Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Česko se vzpamatovává z dalšího útoku ve škole. Dívka na základní škole v Domažlicích zaútočila nožem na dva spolužáky.
Podle bývalého operátora Útvaru rychlého nasazení Martina Svozila při takovém incidentu nastává pro učitele velmi složitá situace. „Je velmi důležité, aby si v tu chvíli uvědomil, že holé ruce proti noži mají strašně malou šanci,“ popisuje.
Podle něj ve školách chybí zájem o proškolení. „Učitel by měl vědět, co jsou konfliktní i antikonfliktní věty, jak mluvit s útočníkem a jak pracovat s davem, který se chová zase jinak. Prevence, prevence, prevence,“ opakuje instruktor, který také zájemce školí, jak předcházet i čelit nebezpečí.
Podle dosavadních zpráv útočila 13letá dívka nožem. Jak má v takovou chvíli učitel zareagovat?
Na toto asi budete hledat poučky hodně těžko. Takové útoky nejsou standardem v Evropě ani v České republice. Teď se s nimi učíme žít. Když vyrůstal můj syn, zdaleka to nebylo tak časté. Nicméně budeme se muset učit s tím pracovat. Úkolem systému bude pustit instruktory do škol. A proškolit hlavně učitele, protože vzdělávat v tomhle děti je holý nesmysl.
A k té reakci?
Učitel při takovém útoku nemá moc možností. O chladné zbrani se mluví o takové té bestii, u níž útočník ví, že musí přijít na kontakt. Takže oproti střelné zbrani se o útoku dozvídáte až v posledním okamžiku. U střelné zbraně vám útočník často hrozí a pak teprve dochází k výstřelu. V prvé řadě bych se zabýval tím, proč dítě takovým způsobem reagovalo.
Chápu, že je každý případ velmi individuální, ale ve chvíli, kdy dítě ve škole vytáhne nůž, má se učitel snažit incident urovnat?
Stoprocentně. Ostatní děti budou dělat přesně to, co bude chtít, aby udělaly. Když bude panikařit, budou panikařit. Když zařve „všichni ke dveřím a stoupněte si za mě“ a vezme si do ruky židli a bude udržovat odstup mezi útočníkem a oběťmi, má šanci, že vyváznou všichni bez zranění nebo s lehkými zraněními.
Je velmi důležité, aby si v tu chvíli uvědomil, že holé ruce proti noži mají strašně malou šanci. Vezmu do ruky jakýkoli předmět, i kdyby to měl být ručník, který mezi mnou a zbraní udělá aspoň nějaký distanc. Pachatel se může leknout.
Učitelka, která se nechodí obden prát, se nemůže postavit žádnému útočníkovi, ať už se zbraní chladnou, nebo střelnou. Ale může organizovat ostatní. Má šanci se zorientovat, když si modelovou situaci jednou začas vyzkouší. Toto musí být součástí školení, nácviku.
Naznačujete, že aktuální povědomí o sebeobraně je ve školách nízké.
V žádném případě proškolení není dostatečné. Po loňské střelbě na filozofické fakultě nastal takový boom, že budou všichni všude doškolovat učitelský sbor, aby na podobné krizové situace uměl reagovat. Jak to rychle nastoupilo, tak to taky rychle vyšumělo. Rozhodující složky se uspokojily s tím, že poslaly do škol nějaký elaborát kroků, s nimiž by aktéři měli být seznámeni, a ustalo to. Stát nechce utrácet, školám chybějí peníze. Pořád stejná písnička.
Takže za vás je občasné povolání instruktorů sebeobrany do škol správná cesta?
Ano. Už když jsem začínal v bezpečnostních složkách, tak nám tenkrát instruktoři ze Spojených států – a bylo to hodně populární – říkali o důležitosti zasvěceného člověka. Stačí jednodenní školení a dotyčný má o desítky procent vyšší šanci, že zareaguje správně nebo přežije. Nejde o to, abychom z učitelů dělali specialisty na boj zblízka. Jde o adekvátní reakci.
Hovořil jste v médiích o situaci na školách i v souvislosti s útokem na fakultě a varoval jste před boomem bezpečnostních rámů. Jak tedy mají školy vedle instruktáží dál postupovat?
Ani ve Spojených státech, kde čelí hromadným střelbám asi jednou do měsíce a mají peníze na bezpečnostní rámy, ochranku nebo policisty, stejně nezabrání tomu, že si člověk zbraň do školy donese. Když je pachatel z dané školy, areál zná dostatečně dobře na to, aby si zbraň dovnitř přinesl. I kdyby si ji třeba přehodil přes plot.
Je nesmysl dělat ze škol bunkry. Ale musíme pracovat na včasném odhalení tlaků na jedince, aby si učitel ve třídě uměl poradit se vzrůstajícím napětím. Měl by vědět, co jsou konfliktní i antikonfliktní věty, jak mluvit s útočníkem a jak pracovat s davem, který se chová zase jinak. Prevence, prevence, prevence.
A rodiče by měli být spolutvůrci toho, co škola bude v oblasti bezpečnosti nabízet. Chybí procvičení. Chybí celoplošný zájem od škol. Hodně učitelů se takových kurzů dokonce bojí.
