scénář je byznys jako vždy. Neuděláme nic nového a budeme ve stejné situaci jako teď. Když budeme prioritizovat jiné věci, necháme se rozptylovat, tak dojdeme do roku 2030 se stejným stavem jako teď a to bude nejhorší.

Proč by měla například nová česká vláda cokoliv dělat, když nejhorší, co může nastat, je situace s HIV, jakou máme teď?

Ale to, co máme teď, není vůbec dobré. To není situace, která by měla být cílem pro kohokoliv. Třeba ve Španělsku, odkud pocházím, máme 5 tisíc případů za rok a tisíc pacientů dostává léčbu. Je to zvládnutelná situace, ale není to dobré. Hlavně je tady prostor ke zlepšení. Žádná vláda by neměla být spokojena se situací, která by se mohla výrazně zlepšit.