Expert o létajících člunech: Stačí překážka na hladině a letoun se rozpárá

Speciální letadla Canadair CL-415, která poskytla Itálie, představují nejtěžší kalibr, jaký nyní může Česko proti požáru Národního parku České Švýcarsko nasadit.

„Stroj může letět i 200 kilometrů za hodinu. Představte si, že byste letěla touto rychlostí a měla narazit na vodní hladinu. A navíc z ni vysát šest tun vody. Oni to dokáží,“ komentuje práci pilotů hasicích letounů Jiří Vojáček.

Vojenský analytik v rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal jejich fungování i rizika, která jsou s užíváním a pilotováním těchto „létajících člunů“ spojená.

Můžeme tyto letouny považovat za určité „superzbraně proti požáru“, které budou znamenat průlom v boji proti požáru?

Průlom určitě znamenat mohou, protože jsou schopné nabrat mnohem více vody najednou než vrtulníky s bambi vaky. Do bambi vaku se vejde tuna vody, tedy metr krychlový, zatímco Canadairy jsou schopné nést přes šest tun.

Navíc je toto letadlo schopné se za hodinu otočit třeba šestkrát. Je to velká výhoda. Většina ostatních hasicích letadel funguje tak, že stojí a voda se do nich natankuje, přičemž ji později někde shodí.

Toto je v podstatě létající člun, který vodu nabere sám. Když ho v 60. letech začali projektovat, tak to byl jeden z prvních letounů tohoto typu.

Je to pokračovatel slavného letounu z 2. světové války, který se jmenoval Catalina. A to bylo slavné průzkumné námořní letadlo, které bylo také de facto létající člun. Létalo v Tichomoří a bojovalo s Japonci. Toto je jeho následovník.

V Čechách nyní létá druhá generace. Jsou samozřejmě i letadla s větším objemem nebo doletem, ale oproti tomu, co jsme měli doposud, je to velký krok kupředu. Opravdu je schopen shodit šest tun vody najednou - i poměrně velkou část o výměře fotbalového hřiště je tedy schopen najednou uhasit.

Kde tahle letadla běžně s plameny bojují?

Ze zemí, které jsou nám nejbližší, jich má několik Chorvatsko. Jinak jsou to země západní Evropy, například Portugalsko, Itálie či Španělsko. Všude tam jsou takové požáry nejčastěji. U nás je to teď nejtěžší kalibr.

Jak jsou tyhle letouny konstruované a co je jejich největší výhodou?

Je to typ letadla, kterému se říká létající člun. Proto má motory nad křídlem a může vzlétat jak z vodní hladiny, tak ze země. Specifický je nicméně právě způsob nabírání vody - ono předělat letadlo na prostředek, ve kterém bude voda a který bude schopen hasit, to umí spousta transportních vojenských letadel. I naše CASA jsou schopné fungovat jako letadla na hašení.

To se dělá tak, že se do letadla umístí kontejner, do kterého se musí voda tlakem napustit. Jako když napouštíte vodu do vany. Potom to zase přistane a opět musí natankovat. Výhodou Canadairů je, že se tankovat nemusí. Vodu letadlo nasaje samo a nepotřebuje žádné hadice ani další vybavení.

Přistane, motory pořád jedou a letadlo tedy pořád jede dopředu. V jeho spodku jsou vrata, která se otevřou do vody, přičemž jak letadlo jede, proudí do něj voda a ve chvíli, kdy je plné, vrata se zavřou. Unikátní tedy je možnost přemístit ve velmi krátkém čase velké množství vody, přičemž není třeba dalšího složitého pozemního vybavení.

Jak náročné je pilotování takového letadla a co obnáší? Na co si pilot musí dát největší pozor?

Je to opravdu velmi náročné a náročnější než s klasickými letadly. Přece jen, co pilot na té vodě dělá, to je vlastně řízená kolize. Toto by letadlo normálně dělat nemělo - drhnete spodkem o překážku, v tomto případě o vodu. Navíc nejen, že drhnete, ale ještě ji nabíráte. Část stroje je ponořená do vody.

Pokud vím, pro posádku je nejdůležitější, aby si ve chvíli, než vodu nabírá, dobře prozkoumala terén. Hlavně aby se nestalo, že do něčeho pod vodou narazí. Kdyby voda byla například příliš mělká nebo z ní něco vyčnívalo a vrata by se o ni zachytila, tak to povede k havárii a pravděpodobně by všichni zahynuli. Takže je to zároveň velmi nebezpečné.

Letadlo je většinou z hliníku, který je měkký. Stačí malá rána a letadlo půjde pod vodu. Piloti musí být speciálně vyškoleni a zkušení. Naši vojenští piloti, kteří by do něj sedli, by s ním hned pracovat nemohli. Ale když už to umí, je to opravdu velmi efektivní.

Nicméně je to o dost nebezpečnější než klasické létání - ve vysoké rychlosti narazíte do vody, vodou proplouváte a trup s ní interaguje. Představte si, že letíte a pod vámi je velká díra, kterou do letadla tečou tuny vody. A to děláte 30 vteřin, načež musíte odlétnout a někde to celé shodit.

Od pilota to tedy vyžaduje zručnost i zkušenost. Je zároveň tím, kdo vodu shazuje?

Ano. Není tam žádný další operátor, který by rozhodoval, že teď je správné místo otevřít vrata a shazovat. To vše dělají piloti. Další člověk s nimi uvnitř je, ale ovládání je na pilotovi. Nejenže tedy musí plochu prozkoumat a vše ukočírovat, ale i vybrat správné místo, kam shazovat a ovládat shoz. Musí sledovat, kam vane vítr a podobně. Často se voda shazuje v určité zatáčce, aby odletěla pár desítek metrů dále a pokryla větší území.

Jaká jsou pro posádku rizika?

Musí si předem opravdu dobře prozkoumat vodní plochu. Od toho je ještě jeden speciální člen posádky, který hledá, zda někde neční kámen a podobně. Kdyby byla nízká hladina a něco by tam bylo, stroj se rozpárá a všichni zahynou.

Nejsou to tedy jen hasiči na zemi, ale i tito piloti, kdo při manévrech riskují život. Stroj může letět i 200 kilometrů za hodinu. Představte si, že byste letěla touto rychlostí a měla narazit na vodní hladinu. A navíc z ni vysát šest tun vody. Oni to dokáží.

Je to nejspíš nepravděpodobná situace, ale co když je ve vodě například člověk, který neuposlechne zákaz koupání. Jsou nějaká záchranné pojistky, které zamezí tomu, aby letadlo s vodou nabralo i člověka?

Myslím, že by se to nemělo stát. To vše se hlídá před náběrem vody. Navíc se voda nenabírá přes nějaká klasická vrata. Je tam systém a filtry. Obávám se, že kdyby se něco takového stalo, daný člověk to nemá šanci přežít.

Hrozí například shození vody na zastavěné území, nebo se toho lidé nemusí bát?

Myslím, že nemusí. Pokud jde o samotnou orientaci - posádka má mapy či brífinky s hasiči a jsou s nimi v kontaktu, takže vědí, kam vodu shodit. Hlídání větru a směru požáru, případně zda se na zemi neobjevili nějací lidé - to vše musí hlídat a znát. Je to vysoce kvalifikovaná a velmi nebezpečná práce.

Ale je to opravdu na zkušenosti těch pilotů - tím, že přiletěli i piloti a není to tak, že by nám byla letadla jen zapůjčena, tak to jsou lidé, kteří s tím létají léta.

Mělo by podle vás Česko taková letadla samo pořídit? Stojí to za úvahu?

Asi je to aktuálnější než dříve. Mají je země, ve kterých takové požáry jsou. Ale je možné, že i země dál od jihu budou něco takového potřebovat. Toto je speciální verze v tom, že je schopna vodu sama nabrat. Takových letadel moc nelétá, bylo jich vyrobeno třeba 200 pro celý svět.

Ale jsou tisíce klasických transportních letadel, třeba naše vojenské CASA. Vyrábí je Airbus, který má program, který umí letadlo přestavět buď na tanker a nebo na hasicí letoun. To už je klasický hasicí letoun s velkým kontejnerem, který se naplní vodou a hasí. Není schopen letět nad hladinou a vodu nasát. To asi potřebovat nebudeme. Ale že by mohla armáda pořídit hasicí sety dopravních letadel, které už má, to myslím, že by mohla.

Mluví se třeba o nákupu transportních letadel a například Airbus A400M je zrovna nedávno testovaný a vejde se do něj 20 tun vody. Musí se do něj natankovat, ale třeba by se to zase někdy hodilo.